Konec války v Boskovicích: přesuny německých vojsk a nálety

Boskovice - Zima na přelomu 1944/45 dávala tušit brzký konec války. Podél silnice do Hrádkova ukládali němečtí vojáci munici a do Pilského údolí navozili sudy s benzínem. Ve městě i za městem na silnici do Lhoty Rapotiny stavěli vojáci zvláštních oddílů obranné zátarasy. Jim museli pomáhat také obyvatelé města.

V únoru projížděli přes Boskovice němečtí vystěhovalci ze Slezska, původem rumunští Němci. Vozy měli plně naložené pytli s obilím, senem a snad i šatstvem.

Koncem března začali Němci odvážet dříve nahromaděnou munici. Polní nemocnice zřízená v budově gymnázia začala v březnu přijímat těžce raněné k převazům. Kdo z nich zemřel, byl pochován u nového hřbitova v Doubravách. Na Záložně bylo zřízeno vojenské velitelství a v dnešní střední pedagogické škole a v přilehlých budovách si Němci zřídili zásobovací skladiště.

Od druhé poloviny března byly kolem Boskovic rozestaveny také protiletadlové hlídky s kulomety. Postupně se na město množily nálety, na které i několikrát za den upozorňovaly sirény. Poplachová služba nastupovala několikrát za den, aby zaháněla chodce z ulic do krytů.

Dne 2. 4. kolem 14:00 poletovala nad Boskovicemi letadla. Obletěla město a zamířila nad Rovnou. Zazněly výstřely z kulometu, letadla se vrátila, kroužila nad Oborou a nad zámkem a po chvíli zmizela za lesem. Z počátku se myslelo, že to bylo cvičení letců s protileteckou obranou. Po třetí hodině odpoledne došla zpráva ze Skalice nad Svitavou, že sovětští letci stříleli na lokomotivy, které stály na nádraží připraveny k odjezdu.

Dne 27. 4. po půlnoci ohlásila siréna další letecký nálet. Bomby dopadly na starý hřbitov a poškodily několik pomníků. Jiné bomby poškodily domy v Havlíčkově ulici. Dva dny nato shodila letadla pumy v okolí okresního úřadu, kde největší z nich vytvořila v nedaleké zahradě kráter 1,5 m hluboký a vyrvala dva stromy. Okna v budově okresního úřadu i v domech u evangelického kostela byla rozbita. K dalšímu náletu došlo 30. 4. před polednem, kdy se dvě pumy zaryly do zahrady v Komenského ulici, ale nevybuchly. Byl zde umístěn výstražný nápis a k zneškodnění bomb došlo až po válce.

Nejhorší nálet proběhl v sobotu 5. 5. v 10:12, kdy sovětská letadla shodila pumy v uličce vedoucí z náměstí do ulice Sušilovy před rezidencí. Bylo tam plno lidí, protože ten den probíhal výprodej šatstva a lidé tudíž nereagovali na výzvy městského rozhlasu ani četníků. Nálet byl náhlý, neočekávaný. Sirény již nehoukaly na poplach, lidé se nestačili schovat do domů a v okamžiku po výbuchu na dlažbě leželi mrtví a těžce ranění.

Dne 5. 5. po poledni oznámil pražský rozhlas, že v Praze vypuklo povstání. V celém městě bylo asi jen tři až pět funkčních přijímačů, ale zpráva se po městě velmi rychle rozšířila. Druhého dne večer začal spěšný ústup maďarského zásobovacího oddílu, který byl umístěn v panském dvoře.

Ústup německé armády přes Boskovice začal ráno 7. 5. Poražená německá armáda prchala nejen po všech silnicích od východu k západu, ale celé houfy německých vojáků utíkaly na vlastní pěst polními a lesními cestami i necestami. Ve vesnicích, kterými procházeli, vyhledávali vojáci jízdní kola, která jim měla pomoci co nejrychleji uniknout blížící se Rudé armádě.

Silnice kolem Boskovic se postupně zcela ucpaly vozidly nejrůznějšího druhu. Některá z nich neustálým předjížděním často zatarasila přecpanou silnici, takže zadním nezbývalo, než se pustit napříč přes pole, louky, zmoly a příkopy. V překotném spěchu však mnozí své povozy na nerovném terénu převrátili, mnohým vozy zapadly do rozmoklé půdy. Když jim nezbývala jiná možnost úniku, vypřáhli koně, na kterých ujížděli pryč. Jiní strachem neměli ani čas vypřáhnout koně, a tak na místě zůstalo mnoho povozů i s koňmi. Příkopy kolem silnic a vůbec prostory kolem cest byly přeplněny všelijakými vozidly, různým vojenským materiálem, zbraněmi a střelivem. Některá vozidla příslušníci německé armády záměrně zapalovali či ničili pomocí pancéřových pěstí, jen aby po sobě nezanechali nic k užitku.

