Amerika křížem krážem: Národní park Zion - k vodopádu bez vody

Je stále neděle 18. května a my se od jezera Lake Powell vydáváme na dnešní cestu, která měří 530 kilometrů a ve večerních hodinách by měla končit v Las Vegas. To ale není hlavní bod našeho dnešního programu. Ten leží jinde.

Z městečka Page se vydáváme nejdříve na sever a brzy přejíždíme hranici mezi státy Arizona a Utah. Potom již míříme na západ a přes město Kanab do Národního parku Zion, kterému je nejbližším městem Springdale. Zion se rozkládá na ploše 593 km², převážná část parku se nalézá spíše ve vyšších polohách. Nejvyšším bodem celé oblasti je vrchol Horse Ranch Mountain, který dosahuje 2 660 m.n.m. Park dostal své jméno podle jeho nejznámějšího kaňonu Zion Canyon. Ten je dlouhý 26 km a hluboký až 762 metrů. V některých úsecích jsou protilehlé stěny od sebe vzdáleny pouze 6 metrů.

Mnoho kilometrů před tím, než dorazíme do návštěvnického centra, pozorujeme podél silnice nádherné přírodní útvary z různých hornin různých barev. V serpentinách, kterými již sjíždíme do údolí Zion Canyon, projíždíme dlouhým tunelem. Když po výjezdu z něj zastavujeme v jedné z vyhlídkových zatáček, vidíme, jakým skalním masivem jsme právě projeli. Ve stěnách skály jsou jen malá „okénka“, podle kterých je poznat, kudy vede silnice. V tomto místě jsou skály převážně rudé, ale po cestě jsme již viděli světlé – béžové, žluté, šedé. I laik pozná, že nejsou všechny stejného geologického původu a jejich vznik má určitě různý původ. Je to způsobené tím, že se Zion nachází na rozhraní tří geologických oblastí, konkrétně Colorádské plošiny, Velké kotliny a Mojavské pouště. Kromě výjimečných geologických útvarů lze v parku vidět také pestrou škálu fauny a flory.

Lze zde nalézt kolem 900 druhů rostlin a stovky druhů živočichů, například je možné spatřit až 16 druhů ještěrek, hojně jsou ale také zastoupeni třeba chřestýši. Po několika zastávkách na vyhlídkách dojíždíme na obrovské parkoviště Návštěvnického centra Národního parku Zion. Dál už se může jen pěšky nebo elektrobusem, který projíždí celé údolí a má několik zastávek.

Vzhledem k tomu, že ještě dnes musíme dojet do Las Vegas, volíme samozřejmě autobus. Jedeme asi tři zastávky a vysedáme v hlavním návštěvnickém centru uprostřed údolí. Zde je restaurace a také výchozí bod na turistické trasy. I když čeští turisté se teď asi pousmějí. Na rozcestníku je nabídka tras k Emerald Poools: Lower Pool 0,6 míle (asi 1 km), Middle Pool 1 míle (1,6 km) a Upper Pool 1,5 míle (2,5 km). Můžeme se tedy vydat k Hornímu, Střednímu nebo Spodnímu jezírku. Nám stačí k tomu, abychom poznali americkou pěší turistiku, cesta k Spodnímu jezírku, které má být pod vodopádem.

Možná víte, že pěší turistika se v Americe neprovozuje v takové míře, jako v České republice. Hlavní důvody jsou dva. Prvním je ten, že většina pozemků (včetně lesů) je soukromých a vstup na ně je zakázán. Druhým důvodem je možnost soudit se za cokoliv. Třeba za to, že byste si na značené turistické cestě vymkly kotník nebo se škrábli.

K vodopádu a Spodnímu jezírku tedy kráčíme krásnou přírodou po cestě, podél které jsou neustále upozornění, na co si máme dávat pozor. Po chvíli přicházíme pod obrovskou skálu, kde avizovaný vodopád nahrazuje malý pramínek vody, padající z velké výšky a díky větru vytvářející vodní mlhu, která nám trochu ztrpčuje focení. Když procházíme přímo pod skálou, téměř si ani vpravo nevšimneme Spodního jezírka, které je opravdu hodně malé. Popojdeme ještě kousek na skalní vyvýšeninu a pořídíme fotografie vodopádu bez vody i z druhé strany a pomalu se vracíme zpět na zastávku autobusu. Po malém občerstvení nasedáme opět do autobusu a necháme se odvézt na konečnou. Zde se nachází obrovský skalní masiv nazvaný Temple of Sinawava a končí zde silnice.

Kocháme se jen po dobu, než autobus opět nastartuje a my se vracíme zpět na parkoviště k našim autům. Z parkoviště ještě poslední pohled přes všude přítomnou americkou vlajku na sluncem nádherně nasvícené skalní masivy a potom již vyrážíme do města hazardu – Las Vegas.

Národní park Zion mě velice mile překvapil. Moc jsem o něm nevěděl a skutečnost byla ohromující. Hlavně v různorodosti geologických útvarů. Bylo to nádherné.