S ohledem na epidemiologickou situaci jsou návštěvy v Nemocnici Boskovice povoleny jen ve středu a neděli od 14.30 do 16.30 hodin, s tím, že návštěva je vybavena vlastním respirátorem. Návštěvy nejsou povoleny u covidových pacientů. (hrr)
V neděli 21. srpna 2022 si dali v 15 hodin sraz před pamětní deskou Karla Absolona, zakladatele Klubu českých turistů v Boskovicích, současné členky a členové místního klubu. Úvodního slova se ujal Jaroslav Oldřich, předseda klubu, který vzpomněl ve své řeči na jeho vznik. Karel Absolon tehdy v pátek 21.srpna 1902 předběhl o den Járu Cimrmana a založil pobočku českých turistů v Boskovicích. Činnost přerušila 1. světová válka a také fakt, že předseda spolku se tehdy stal ředitelem Gymnázia a po něm se nikdo neujal funkce předsedy klubu. V roce 1922 obnovili turisté svoji činnost a s přestávkami, které si vynutily události minulého století, zde fungují do dnes. Po něm přivítal přítomné místostarosta Petr Malach a mj. popřál jim, ať se jim daří i do budoucna. Na závěr položila místopředsedkyně Zdena Boháčková kytičku pod pamětní desku Karla Absolona.
Poté vyrazili turisté ke Kontribuční sýpce, kde mají papírenskou a tiskařskou dílnu bratři Ouještí vyrábějící zde různé upomínkové předměty. Zde byli seznámeni s historií sýpky a mohli si prohlédnout vystavené výrobky. Po prohlídce zamířili do sokolovny, aby se zde občerstvili a probrali zážitky z uplynulé vycházky. Monika Šindelková
Trasologie společně s vynikající osobní znalostí blanenských policistů sehrála klíčovou roli v případě sobotního vloupání do tamějšího tabáku. Podezřelý osmadvacetiletý muž se totiž krátce před půlnocí pokusil vykopnout skleněnou výplň zdejší prodejny. Posléze sice celá výloha povolila, ale naštěstí se uvnitř šikovně zapřela o lednici, kdy tak zloděj neměl sebemenší šanci proklouznout dovnitř a raději bleskově zmizel. Nešika ale na místě zanechal hromadu stop. Mezi nimi byly právě i otisky podešví bot neznámého pachatele. Když pak místní policisté nedaleko místa činu zahlédli jim známého recidivistu, pohotově se podívali i na jeho podrážky. To už jim bylo jasné, že se trefili do černého a výtečníka z místa převezli rovnou na služebnu. Tomu pak v případě uznání vinny za trestný čin krádež a poškození cizí věci hrozí několikaletý pobyt za mřížemi. (hrr)
BOSKOVICE - „Chlapci moji milí moc ráda vás zase vidím, no pojďte dál!“ A vzápětí hladila po tváři krajského velitele i teréňáka se slzami radosti v očích. „Moc ráda vás vidím! “ Uniforma vojáka jí připomínala její mládí, které nebylo právě radostné.
Tehdy když se rodina vrátila z Jugoslávile do Československa jí bylo sotva deset let. Zakrátko Mnichov a souběh různých pomocí bližním, výslechů a hrůz na gestapu. Byla válka a Maruška Navarová rozená Králová, dnes válečná veteránka, se už počátkem roku 1943 zapojila do odbojové skupiny jejího otce, kterou později zastřešoval sovětský 15 členný paravýsadek Jermak.
Operoval v prostoru Drahanské vysočiny. Táta, máma, bratr i ona pomáhali partyzánům ze všech sil. Zásobovali je jídle, prádlem, přípravou lesních úkrytů. Partyzáni měli u nich doma ve Valchově u Boskovic, druhý domov.
Časté noční návštěvy se někdy zdržely i déle zejména v zimě. A pak náhle gestapo se smrtihlavy na čepicích, zatkli tátu Antonína KRÁLE a mámu Hedviku Královou i bratra Zbyňka. Prý poskytovali úkryt válečným ruským zajatcům, kteří utekli z německých lágrů, tedy nepřátelům říše.
„Tátu mi popravili už v roce 1944, máma byla do konce války v nacistických věznicích a lágrech. Když byla ještě v Brně na Cejlu, tak jí nosívala šactvo i jídlo na přilepšenou. Bratr Zbyněk se sice z koncentráku vrátil, ale zdravotně nevydržel. V roce 1946 na následky německé lágrové „péče“ zemřel na tuberkulózu,“ se slzami žalu dovyprávěla svůj příběh.
I přesto, že měla rodinu tvrdě zasaženou, i sama jako sirotek pomáhala dál partyzánům až do osvobození. Neměla v tom okamžiku co ztratit. Po válce se provdala a pracovala v Minervě Boskovice. Vychovala dvě děti.
Poslední léta žila spokojeně v domově pro seniory a v kruhu svých nejbližších. Moc ji trápil současný výklad a zkreslování národních dějin. „Chlapci přijeďte brzy zase, ráda si poslechnu novinky, co ta naše armáda dělá, to víte i stará ženská je zvědavá!“ A pak, náhle, již jen tklivé tóny sólových houslí na pietním rozloučení.
Zazněly dne 26. ledna 2017 smuteční síní boskovického hřbitova. Květiny v kyticích i věncích ladily do bílé barvy. Bílou měla Maruška ráda. Ta poslední od legionářů pro válečnou veteránku byla též v bílé zdobená trikolórou…
Vytvořil Český server s.r.o.
© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509