Amerika křížem krážem: Údolí smrti – Suchou nohou pod hladinu

Je úterý, 20. května, a my po snídani v malé restauraci Denny´s přímo naproti našemu hotelu (cena snídaně v hotelu Stratosphere byla vyšší, než povolené maximum od cestovky) vyjíždíme v 9.00 hodin na nejdelší přejezd na našem putování. Podle plánu měl měřit 780 km, ve skutečnosti jsme ujeli 930 km! A co nás během přejezdu čeká? Nic menšího, než průjezd „Údolím smrti“.

Údolí Smrti, anglicky Death Valley, je údolí nacházející se ve Východní Kalifornii. Je to nejsušší, nejteplejší a nejníže položené místo Kalifornie, USA a celé Severní Ameriky. Průměrné roční srážky jsou 50 mm. Údolí leží jihozápadně od pohoří Sierra Nevada ve Velké sníženině a na severním okraji poušti Mohave. Tvoří velkou část Národního parku Death Valley. Rozkládá se severojižním směrem mezi horským pásmem Amargosa na východě a Panamint na západě a pohoří Sylvania a Owlshead tvoří jeho severní a jižní hranici. Má rozlohu kolem 8 000 km². Údolí je téměř 230 kilometrů dlouhé a mezi 8 a 25 kilometry široké. Údolí bylo pojmenováno v roce 1849, kdy probíhala kalifornská zlatá horečka. V 50. letech 19. stol. bylo stříbro i zlato vytěženo, ale o třicet let později, kolem roku 1880, byl objeven borax, který byl vytěžen pomocí speciálních vagónů.

Tolik představení na úvod. Prvním zajímavým bodem na cestě je přejezd „státní hranice“ z Nevady do Kalifornie. Tu poznáte podle cedulí, které se podobají těm našim vítacím do měst, a to i textem. Na modré s barevným nápisem, umístěné na dřevěných trámcích, je napsáno „Welcome to California“. Na protější straně silnice je pak stříbrná cedule umístěna na kovových trubkách a na ní modrý text „Welcome to Nevada – The Silver State“. Toť vše. Ale na to jsme si už jako Euroobčané přece zvykli i u nás v Evropské unii. Tvář krajiny a la „pouštní placka“ se začíná měnit. Kolem silnice se začínají objevovat pohoří, dá-li se to tak nazývat. Každopádně barevně i tvarově je to velice zajímavé a i z auta je co fotit.

První zastávka je na nenápadném odpočívadle u silnice, ze kterého stoupáme jen asi 50 metrů na vyhlídku Zabriskie Point. Odkrývají se nám fantastické pohledy na barevné pohoří. Můj první dojem, který mně napadá – mramorová bábovka. Zabriskie Point je součástí pohoří Amargosa Range a toto místo vzniklo erozí půdy přibližně v místě vysušeného jezera Furnace Creek. Svůj název dostalo podle podnikatele Christiana Brevoorta Zabriskie. Nemohu se vynadívat, jak na tak malém prostoru může vzniknout tolik pohoří v tolika barevných odstínech. Úžasné. Až budu hodnotit celý zájezd, bude toto místo patřit určitě k těm nečekaně ohromujícím.

Z této vyhlídky pokračujeme do Furnace Creek Visitor Center, ještě před tím však míjíme ceduli „Elevation Sea Level“, označující úroveň hladiny moře (tedy té zeměpisné, ne skutečné). Od tohoto okamžiku se tedy začínáme nořit pod hladinu. V návštěvnickém centru si prohlížíme plastickou mapu Údolí smrti, na které si můžete rozsvítit turisticky atraktivní body. Prodejní část je všemi předměty věnována největší atrakci – 10. července 1913 zde byla naměřena nejvyšší teplota na zeměkouli – 134 °F, po našem 56,6 °C. Tu přesnost uvádím proto, že na Wikipedii jsem se dočetl, že zde byla nejvyšší teplota naměřena 3. července 2001, a to 57,1 °C (134,78 °F). Pro měsíc květen je zde průměrná teplota 99 °F a maximální dokonce 122 °F. My jsme zde měli tedy podprůměrnou teplotu 89 °F (32 °C), ale na mikinu to nebylo.

