Jitce Ševčíkové patří čestný titul Velkomoravská knihovnice 2015

Blansko - Svaz knihovnických a informačních pracovníků letos ocenil práci Jitky Ševčíkové, která dlouhá léta působila jako metodička a knihovnice na Blanensku a Boskovicku. 

Patří jí čestný titul Velkomoravská knihovnice 2015. Především za její přínos k poznání historie čtenářství a knihovnictví v regionu, za cílevědomou práci při vyhledávání archivních dokumentů a podkladů pro zpracování regionálních publikací.

„Doma jsme sice měli malou knihovnu, ale rodiče na takové věci neměli vůbec čas. Z té doby mi v paměti uvízla snad jen Zahrada od Františka Hrubína ilustrovaná Jiřím Trnkou. Když jsem odcházela ze základní školy a rozhodovala se co dál, hledala jsem zoufale v seznamu škol takovou, kde není matematika. Našla jsem knihovnickou školu v Brně. Mojí první nezapomenutelnou vzpomínkou byl trest. Museli jsme tisíckrát napsat Shakespeare! Maturovala jsem v roce 1963. Na základě umístěnky jsem se stala vychovatelkou v domově mládeže ve Zruči nad Sázavou. Po prvním dni jsem se ujistila, že tudy moje profesní cesta rozhodně nepovede,“ vzpomíná dnes Jitka Ševčíková.

Působila pak v Blansku jako metodička okresní knihovny, následovala práce v Boskovicích a opět návrat na Blanensko. „S láskou vzpomínám na některé staré knihovníky především z malých obcí, kteří se této činnosti plně a především s nadšením věnovali. Myslím, že jsme tehdy udělali kus práce. Pozvedli jsme úroveň malých knihoven, snažili jsme se obstarávat jim solidní literaturu a v neposlední řadě jsme se zasadili o to, aby dostávali, byť jen symbolickou odměnu za tuto obětavou práci,“ uvádí knihovnice.

V letech 1993–2003 stála Jitka Ševčíková v čele Městské knihovny Blansko. „Tehdy se řízením osudu začalo přemýšlet o výstavbě nové knihovny. Měla vzniknout podle návrhu architekta Ivana Rullera. To byly nejkrásnější chvíle mého knihovnického života, protože jsem s ním projela mnoho knihoven po celé republice. Návrh to byl unikátní, ale bohužel se nerealizoval.“ Později se knihovna pod jejím vedením stěhovala ze zámku do současných prostor, které lépe vyhovovaly potřebám moderní knihovny.

Jitka Ševčíková stála u zavádění elektronických knihovnických systémů. Její jméno je spojeno s pořízením velmi zdařilé repliky léty poničeného praporu čtenářského a pěveckého spolku Rastislav, na jehož originále se podílel Josef Mánes. Tehdy neexistoval systém projektů, grantů či sponzorství, a tak do této práce vložila už těžko doložitelný osobní čas i finanční prostředky. Až někdy půjdete kolem studánky U srnce, která je součástí Lesnického Slavína a nachází se u Doubské cesty z Adamova k Máchovu pomníku, najděte si na palouku borovici vejmutovku a v jejím stínu památník Pocta knize. Do kamene je tu vytesán citát anglického filozofa a spisovatele Johna Ruskina – Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům. I tento památník vznikl díky iniciativě Jitky Ševčíkové.

Knihovnice a metodička stále aktivně pracuje. Už dvacet let vede knihovnu v blanenské nemocnici. Při tom se věnuje publikační práci, především za spolupráce s Blahomilem Grundou. Tak vznikla kniha Ranhojiči, lékaři a porodní báby Blanenska, Kunštátska a Boskovicka a v loňském roce vyšlo Dissertatio de peste = Pojednání o moru. „Chystám i třetí knížku, na které pracuji průběžně asi čtyři roky. Bude věnována zdravotnictví na Blanensku i Boskovicku, a vším, co s tímto tématem souvisí. Kdy vyjde? To záleží na financích, na mém úsilí a dalších předvídatelných i nepředvídatelných faktorech,“ říká Jitka Ševčíková a dodává, že na badatelské činnosti ji samozřejmě nejvíc baví, když v historických pramenech objeví něco nového a zajímavého.