Dnes je neděle, 17. červen

Krátké zprávy

BLANSKO - Běžci plnili sny

13.6.2018 11:13

V Blansku se uskutečnil šestý ročník charitativního běhu You Dream We Run. V letošním roce se do akce zapojilo 3 113 běžců v sedmasedmdesáti týmech, kteří zdolali zhruba dvacet tisíc kilometrů. Pořadatelům akce se podařilo vybrat tři čtvrtě milionu korun, což bude stačit na splnění jedenácti snů. (hrr)

HABRŮVKA - Potřeboval pletivo

11.6.2018 11:59

Velký pozemek, který hodlá asi oplotit, vlastní zatím neznámý pachatel. Ten v noci odcizil z volně přístupného pozemku poblíž Habrůvky odložených deset rolí pletiva. Tamním lesákům tak způsobil škodu za nejméně třicet tisíc korun. (hrr)

BLANSKO - Vandal poničil auto

11.6.2018 11:58

Pomstít se pravděpodobně chtěl zatím neznámý pachatel dvaačtyřicetiletému majiteli osobního automobilu Škoda. Vandal si v ulici Sloupečník otevřel nezajištěné dveře automobilu a interiér vozidla potřísnil neznámou tekutinou a vystříkal montážní pěnou. Škoda je nejméně deset tisíc korun. (hrr)

všechny

Dnešní akce

akce
Blansko – Náměstí Svobody v 10 hod.: Promenádní koncert – Soubory ZUŠ Blansko.
Blansko – Divišova 45 ve 14 až 17 hod.: Jízdy na LGB železnici.
Blansko – Starobrněnská pivnice Velvet v 17 hod.: Čaj o páté s kapelou Velvet.
Boskovice – Masarykovo náměstí v 9 hod.: Maska jede, cyklovýlet.
Boskovice – Betany v 11 až 19 hod.: Zahradní slavnost.
Boskovice – Kostel sv. Jakuba v 15 hod.: Sborování 2018.
Knínice – Fara ve 14.30 hod.: Farní den.
Letovice – Zahrada Nemocnice Milosrdných bratří Letovice ve 14 až 17 hod.: Zábavné odpoledne pro děti a dospělé spojené s oslavou Dne otců.
Moravský kras – Býčí skála v 9 až 16 hod.: Dny otevřených dveří v Býčí skále.
Moravský kras – Punkevní jezírko na dně propasti Macocha ve 20 hod.: Čarovné tóny Macochy 2018 - KONCERT PRO DESET STRUN - Jaroslav Svěcený (housle) a Miloslav Klaus (kytara).
Vanovice – Hřiště ve 14 hod.: Tělovýchovné slavnosti.


kina
Blansko v 15 hod. Příšerky z vesmíru.
Blansko v 17 hod. Solo: Star Wars Story.
Blansko ve 20 hod. Escobar.
Boskovice v 17 hod. Pat a Mat znovu v akci.
Boskovice v 19.30 hod. Escobar.

všechny

Sledujte nás!



Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 3

10.9.2017 13:53 | Původní vydání | Miroslav Buchta

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 3
Propast Macocha s horním můstkem a chatou

Část 3

Pro dokreslení uvádím, že podle statistických údajů doložený největší počet obyvatel byl v roce 1910, kdy v obci bylo hlášeno 659 obyvatel v 97 domech, což je přibližně sedm osob na jeden dům.

Mám za to, že každou menší či střední obec do jisté míry charakterizují, podle mých zkušeností, příjmení. V 50. letech minulého století byla ve Vilémovicích nejfrekventovanější příjmení Buchta, Doležel, Grim, Hrazdíra, Kučera, Nejezchleb, Nezval, Starý, Urbánek, Vašíček. Je to myšleno vždy po jednom příjmení v každém domě. Celkem těch příjmení bylo asi 65.

