Dnes je neděle, 19. listopad

INZERCE

reklama

Kategorie

Krátké zprávy

LYSICE - Sebral jen hotovost

14.11.2017 7:13

Do církevního objektu v Lysicích se vloupal zloděj. Zatím neznámý pachatel využil podvečerní dobu, kdy se duchovní věnoval svým farníkům. Do příbytku se zloděj dostal po násilném otevření vrat a následně stejným způsobem po poničení dveří. „Obydlí prohledal a pouze uloženou finanční hotovost. Škoda je více než patnáct tisíc korun,“ doplnil policejní mluvčí Bohumil Malášek. (hrr)

RÁJEC-JESTŘEBÍ - Nákup se prodražil

14.11.2017 7:12

Polední nákup se pořádně prodražil devětapadesátiletému muži. Ten nechal před prodejnou v Rájci-Jestřebí ve stojanu odstavené jízdní kolo. „Když se po asi pěti minutách vrátil, bicykl byl pryč. Zatím neznámý pachatel, který byl opravdu hodně pohotový a drzý, tak způsobil majiteli škodu za skoro třicet tisíc korun,“ popsal policejní mluvčí Bohumil Malášek. (hrr)

VODĚRADY - Ukradl mobilní záchody

7.11.2017 12:56

Tři mobilní záchody ukradl zloděj ve Voděradech. „Získat je nebylo nijak složité. Na volně přístupný pozemek se zloděj dostal pohodlně a stejně tak i k nezajištěným toaletám. Škoda je skoro čtyřicet tisíc korun,“ uvedl policejní mluvčí Bohumil Malášek. (hrr)

všechny

Dnešní akce

akce
Velké Opatovice – Kostel svatého Jiří v 16 hod.: Koncert k svátku svaté Cecílie.


kina
Blansko v 15 hod. Příšerákovi.
Blansko v 17.30 hod. Liga spravedlnosti. (3D)
Blansko ve 20 hod. Zahradnictví: Nápadník.
Boskovice ve 14 hod. My Little Pony Film.
Boskovice v 17 hod. Lego® Ninjago® Film.
Boskovice v 19.30 hod. Filmový klub – Projekt 100: Cesta na Měsíc + Le Malér Trio.

všechny

Sledujte nás!



Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 10

29.10.2017 16:38 | Původní vydání | Miroslav Buchta

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 10
Letecký pohled na Vilémovice.

Část 10

Hody

Hody se drží ve Vilémovicích třetí neděli v říjnu, přesně však připadají na 19. října, kdy je dnes v římsko-katolické církvi slavena nezávazná památka sv. Petra z Alkantary, patrona místní kaple. Je zajímavostí, že na třetí neděli v říjnu připadají i tzv. „císařské“ hody. Přesně to byla neděle po svátku sv. Havla, který připadá na 16. října.

Oslava hodů je dodnes spojená s konáním mše svaté v místní kapličce o hodové neděli, dříve se dvěma tanečními zábavami (v sobotu a v neděli) a zejména s prodejem rozmarýnu. Rozmarýnové ratolesti se nakoupily u zahradníka v Rájci, děvčata je ozdobila červenou stuhou a místní hasiči je nabízeli jako symbol hodů po obci dům od domu a současně zvali na hodovou zábavu. Dodnes si živě představuji jejich charakteristickou vůni.

Oproti sousedním obcím absentovaly u nás kolotoče, houpačky a střelnice. Pouze později, když jsem byl již ženatý, se v obci tyto atrakce sporadicky objevovaly.

Pochopitelně, že hodům předcházel generální úklid venkovních prostranství, tj. místních komunikací. A na chalupách (statcích) velký pořádek na dvorech.

Konstatovat, že na hody bylo napečené domácí cukroví, tvarohové koláče a byl lepší oběd, často s husou, považuji za samozřejmé.

Na hodovou neděli se scházela celá rodina. Ani u nás tomu nebylo jinak. Když se bratr oženil, přicházel s manželkou a později s dětmi. Pak jsem to byl já se svou rodinou.

Dětské hry

Při vzpomínkách na dětská léta nelze zapomenout na naše hry a jiné radovánky.

