Hospicová péče na Blanensku funguje, bojuje ale s řadou problémů

REGION - Starší manželský pár se těší na společné stáří. Rakovina, kterou onemocněl muž, ale už pokročila do nevyléčitelného stádia. Proto si manželka bere životního druha domů zemřít. Tak vypadá typický případ pacienta v terminálním stádiu nemoci, ke kterému vyjíždí Mobilní hospic svatého Martina Oblastní charity Blansko.

Některé příběhy hospice jsou ještě smutnější. Když umírá dětem maminka nebo když těžkou nemocí trpí mladý člověk.

Pracovníci hospicové péče pomáhají nevyléčitelně nemocným na Blanensku už osm let. V týmu, který je k dispozici umírajícímu člověku čtyřiadvacet hodin denně, je sociální pracovnice, psycholog, pastorační asistent, zdravotní sestra a lékař. Hospic se však potýká s řadou potíží.

„Jedním z velkých problémů hospicové péče jsou lékaři. Momentálně k našim pacientům jezdí dvě lékařky po pracovní době, jedna pokrývá Boskovicko a druhá Blanensko. Když se však sejde naráz víc nemocných, tyto krátké úvazky hrazené z krajských peněz nestačí,“ říká vedoucí Charitní ošetřovatelské služby Radka Kuncová. „Přemýšlíme, jestli hospicovou péči nechat v takovém rozsahu jak je, nebo jestli ji rozvinout. To bychom ale museli vzít lékaře na pracovní poměr a na to nemáme prostředky,“ doplňuje ředitelka blanenské charity Jana Sedláková.

K tomu, aby pojišťovna zaplatila práci lékaře, musel by být zaměstnán na 1,2 úvazku. Navíc na Blanensku lékaři s atestací na paliativní péči chybí. Počet hospicových pacientů je však proměnlivý a nelze tedy zaručit lékaři stálou klientelu. Proto charitní pracovníci momentálně přemýšlí i o tom, jestli se lékař na takový úvazek ve službách charity uplatní.

„Obecně se ví, že umírání doma je levnější než v nemocnici a pro umírajícího snesitelnější a důstojnější. Ale ucelená koncepce hospicové péče v Jihomoravském kraji schází. Je to jedna z priorit, na kterou bych se chtěla zaměřit,“ říká předsedkyně sociálně-zdravotní komise Jihomoravského kraje Lenka Dražilová a dodává, že řešením by bylo mít pro paliativní péči v každém kraji jeden nebo dva kamenné hospice a k tomu nezbytnou terénní péči, která by ideálně spolupracovala s domy pro seniory a nemocnicemi.

Dalším velkých problémem hospicové péče je, že lidé, kteří si vezmou svoje blízké domů, často nedostanou od státu příspěvky a potýkají se s nedostatkem peněz. „Péče o hospicového pacienta je krátká, úředníci mají na vyřízení příspěvku dva měsíce a nevyléčitelně nemocní mohou do této doby zemřít nebo se jejich stav rychle zhorší a tím se změní i stupeň závislosti,“ informuje sociální pracovnice hospice Renáta Sedláčková. K nedostatku peněz přispívá i to, že zatímco v nemocnicích dostávají nevyléčitelně nemocní lidé léky zadarmo, doma si je musí platit sami.

Lidé, kteří pečují o své blízké v jejich posledních dnech, se navíc po nějaké době dostávají do stavu totálního vyčerpání. „Umírající mají často v noci bolesti, nespí a péče o ně je opravdu náročná. Přemýšlíme o tom, jak o v těchto chvílích pečujícím pomoci,“ doplňuje Radka Kuncová z Charitní ošetřovatelské služby.

Ať už je péče o umírajícího člověka jakkoliv náročná, jeho ztráta je pro rodinu velká. Aby Oblastní charita Blansko alespoň trochu ulevila bolesti pozůstalých, pořádá každoročně jejich setkání. Letos bude setkání pozůstalých v Blansku 9. listopadu. Na tuto akci samozřejmě můžou přijít i ti, kteří jakýmkoliv způsobem ztratili svého blízkého, nejen klienti mobilního hospice. Setkání je o vzpomínání, o tom, jak se lidé se ztrátou vypořádávají, co je těžké a co naopak pomáhá. Tímto zveme všechny, kteří by se chtěli o svoji bolest podělit.