Amerika křížem krážem: Lake Powell - kam se hrabe Grand Canyon

Letěl nebo neletěl? To jste měli hádat od minulého pokračování. Ale popořádku. Jak jsem zmínil již minule, do našeho cílového města Page v Arizoně jsme dojeli až za tmy, takže na prohlídku za denního světla byl čas až druhý den. 

To ale jen pro ty, kteří neměli zaplacený let a měli po snídani asi dvě hodiny volno. Kdo chtěl, mohl s průvodcem pěšky vyrazit k oblíbenému turistickému cíli nedaleko pod hrází – k ostrému záhybu v kaňonu - Podkově.

Městečko Page vzniklo v roce 1957 díky stavbě přehrady v Glen Canyonu nazvané Glan Dam. Sloužilo k ubytování všech dělníků a obslužného personálu. Skořepinová přehrada Glen Dam vznikla umělým zatopením kaňonů poblíž řeky Colorado a stavba trvala od roku 1956 do roku 1966. Účelem výstavby byla akumulace vody v období dešťů, minimalizace záplav a pouštění vody do řeky během sucha. Samozřejmě také produkce elektrické energie.

Napouštění jezera nad přehradní hrází trvalo 17 let a zatopením vzniklo jezero Lake Powell. Pojmenováno bylo po americkém veteránovi Johnu Wessleym Powellowi, který v roce 1866 jako první proplul řeku Colorado v oblasti Grand Canyonu. Délka jezera Lake Powell je necelých 300 km a v nejširší části je široké 40 km. Obvod jezera je více než 2 000 km.

Náš hotel ležel na okraji města a bylo od něj vidět na přehradní hráz. V městečku je malé letiště, ze kterého můžete odstartovat na vyhlídkový let nad jezerem. A právě ten jsem měl zaplacený a po zkušenosti z Grand Canyonu jsem se s ním již v duchu loučil. Nakonec to ale dopadlo tak, že další cestu autem z Grand Canyonu do Page jsem absolvoval v pohodě a svůj let prodal našemu průvodci kolega ze zájezdu, který měl na let nad Grand Canyonem ještě větší zážitek, než já.

Ráno jsem se tedy pořádně nasnídal, od hodné paní z naší výpravy obdržel další Kinedryl a spolu s dalšími „letci“ se vydal na letiště. Cesta trvala asi 5 minut. Městečko Page je opravdu malé a letiště bylo za posledními domky. Startovali jsme v 8.00 hodin a počasí bylo tentokrát příznivé – nefoukalo. Nás letělo pět a do celkového počtu osmi nás doplnila ještě německá rodina – rodiče se synem. Ten se usadil vedle pilota a my jsme měli pro sebe každý svoje sedadlo.

Ještě v letištní hale náš průvodce vysvětlil pilotovi můj včerejší zážitek z letu nad Grand Canyonem a požádal ho o šetrné zacházení. Velice sympatický pilot ve středním věku mně dokonale uklidnil, když řekl: „Víte, mně se také dělá špatně, když letadlo háže.“ Od toho okamžiku jsem věděl, že to bude v pohodě.

Po startu s námi pilot naletěl nad hráz přehrady a potom s námi již pokračoval nad samotným jezerem Lake Powell. Tím, jak nám slunce postupně nasvětlovalo jednotlivé kaňony, laguny a mariny, měnila se barva vody z modré na zelenou a barvu měnily i pobřežní rudé skály, které se z výšky až tak rudé nezdály, spíše světlé a do určité výšky od hladiny bílé. Největší atrakcí měl být Rainbow Bridge – obrovský skalní oblouk, něco jako naše „Pravčická brána“. Když nás na něho pilot upozorňuje, vidíme dole pod námi v kaňonu cosi malého. Když pilotovi oznámíme, že jsme si to tedy představovali větší, když s tím nadělají takový humbuk, nabízí nám, že s námi ten oblouk proletí. To okamžitě s díky odmítáme, zase nemusíme mít všechno.

Let probíhá naprosto klidně, v pohodě fotím i filmuji a musím přiznat, že si tento let vychutnávám mnohem lépe, než ten včerejší nad Grand Caynonem. A také se mně to mnohem více líbí. Přece jen ráno jsou pozorovací podmínky mnohem lepší a to co vidíme, není tak hluboko pod námi, jako v Grand Canyonu. Vidíme nespočet záhybů, zátok s nádherně zabarvenou vodou a závidíme těm, kteří se po vodní hladině prohánějí na motorovém člunu a mohou kdekoliv zakotvit a vychutnávat si naprostou samotu v nádherné přírodní scenérii.

Hodinový let trval nakonec asi třicet minut čistého času, ale bylo to fantastické. Možná proto, že nečekané. Asi to máte stejně, jako já. Grand Canyon je všeobecně známá věc, člověk o ní hodně slyší a vytváří si určitou představu, jak to asi vypadá - vzpomeňte si na mě u Niagárských vodopádů. A s Grand Canyonem jsem to měl podobné – velké očekávání nebylo tak docela naplněno, navíc ještě s negativním zážitkem. Naproti tomu o jezeru Lake Powell jsem nikdy neslyšel, nevěděl jsem, co mám očekávat. A o to to bylo silnější a působivější. Prostě nádhera.

Po návratu z letiště popadnout kufry, naložit do auta a vyrážíme na dalekou cestu. Ještě před tím ale máme tři zastávky. Parkujeme na vyhlídkovém místě pod hrází a prohlížíme si nádherný rudý kaňon s meandry řeky Colorado. Školní třídy by sem mohly jezdit na výuku geologie.

Další zastávka je přímo na hrázi přehrady Glan Dam. Uvnitř v návštěvnickém centru se seznamujeme s historií stavby, dozvídáme se, že nejvyšší přehradou v USA je Orovile Dam v Kalifornii (výška hráze 770 stop, ta má ale sypanou hráz), následuje ji přehrada Hoover (Arizona/Nevada), která zásobuje vodou Las Vegas a znáte ji možná z jedné z bondovek, s výškou betonové hráze 726 stop. Další přehradou je Dworshak Dam (Idaho, 717 stop) a potom již Glan Dam s výškou hráze 710 stop. Před hrází překlenuje kaňon originální ocelový most ukotvený do stěn kaňonu.

Poslední zastávka je na kopci, odkud je nádherný pohled na jezero těsně za přehradní hrází. V městečku Page by se asi dala strávit minimálně týdenní dovolená. A určitě by kromě letu nad jezerem bylo hlavní náplní ježdění na motorovém člunu po zátokách jezera Lake Powell.

Byl to teprve začátek dne, kdy jsme viděli ještě mnohá další překvapení. Přesto si ale na závěr dovolím říct: Bylo to nečekané a krásné! Nebo raději - Nečekaně krásné?