Na jaře to bylo hraní kuliček především u místní kapličky, kde se setkávali školáci z obou konců vesnice. Kuličky se daly koupit v místním obchodě.

Typickou zábavou byla hra na vojáky, což bylo dáno krátkou dobou od skončení 2. světové války a návštěvou kina v Jedovnicích, kde filmy s válečnou tematikou byly často promítány.

Mezi zábavu také patřilo naučit se jezdit na kole. Protože existovala jen kola pro dospělé, školní děti se učili klasicky jezdit po etapách ve vazbě na svůj vzrůst. První fáze byla nazvána „na jedné“ (noze), kdy se trénovala stabilita a řízení, druhá fáze „pod štanglí nebo též „tróbkó,“ kdy se učilo šlapání a konečně už normální ježdění, ovšem s určitým rizikem. Celé toto období bylo spojeno s řadou pádů a odřenin.

Zatím co o kopané a hokeji budu psát samostatně, nelze mezi zábavou zapomenout sáňkování. Jezdilo se z místního kopečka, tzv. „Branky“ kolem školy až na zamrzlý rybník, v „Kajtánovým“ závrtku anebo od schodečků na Vilémovské (silnici) dolů k silnici Ostrov – Blansko i jinde.

Typické dětské hry pak byla schovávaná (schovka) od jara do zimy, kluci hráli dále „kudlu“, děvčata skákala „čtverce“ nebo přes švihadlo. Na podzim se pouštěli draci, nejčastěji vyráběné samotnými kluky ze špejlí a tenkého barevného papíru.

Tělovýchova a sport na vesnici

Když jsme bydleli po válce v Blansku, chodil jsem tam do Sokola. Sokolové v Blansku měli sokolovnu na ulici Svitavské.

Po návratu do Vilémovic v roce 1949 jsem se více či méně zapojil do sportovních aktivit. Hrál jsem hokej a bruslil, trochu sáňkoval a málo lyžoval. Z bruslení připomínám hru na rybáře na rybníce. Na spoře osvětleném ledě rybníka proti sobě jeli rybář a ryby. Čili jedna osoba představovala rybáře a ostatní byli jako ryby. Cíl byl jednoduchý - chytit postupně všechny ryby, což bylo činěno dotykem, s tím, že z každé chycené ryby se stal další rybář. Tak hra měla i někdy erotický nádech, neboli chtěně nechtěný dotyk mládence vůči dívce, byť teple oblečené.

Od jara do podzimu se hrál fotbal na hřišti na pastvisku. Také se pěstoval stolní tenis, odbíjená a případně tenis. Tenis se hrál s  dřevěnými vyřezávanými pálkami, ale přes skutečnou síť, kterou jsme si dovezli, nevím z jakých důvodů, z Blanska.

V létě se plavalo v místním rybníku a někteří skákali do vody z hrušky, která stála na hrázi. Také se chodilo koupat do Jedovnic.

A nesmím zapomenout, že po ustavení Sokola Vilémovice asi v roce 1952, probíhalo v sále hostince p. Sedláka v zimním období cvičení. Bylo tam i nějaké nářadí (kůň, žíněnka). Cvičila se prostná, skákalo se přes koně na dél, ale nejlepší byla hra s gumovým kroužkem na parketové podlaze sálu, kdy hráči jezdili po „zadnici“ a úkolem bylo kroužek přesunout za stanovenou čáru. Už nevím jak se jí (té hře) říkalo.

Ještě dodám, jak jsem se naučil plavat. Každý začátečník se chodil koupat na stranu rybníka před Dymáčkovými. Tam byla malá hloubka, kde jsem začal i já. Na protější straně byla velká hloubka. Šel jsem se tam ze zvědavosti podívat, byly tam kamenné schody, umožňující nabírání vody do kbelíků pro potřebu občanů. Když jsem tam byl, někdo ze starších kluků do mě úmyslně strčil a já jsem musel plavat v hloubce, kde jsem nedosáhl na dno.

Zkouškou plavání zdatnosti ovšem bylo přeplavání rybníku Olšovce v Jedovnicích, kterému se říkalo „Pilščák“. Pokoušel jsem se o to asi ve 14 letech, ale vzdal jsem to. Této mety jsem dosáhl až v roce 1987, tedy ve svých 46 letech.