Obyvatelstvo se poté vrhalo na opuštěné vozy, v nichž hledalo válečnou kořist. Bylo zde k nalezení vše možné: potraviny, konzervy, obilí, cukr, koření, prádlo, oděvy, látky na šaty, obuv, různé nářadí a nástroje, psací stroje a jiné zařízení. Lidem vůbec nevadilo, že kolem leží plno granátů, pancéřových pěstí a dělostřeleckých nábojů. Někde to mělo za následek tragická neštěstí, jako např. v Letovicích, kde prchající příslušníci gestapa zanechali auto s nastraženou výbušninou, jejíž obětí se stal 21letý místní občan.

Ústup pokračoval také v úterý 8. 5. Mnozí obyvatelé Boskovic si pro jistotu upravili sklepy na obydlí, u kterých zazdili okna, aby tam němečtí vojáci nevhodili ruční granáty. Při ústupu přes Boskovice se ukázalo, jak si Němci posloužili zátarasy, které dříve nechali vybudovat v ulicích. U nich došlo k zácpám a k hádkám zastavených a netrpělivých oddílů, které musely čekat, až se cesta uvolní.

Dne 8. 5. 1945 vyslal ilegální revoluční národní výbor k německému posádkovému veliteli deputaci s výzvou, aby německé velitelství opustilo město a předalo veškerou moc zástupcům revolučního NV. Vedoucím delegace byl kpt. Ladislav Urban. Tuto delegaci však Němci odmítli a pohrozili sankcemi v případě nepokojů. Německé velitelství zmizelo z Boskovic druhého dne v dopoledních hodinách.

Události dne 8. 5. nám přibližuje pasáž z kroniky národní školy Kochov, kterou psal Alois Hloušek: „V úterý ráno jedeme  s Vladivojem Chmelou do Boskovic, kdež byla na dopoledne svolána schůze okresního výboru podzemního hnutí, jehož členem byl i kolega Vladivoj Chmela... V Boskovicích nás čekalo překvapení: Mnohé domy jsou ozdobeny československými vlajkami, ale ulicemi stále ještě projíždějí němečtí vojáci a po červeno–modro–bílé barvě, která je vždy tolik dráždila, se dívají jen úkosem. Dovídáme se zde, že Německo kapituluje. Přijíždíme na náměstí. Je zde velmi živo. Od Valchova k Mladkovu - a snad i jinými směry a silnicemi -stále projíždějí různé motorizované a jiné jednotky prchající německé armády. Na náměstí je dosti zvědavců, mezi nimi i děti. Několik jich mává červeno–modro–bílými praporky a provolávají: „Nazdár!“. Asi osmiletý hoch mává archem papíru a volá: „Tady to mám potvrzeno. Hitler mně to podepsal.“ A má tam napsáno „Kapitulace“.

Podzemní revoluční výbor chtěl převzít řízení dalších věcí do svých rukou. Velitel města Boskovic je však dosud německý vojenský velitel a městem dosud projíždějí německá vojska, proto vojenský velitel nechce o předání moci ani slyšet. Proti vyvěšování československých vlajek zatím nic nemá.

Vyvěšené vlajky přece jenom dráždí Němce a když se vedle čs. vlajek objevují i vlajky rudé a když se lidé ozdobují trikolórami a nějakými rudými odznáčky, které jim prodává obchodník Oldřich Hauser, tu přichází na náměstí z rozkazu vojenského velitele družstvo německých úderníků se samopaly a žádá okamžité vyklizení náměstí.

Občané, jichž bylo plné náměstí, v několika vteřinách mizí v domech nebo v postraních uličkách, vlajky ze střech i oken domů mizejí. Zkušenosti z jiných míst radily k těmto opatrnostem. Pozoruji z ústraní od kostela počínání vojáků. Vešli do průjezdu obchodu Oldřicha Hausera, je slyšet i nějakou ránu ze samopalu, po chvíli vojáci vycházejí z domu a odcházejí z náměstí. Dodatečně se dovídám, že Oldřich Hauser, jehož snad tam hledali, utekl jim zadem. Střelné rány byly snad jen na postrašení. Sedám s kolegou Chmelou na kola a jedeme domů.“

Také ve středu 9. 5. ustupovala přes Boskovice německá armáda. Tento den v 8:00 převzal již národní výbor výkonnou moc na okresním úřadě. Za celý okres ji převzal Karel Kosička a za město Boskovice Karel Kovařík. Postupně také přibývali první zajatci z řad německé armády. Tak např. v poledních hodinách se podařilo odbojovým skupinám J. Dřímalky zajmout asi 1000 až 1100 unavených vojáků a důstojníků i s výzbrojí, polními kuchyněmi a zásobami.

Ostatní němečtí vojáci nechtěli o zajetí nic slyšet, a tak ve snaze zajisti si klidný ústup rozšířili, že za nimi ustupující jednotky SS zanechávají jen spoušť a oheň. Po zvážení situace vyhlásil po 14:00 revoluční NV rozhlasem, že sovětská armáda postupuje od Skalice nad Svit. na Boskovice a aby se na radnici dostavili občané znalí ruštinu coby tlumočníci. Tím měli být ustupující Němci donuceni k vyklizení Boskovic.