Z návštěvnického centra jsme se přesunuli jen kousek na jedno ze dvou obydlených míst v Údolí smrti - Furnace Creek Ranch. Působí jako oáza uprostřed pouště – nachází se zde restaurace, camp, golfové hřiště a muzeum – skanzen těžby boraxu. Bylo založeno v roce 1960 a nejzajímavější byla venkovní expozice. K vidění zde jsou nejen stroje, používané k těžbě, ale zejména dopravní prostředky – koňské povozy, nákladní povozy a dokonce i lokomotiva z doby, kdy se v Americe zakládala železnice. Na všech exponátech je vidět, že Američané mají asi dojem, že čím je věc rezavější a rozpadlejší, tím je „historičtější“. Tedy žádné renovace do původní podoby jako u nás. Uvnitř muzea dominují vytěžené horniny, zejména pak drahokamy a polodrahokamy. Velký prostor je také věnován „20 Mula Team Route 1884-1889“. Pomocí těchto spřežení byl vytěžený borax distribuován po několika trasách až třeba do Mohavské pouště.

Pokračujeme dále k hlavnímu cíli dnešního programu – Badwater Basin, nejníže položenému místu na západní polokouli – 282 stop nebo 85,5 metru pod hladinou moře. Jen pro připomenutí – na západní polokouli jsou 4 místa níže, než hladina moře, na naší východní je to celkem 12 míst, bezkonkurenční je Mrtvé moře s mínus 414 metry. Badwater Basin je malé slané jezero, které je po většinu roku vyschlé, jen po deštích se naplní vodou. Vzhledem k tomu, že úhrn ročních srážek je na tomto místě 50 mm, na plavání by to asi nebylo. Úroveň hladiny moře je vyznačena na skalním pohoří, které lemuje příjezdovou cestu. Suchou nohou tedy chodíme v nadmořské výšce mínus 85,5 metru po solné dálnici. Po řádném zdokumentování se vydáváme dále Údolím smrti. Zaujala mně dopravní značka „Jezdit mimo silnice se zakazuje“. Když se podíváte na fotografie, tak by to snad nenapadlo ani vás.

Míjíme také ukazatel k osadě Shoshone. Na konci údolí také krátce projíždíme písečnou bouří, ale naštěstí jde napříč k naší silnici, takže ani nemusíme zastavovat. Při výjezdu z údolí se dostáváme zase do pěkně plusových hodnot nadmořské výšky, což se projevuje hornatou krajinou a poli s větrnými elektrárnami. V dálce také vidíme hřbitov dopravních letadel. V jedné chvíli nás průvodce upozorňuje, ať schováme všechny potraviny, které máme – rozjedené bagety, bonbony, ovoce apod. Nejdříve nechápeme, ale vzápětí vidíme na silnici mýtnou bránu, na které jsme zvyklí z Chorvatska, jenže tato neslouží k placení mýtného na dálnici, ale jako „Agricultural Inspection California“ (zemědělská kontrola). Moc to nechápu, protože nás nakonec nikdo nekontroluje a volně projíždíme dále, ale údajně to slouží k tomu, aby někdo do Kalifornie nezatáhl něco biologicky škodlivého, protože Kalifornie po stránce rostlinné i živočišné výroby živí celou Ameriku (a určitě zůstane něco i na export, zejména kalifornská vína).

Po nejnáročnějším přejezdu našeho zájezdu dojíždíme v půl deváté večer do hotelu ve městě Fresno, které má 464 000 obyvatel a leží nedaleko Národního parku Yosemite. Dobrou noc – pro dnešek už toho bylo moc.