Kopaná

Fotbalový klub byl ve Vilémovicích založen v roce 1931, tj. v době hospodářské krize a velké nezaměstnanosti a zřejmě právě proto, poněvadž někteří mladíci, kteří byli bez práce po vyučení, neměli co dělat.

Bylo vybudováno hřiště na pastvině směrem ke „Kopaninám“, terén byl částečně vyrovnán a už se mohlo hrát. Protože na jedné podélné straně byla prudká zalesněná stráň směrem do žlebu pod Macochu, bylo později zakoupeno drátěné pletivo, to bylo přichyceno ke stromům, aby zachytilo padající míč.

Když byla v roce 1957 činnost oddílu kopané obnovena, a já jsem občas pro míč běžel, zbytky oplocení tam byly víc než patrné.

V roce 1935 se mužstvo SK Vilémovice - Macocha stalo mistrem župy STAK se sídlem ve Vyškově. Diplom visel za doby mého mládí v hostinci p. Sedláka v tzv. „sedničce“.

Na konci války vzal dřevěné kabiny vítr a činnost oddílu skončila. Důvodem bylo mj. odstěhování některých funkcionářů, hráčů a jiné poválečné starosti. Zbytky desek z kabin posloužily k výrobě mantinelů pro oddíl ledního hokeje.

Já sám jsem strávil na fotbalovém hřišti hodně času od jara do podzimu. Bylo to však omezeno tím, že jsme odpoledne pásávali kozy. Nicméně čas se vždy našel, ale bylo potřeba, aby se nás sešel dostatečný počet. Pak se hrávalo na beky. To byla taková hra jen na jednu branku. Ti co bránili, měli za úkol nedostat branku, ti co útočili, měli úkol dát gól. Přitom střelec musel dostat přihrávku od spoluhráče, musel mít „nabito“.

Jako žáci OSŠ jsme se utkávali s vrstevníky z Jedovnic, Kotvrdovic a z Lažánek. Byly to zápasy o 11 hráčích na celém hřišti. V dorosteneckém věku jsme se utkávali přátelsky s Lažánkami, Ostrovem a Vavřincem v přátelských utkáních, později s dalšími mužstvy na okrese Blansko v regulérní soutěži.

Vzpomínám si, že v naší obci již tehdy byla děvčata, která s námi chodila kopat do balonu, a to mnohem dříve, než si cestu prorazil ženský fotbal.

Sezóna začínala brzy z jara, sotva sešel sníh, tedy v březnu, často ještě před sv. Josefem a tedy i před prvním jarním dnem.

Kromě fotbalu, který byl provozován buď jako kopání na branku, hra na beky, hra na dvě na malou část hřiště nebo skutečná utkání 11 na 11, existovala ještě hra s míčem, nikoliv však kopacím, ale menším  gumovým, zvaná „hlavičková“, resp. „hlavičkovaná“. Ta se mohla hrát téměř kdekoliv. Z kamenů se udělaly dvě branky, v každé stál jeden hráč a měl za úkol střídavě vstřelit hlavou gól. Protihráč byl ve funkci brankáře. Šíře branky byla dána kameny, výška branky se rovnala výšce hráče. Hrávalo se do dosažení deseti gólů.

Jak jsem se již zmínil, v roce 1957 byla obnovena činnost oddílu kopané. Bylo samozřejmé, že v dorosteneckém věku jsem byl aktivním hráčem a po dosažení věkové hranice 18 let jsem hrál za mužstvo dospělých.

Obnovení činnosti fotbalového oddílu nepřišlo náhle, ale předcházel mu např. turnaj asi patnáctiletých dorostenců na počátku 50. let minulého století, který se konal na starém hřišti za účasti domácích a tří mužstev přespolních vrstevníků. Jedno mužstvo bylo určitě z Jedovnic, z těch dalších bych typoval Rudici a Kotvrdovice, kde mohl hrát i někdo z Krasové. Vilémovští hráli v bílých tričkách, na nichž měli přišitý malý státní znak.

Pokračování příští víkend...

Vytvořil Český server s.r.o.

© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509

reklama