Pro rozlišení jednotlivých domácností či rodin, se musela proto používat tzv. „přízviska“. Tak např. Hrazdírovi měli: Kubuj, Vavruj, Kobanečkuj aj., Nejezchlebovi: Vondróškuj, Čechuj aj., Grimovi: horní Pavluj, dolní Pavluj, Fojtíkuj aj., Kučerovi: Plotečtí, Milčin, Bochtáčkuj, Ježuj aj.

V národní škole jsem zažil i toto nutné rozlišení: Josef Hrazdíra (ročník 1941), Josef Hrazdíra starší (později zvaný Vocílka), Josef Hrazdíra mladší, (oba ročník 1942) a Josef Hrazdíra nejmladší (ročník 1943).

Orientace podle přízvisek dělala problémy zejména lidem z jiných obcí, např. když se bavili Vilémovští mezi sebou za přítomnosti svých manželek či manželů z jiných okolních vesnic.

Jeden z mých strýců žil v Praze. Když jsem jej jednou v 60. letech minulého století navštívil, a vyprávěli si o rodné obci nás obou, vzbudila u dětí jeho manželky, které vyženil, úsměv, zejména příjmení Hrazdíra a Nejezchleb.

 Z dnešního pohledu je však situace jiná. Některá jména zmizela, jiná přibyla, v některých domech žijí rodiny, které se přistěhovaly k trvalému bydlení, ale také chalupáři.

Propast Macocha

Propast Macocha, hluboká podle dnešních údajů 138,7 m, patří spolu s Punkevními jeskyněmi k největším lákadlům Moravského krasu. Ví se o ní nejen v ČR, ale vědí o ní i  další tisíce lidí z velkého počtu zemí světa.

Jako kluci a mladí muži jsme v létě téměř každou neděli chodili na Macochu, tj. na horní můstek a Chatu na Macoše. Původní Útulnu postavil Klub českých turistů již koncem 19. století, ale pochopitelně za mne již nebyla dřevěná, ale zděná. V době mého dětství a mládí byl nájemcem a později vedoucím Ing. Šrůtek, jinak bytem v Praze, který celou sezónu, která trvala od Velikonoc až do konce prázdnin, později do konce strojírenského veletrhu v Brně, vedl toto zařízení. Za jeho „šéfování“ vládl na chatě přísný režim, charakteristický brzkou večerní uzavírací dobou nejen v restauraci, ale i na dřevěné verandě, která byla ke zděné části přistavěna pro teplé letní dny.

Tehdy tam však byla i další restaurace, méně navštěvovaná, avšak s kuželnou. Na ní hrával kuželky můj starší bratr Jirka se svými vrstevníky. Tato restaurace byla později zlikvidována, na jejím místě byly postaveny veřejné WC a kousek blíže k Vilémovicím, po vykácení kusu lesa, velké asfaltované parkoviště.

Na dolním, později na horním můstku za mých dětských let prováděl výklad p. Nezval z Vilémovic, kterému se říkalo „malé Nezválek“. Jeho řeč jsme jako kluci obdivovali. Na můstku byla vždy k dispozici i tlustá pamětní kniha, do které se mohl zapsat a své pocity sdělit každý návštěvník. Těsně u horního můstku stály dva stánky s dárkovými předměty, dnes bychom řekli se suvenýry.

Horní můstek byl vybudován již v roce 1882, dolní (též zvaný spodní) můstek pak v roce 1899.

Největším lákadlem pro místní vilémovické děti na Macoše byla zmrzlina. Ta se prodávala na dvou místech, a to jednak v restauraci, nejčastěji hostům restaurace do skla, jednak vilémovským občanem panem Aloisem Malachem na pravé straně silnice, který vařečkou servíroval svoji „zmrzlou vodu“ do papírových nebo oplatkových kornoutků či mističek.

Z dolního můstku je lépe vidět druhý rozměr propasti, totiž šířku a je z něj interesantní pohled na horní můstek. Největší atrakcí pak bylo, když brněnští horolezci překonávali těch 138 m ze dna Macochy. Jednou jsem je sledoval z protilehlé strany horního můstku. První sestup na dno byl uskutečněn v roce 1723.

Pokračování příští víkend...

Vytvořil Český server s.r.o.

© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509