K pohádce Škola princů jsem přišla jako slepá k houslím, říká herečka

Mladá herečka Sarah Haváčová vešla do povědomí diváků jako princezna Lenka v televizní pohádce Škola princů. Nedávno zavítala do Boskovic, kde se zúčastnila týdenního tanečního kurzu a svolila ke krátkému rozhovoru.

Můžete našim čtenářům prozradit, jak jste se dostala k herectví?
Herectví se věnuji už od dětství, kdy jsem začala chodit do dramatického kroužku ve Vyškově, odkud pocházím.

Než jste předstoupila před kameru, jako první přišlo asi na řadu divadlo. Kde všude jste hrála a v jakých rolích jste se představila?
Hrála jsem ve Vyškově ve všech možných ochotnických divadlech. Z divadla Haná nejraději vzpomínám na roli Dorotky ze Strakonického dudáka. S kamarádkami ze souboru Trdla jsme vytvořili autorskou pohádku o kuřeti, kterého byla jen půlka, ale říkali mu Čtvrtka. A v současné době s Divadlem bez střechy vyjíždíme s hrou Krize aneb Poslední pohádka o lásce od rumunského autora Ignata Mihae.

Kdy jste dostala první filmovou nabídku a jaká to byla?
První možnost stát před kamerou jsem měla díky mému kamarádovi Lukáši Koláčkovi, jehož znám taktéž z Vyškova. Společně jsme natočili před čtyřmi lety studentský snímek Kvetoucí růže. Jde o filmovou báseň, ve které se rozvíjí vztah dvou mladých lidí.

Díky Vaší „prvotině“ jste se vlastně dostala i k roli v pohádce Škola princů?
Ano, Lukáš věnoval DVD Kvetoucích růží svému pedagogovi Romanovi Vávrovi, který ho tehdy vyučoval ve Zlíně režii. Díky tomu si mě pan Vávra pozval na casting do Prahy. Měla jsem veliké štěstí, jelikož jsem se k pohádce dostala ještě před přijetím na vysokou.

Jak vzpomínáte na natáčení pohádky?
Dlouho mi nedocházelo, jak velikou příležitost jsem dostala. Přišla jsem k ní jak slepá k houslím a brala tu skutečnost tak nějak samozřejmě. Když jsem postupně zjišťovala, kdo všechno bude v pohádce hrát, přišlo mi to celé trošku neuvěřitelné.

Spolupráce s hereckým partnerem Matoušem Rumlem byla bez problémů? A jak na vás reagovali zkušenější herečtí kolegové?
S Matoušem jsme se rychle spřátelili. Byl mi velkou oporou. Dokázal vnímat nejen svoji roli, ale dával dobré připomínky i k mé postavě. Uměl mi poradit, jak se natočit co nejlépe ke kameře, pomohl mi také během dodělávání postsynchronů. Nejvíce si cením právě možnosti pracovat s ním. Je lidský, skromný a pracovitý.A jak reagovali ostatní? Byli moc milí. Všichni jsme byli na jedné lodi, a tak se nikdo nepovyšoval. Naopak, když byl problém, byli velice ochotní. Nikdy dříve jsem nezažila, jak funguje filmový štáb, proto bylo pro mě vše velice vzrušující. Klapka, skript, kamera, zvuk, produkční… Bavilo mě pozorovat, jak je všechno načasované a vzájemně propojené. Cítila jsem se mezi všemi velice dobře.

Momentálně studujete JAMU. Jak se Vám tam líbí?
Mám před sebou třetí semestr a těším se na něj. Loňský rok byl pro mne zlomový. Během měsíce jsem zjistila, že budu točit pohádku a že mě přijali na činohru. Měla jsem ze začátku trochu předsudky z hereckého prostředí a uvažovala jsem, že bych dálkově studovala i jinou školu. Pravdou je, že jsem ráda, že mám prvák za sebou. Znovu bych ho dělat nechtěla, ten rok byl dost hektický. Ale zároveň jsem si ujasnila, co chci. Herectví mě baví čím dál víc a jinou školu než JAMU bych momentálně studovat nechtěla. Všechno je ale o přístupu. Uvědomuji si, že vystudovat ji neznamená stát se hned dobrou oblíbenou herečkou. Mnohdy je to o štěstí, a pak taky o píli, o snaze. JAMU je pouze přistávací dráhou, ze které můžou letadla vzlétat. Ale jak vysoko poletí, záleží už jen na výkonnosti jejich motoru.

Hrajete v současné době v nějakém divadle?
Stále hraji s přáteli z Vyškova v Divadle bez střechy.
 
Co se týká herectví. Na čem momentálně pracujete, příp. máte nějaké nabídky?
Během roku mě budou čekat různé školní projekty. Těm se budu věnovat především.
 
Uvidíme Vás v nejbližší době v nějaké divadelní hře nebo v televizi?
V září budeme s Lukášem Koláčkem točit krátký filmový snímek inspirovaný Máchovou povídkou Marinka. Snad se bude promítat na nějakých festivalech.

Jaké máte plány do budoucna?
Cestovat, naučit se tančit a živit se herectvím.