Kolem 16:00 se rozšířila zpráva, že na Rovné již byly spatřeny sovětské jednotky. Němců se zmocnil panický strach. Ve zmatku zapalovali své zásoby, auta i munici na místech, kde právě byli. V židovské čtvrti v Plačkově ulici zapálili prchající Němci muniční auto a způsobili obyvatelům v přilehlých domech na obydlích velké škody. Dva domy vyhořely, jiné poničily vybuchující střely, spousta domů měla vytlučená okna a obyvatelé, kteří zůstali v domech, zažili pekelná muka. Velitelé na koních i v autech, vojáci ve vozidlech i pěšmo všeho nechali a prchali všemi směry ven z města. Hlavní proud prchal směrem na Chrudichromy. Přesto někteří v panice zajeli s koňskými povozy i na Zámecký kopec ke hradní zřícenině a na úzkou pěšinku k Vyhlídce, kde se vozy i se spřežením zřítily ze srázu do Pilského údolí.

Mezi 16:00 a 17:00 přišla do Boskovic partyzánská skupina vedená kpt. Josefem Henkem a partyzáni z 5. partyzánského oddílu Juraj pod vedením kpt. Juraje (Josef Jakeš). Ve zmatku, který zde vládl, bylo zajato dalších 1000 až 1200 Němců za přispění zmíněných partyzánských oddílů.

Ukořistěné zbraně byly uloženy v nové chlapecké škole, kde také byla zřízena lékařská služba. V ulicích se nacházelo plno povozů a aut naložených vším možným, na cestách se válela výzbroj, munice, pancéřové pěsti a jiný materiál, který vojáci odhazovali, aby se zbavili zbytečné přítěže, která jim bránila v rychlém útěku.

Teprve ve večerních hodinách bylo městu oznámeno, že sovětská armáda je již v Protivanově, a že s jejím příchodem lze počítat mezi 21:00 a 22:00 hodinou. Na náměstí se poté shromáždilo téměř celé obyvatelstvo Boskovic, mezi nimi byli přítomni i ti, kteří měli zajišťovat továrny a podniky před ničením a krádežemi. Kvůli přerušeným dodávkám el. energie si lidé na náměstí svítili svíčkami a petrolejovými lampami. V dálce východním směrem oznamovaly světlice a barevné rakety blížící se sovětskou armádu.

Kolem 22:00 přijeli do Boskovic první tři vojáci, kteří patřili do 1. čs. armádního sboru. Byli to Čech poručík Karel Krejčí, Volyňský Čech Andrej Kovač a Slovák Michal Stafura. Asi půl hodiny po nich přijely hlavní oddíly Rudé armády a rumunské armády, které přes Boskovice pokračovaly směrem na Poličku a Svitavy. V Boskovicích zanechaly pouze menší posádku pod velením kapitána Boltunova, která se ubytovala ve stejných místnostech jako uprchlá německá posádka; rezidenci obsadilo NKVD.

Velitel městské posádky kpt. Boltunov byl ještě týž večer zaveden na obecní úřad, kde od přípravného revolučního národního výboru převzal vojenskou správu města. Mezitím se na náměstí rozléhalo jásavé volání: „Sláva ruské armádě, naší osvoboditelce! Ať žije generalisimus Stalin! Sláva prezidentu Benešovi!“ Lidé se objímali a jejich radost a nadšení nebraly konce. Radost dosáhla vrcholu, když se v okně radnice objevili sovětští důstojníci a k potěšení shromážděného davu promluvili o tom, jak vlastenecká válka ruských národů přemohla fašistické nepřátele a germánské ujařmovatele Slovanů a přinesla jim úplnou svobodu. Ještě týž večer došlo ke strhávání německých nápisů z budov a tabulka označující náměstí jako Heydrichplatz byla pošlapána a zničena.

Dne 10. 5. ráno již občané četli na vývěsních tabulích vyhlášky revolučního MNV, které vyzývaly k zachování pořádku a oznamovaly převzetí správy nad městem. Většina sovětských vojáků se chovala bezvadně a jednala přátelsky. Přesto však po jejich odchodu byly zjištěny některé ztráty oděvů, nejvíce v zámku a v textilních závodech. Potulující se koně byli shromaždováni v Červené zahradě a odtud po skupinách odváděni do Bystřice nad Pernštejnem. K zneškodňování munice došlo v pískovně v Doubravách.

Do města zavítal také oddíl sovětského polního četnictva, který zde dohlížel na pořádek. Na konci ulice Komenského u nádraží si jejich příslušníci postavili mýto a slavobránu, kterou přehrazovali silnici. Ubikace i okolí střežených míst si ozdobovali stromky, které však zasazené do dlažby brzy usychaly.

V červnu se přes Boskovice vracela rumunská armáda. Sovětské vojenské velitelství s vojenskou posádkou zůstalo v Boskovicích až do 10. 7., kdy kapitán Boltunov předal správu předsedovi okresního národního výboru prof. L. Vojtěchovi a předsedovi místního národního výboru K. Kovaříkovi.

Text: Mgr. Jiří Řezníček, Boskovice, květen 2005