Oslav se zůčastnil i náměstek hejtmana Stanislav Juránek. Na snímku s učitelkou odborných předmětů Janou Plchovou. Foto archiv
Jaké hlavní problémy jste musela řešit po svém nástupu do funkce?
Byl tady především nedostatek místa pro teoretickou i praktickou výuku. Špatné bylo vytápění – původní kotle na koks nevyhovovaly potřebám školy. První roky působení v Letovicích byly hlavně o snaze zajistit zázemí pro kvalitní výuku. Měnil se tedy systém vytápění včetně nové kotelny. V té souvislosti jsme se začali zaměřovat na obnovitelné zdroje energie, takže využíváme fotovoltaiku, fototermiku, spalování dřevního odpadu nebo kogeneraci plynu. Dřív škola neměla tělocvičnu, posilovnu ani vlastní kuchyň. Postupem času se podařilo přístavbami jednotlivých bloků školy tyto problémy vyřešit.
Areál školy se tedy začal postupně rozšiřovat?
Ano. Dalším problémem byly prostory praktické výuky, které nestačily. Museli jsme být i v nájmech. Proto se provedla nadstavba celého patra čelního bloku budovy, kde vznikly prostory pro teorii a původní část se věnovala praktické výuce. Nepříjemné bylo, že naši studenti bydleli v nevhodné likusové stavbě u koupaliště. Od začátku svého působení jsem se proto snažila, aby se buď provedla její rekonstrukce nebo se postavila nová budova. Zvítězila druhá možnost a v roce 2004 jsme otevřeli první blok domova mládeže hned vedle budovy školy. Další bloky už sice nebyly dostavěny, nicméně v současné době kapacita plně dostačuje našim potřebám.
S rozšiřováním souvisí i budova u fotbalového hřiště?
V zázemí naší školy se po roce 1989 začala postupně vytvářet rodinná škola, jejímž prvním ředitelem se stal Jiří Podlipný. Ta se časem osamostatnila a díky ředitelce Jaroslavě Tomanové získala novou budovu na konci Tyršovy ulice. Po několika letech byla v rámci optimalizace sloučena s naší školou.
Postupné vylepšování školy ale přibrzdila příroda...
V červenci 1997 postihla Letovice povodeň, která se nevyhnula ani budovám školy. Namísto prázdninového odpočinku tedy zaměstnanci likvidovali následky povodně až do začátku nového školního roku. Opravy škod způsobených velkou vodou však probíhaly ještě hodně dlouho. V dalších letech jsme se opět pustili do modernizace a rekonstrukcí. Byla dokončena přístavba školy, tělocvična, posilovna, nové učebny...
Kromě investování do zázemí se vám ale podařilo zachránit také jeden obor...
Pět let jsme ve škole neotevřeli učební obor pro zedníky. Nebyli tady z toho důvodu, že o něj nebyl zájem. Nám se ale podařilo obor zachovat a postupně oživit. Když jsme zedníky otevírali po pětileté pauze, tak jsme měli jen jednu skupinu pro odborný výcvik, dneska už máme tři. V předloňském roce nám pak poprvé končili třeťáci. Celkově mohu říci, že v letošním roce zaznamenáváme opět posun ke stavu, kdy je větší zájem o tříleté učební obory – truhláře a zedníky. Máme ale také čtyřleté obory zaměřené na stavebnictví, ekonomiku a podnikání a nábytkářskou a dřevařskou výrobu. Navíc nabízíme i dvouleté denní nástavbové studium.
Doménou školy jsou právě stavební a dřevařské obory. Můžete připomenout jejich poslední úspěchy?
Musím říct, že naší žáci jsou v odborných soutěžích dlouhodobě úspěšní. Zvlášť velkou radost nám udělali truhláři a zedníci, kteří nám k osmdesátému výročí školy přinesli krásný dárek. V září se družstvo truhlářů zúčastnilo celostátní soutěže v rámci akce Machři roku. Ze sedmadvaceti družstev z celé republiky získali třetí místo. Zedníci zase uspěli v rámci soutěže SUSO, která se zaměřuje na odborné dovednosti stavebních oborů. V březnu proběhlo regionální kolo a odtud se probojovali do celostátního finále, které se uskutečnilo v září v Praze. Tam byli pozváni i naši dva zedníci, kteří loni zvítězili, aby předali ceny letošním nejlepším týmům. A předávali je zase našim žákům, kteří byli první.
V současné době před vámi stojí náročný úkol. V rámci optimalizace škol bylo rozhodnuto o sloučení vašeho zařízení, které se stane nástupnickou organizací, se školou ve Velkých Opatovicích. V jaké fázi jsou přípravy?
Tento týden proběhnou první jednání. Určitě se začne hned pracovat. Už jsme to jednou absolvovali, ale teď je jiná situace než před dvěma roky. Optimalizuje se i oborová nabídka, takže zřizovatel nepovoluje školám některé výkony. Z Velkých Opatovic k nám přejdou kromě technických především umělecké obory. Musíme mít k dispozici vhodné prostory. Pro teoretickou výuku je máme, ale pro praktickou část je budeme muset zajistit. Nabídka oborů nového zařízení pak bude záležet na tom, co se podaří se zřizovatelem dojednat. Školy se ale oficiálně sloučí až k prvnímu červenci, takže to té doby budeme v podstatě stále dva samostatné subjekty.
Z historie školy
V neděli 23. srpna 1931 byla budova školy slavnostně otevřena a 1. září přivítala nové žáky. Naplnily se tak dlouholeté snahy Emanuela Janouška, který byl jmenován prvním ředitelem. Na žádost obecního zastupitelstva udělila prezidentská kancelář zařízení titul Masarykova škola práce. Postupně sem přecházeli žáci ze Svitávky, Moravské Chrastové, Olešnice i Kunštátu. Vyučovalo se jeden až dva dny v týdnu a bylo také zavedeno praktické vyučování v dílnách. Těžkými léty fašistické okupace školu provedl další z ředitelů Miloslav Synek. Tehdy počet učňů nebývale rostl, neboť se tímto způsobem chtěli vyhnout nuceným pracím pro Říši. Poslední rok války byla škola obsazena německými jednotkami, po válce ale začala opět vzkvétat. Současná ředitelka Sylvie Ducháčková vede školu od roku 1991. zdroj Almanach školy