Dnes je neděle, 24. září

INZERCE

reklama

Kategorie

Krátké zprávy

BLANSKO - Telefon nakonec nedorazil

22.9.2017 12:03

O více než dvanáct tisíc korun přišla dvaapadesátiletá žena z Blanska, která si přes internet chtěla koupit telefon. Na síti si vyhlédla přístroj značky Samsung, objednalo ho a elektronicky uhradila i jeho cenu. „Když ale ani po několika dnech a několika urgencích telefon na určenou blanenskou adresu nedorazil, pochopila, že naletěla podvodnému portálu. Případ tedy nahlásila blanenským policistům,“ popsal policejní mluvčí Bohumil Malášek. (moj)

LETOVICE - Nepozornost ho přišla draho

21.9.2017 9:27

Drzost zlodějů podcenil sedmatřicetiletý muž v Letovicích, když před místní firmou nakládal do svého osobního auta zakoupené zboží. Na sedadle odemčeného auta nechal ležet tašku s osobními doklady, telefonem a hotovostí v různých měnách. „Zloděj ve chvíli, kdy muž od auta odešel pro další materiál, vůz pohodlně otevřel a věci odcizil. Škoda je skoro dvacet tisíc korun,“ upřesnil blanenský policejní mluvčí Bohumil Malášek. (moj)

LETOVICE - Sprejer řádil na nádraží

19.9.2017 11:47

Jen asi čtvrt hodiny stačilo sprejerovi na letovickém vlakovém nádraží, aby způsobil škodu za patnáct tisíc korun. Na odstavenou vlakovou soupravu totiž nastříkal velký barevný nápis. „Na hnací jednotce vlaku vytvořil za pár minut obrazec o ploše patnáct metrů čtverečních,“ doplnil policejní mluvčí Bohumil Malášek. (hrr)

všechny

INZERCE

reklama

Dnešní akce

akce
Adamov – Stará huť v 9 až 17 hod.: Pokusné tavby v replikách středověkých kusových železářských pecích.
Blansko – Kino v 17 hod.: Rytmické svařování 2017 - koncert jazzových mistrů, přehlídka módy z recyklátů.
Blansko – Dělnický dům v 19 hod.: Taneční kurzy pro dospělé, manželské a přátelské páry.
Letovice - Oslavy organizovaného včelařství na Letovicku 1907 - 2017 s bohatým doprovodným programem.


kina
Blansko v 15 hod. LEGO® Ninjago® film.
Blansko v 17.30 hod. LEGO® Ninjago® film. (3D)
Blansko ve 20 hod. Dobrý časy.
Boskovice v 15 hod. Bijásek: Krtkova dobrodružství III.
Boskovice v 17 hod. Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta.
Boskovice v 19.30 hod. Cesta času.

všechny

Sledujte nás!



Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 3

10.9.2017 13:53 | Původní vydání | Miroslav Buchta

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 3
Propast Macocha s horním můstkem a chatou

Část 3

Pro dokreslení uvádím, že podle statistických údajů doložený největší počet obyvatel byl v roce 1910, kdy v obci bylo hlášeno 659 obyvatel v 97 domech, což je přibližně sedm osob na jeden dům.

Mám za to, že každou menší či střední obec do jisté míry charakterizují, podle mých zkušeností, příjmení. V 50. letech minulého století byla ve Vilémovicích nejfrekventovanější příjmení Buchta, Doležel, Grim, Hrazdíra, Kučera, Nejezchleb, Nezval, Starý, Urbánek, Vašíček. Je to myšleno vždy po jednom příjmení v každém domě. Celkem těch příjmení bylo asi 65.

Pro rozlišení jednotlivých domácností či rodin, se musela proto používat tzv. „přízviska“. Tak např. Hrazdírovi měli: Kubuj, Vavruj, Kobanečkuj aj., Nejezchlebovi: Vondróškuj, Čechuj aj., Grimovi: horní Pavluj, dolní Pavluj, Fojtíkuj aj., Kučerovi: Plotečtí, Milčin, Bochtáčkuj, Ježuj aj.

V národní škole jsem zažil i toto nutné rozlišení: Josef Hrazdíra (ročník 1941), Josef Hrazdíra starší (později zvaný Vocílka), Josef Hrazdíra mladší, (oba ročník 1942) a Josef Hrazdíra nejmladší (ročník 1943).

Orientace podle přízvisek dělala problémy zejména lidem z jiných obcí, např. když se bavili Vilémovští mezi sebou za přítomnosti svých manželek či manželů z jiných okolních vesnic.

Jeden z mých strýců žil v Praze. Když jsem jej jednou v 60. letech minulého století navštívil, a vyprávěli si o rodné obci nás obou, vzbudila u dětí jeho manželky, které vyženil, úsměv, zejména příjmení Hrazdíra a Nejezchleb.

 Z dnešního pohledu je však situace jiná. Některá jména zmizela, jiná přibyla, v některých domech žijí rodiny, které se přistěhovaly k trvalému bydlení, ale také chalupáři.

Propast Macocha

Propast Macocha, hluboká podle dnešních údajů 138,7 m, patří spolu s Punkevními jeskyněmi k největším lákadlům Moravského krasu. Ví se o ní nejen v ČR, ale vědí o ní i  další tisíce lidí z velkého počtu zemí světa.

Jako kluci a mladí muži jsme v létě téměř každou neděli chodili na Macochu, tj. na horní můstek a Chatu na Macoše. Původní Útulnu postavil Klub českých turistů již koncem 19. století, ale pochopitelně za mne již nebyla dřevěná, ale zděná. V době mého dětství a mládí byl nájemcem a později vedoucím Ing. Šrůtek, jinak bytem v Praze, který celou sezónu, která trvala od Velikonoc až do konce prázdnin, později do konce strojírenského veletrhu v Brně, vedl toto zařízení. Za jeho „šéfování“ vládl na chatě přísný režim, charakteristický brzkou večerní uzavírací dobou nejen v restauraci, ale i na dřevěné verandě, která byla ke zděné části přistavěna pro teplé letní dny.

Tehdy tam však byla i další restaurace, méně navštěvovaná, avšak s kuželnou. Na ní hrával kuželky můj starší bratr Jirka se svými vrstevníky. Tato restaurace byla později zlikvidována, na jejím místě byly postaveny veřejné WC a kousek blíže k Vilémovicím, po vykácení kusu lesa, velké asfaltované parkoviště.

Na dolním, později na horním můstku za mých dětských let prováděl výklad p. Nezval z Vilémovic, kterému se říkalo „malé Nezválek“. Jeho řeč jsme jako kluci obdivovali. Na můstku byla vždy k dispozici i tlustá pamětní kniha, do které se mohl zapsat a své pocity sdělit každý návštěvník. Těsně u horního můstku stály dva stánky s dárkovými předměty, dnes bychom řekli se suvenýry.

Horní můstek byl vybudován již v roce 1882, dolní (též zvaný spodní) můstek pak v roce 1899.

Největším lákadlem pro místní vilémovické děti na Macoše byla zmrzlina. Ta se prodávala na dvou místech, a to jednak v restauraci, nejčastěji hostům restaurace do skla, jednak vilémovským občanem panem Aloisem Malachem na pravé straně silnice, který vařečkou servíroval svoji „zmrzlou vodu“ do papírových nebo oplatkových kornoutků či mističek.

Z dolního můstku je lépe vidět druhý rozměr propasti, totiž šířku a je z něj interesantní pohled na horní můstek. Největší atrakcí pak bylo, když brněnští horolezci překonávali těch 138 m ze dna Macochy. Jednou jsem je sledoval z protilehlé strany horního můstku. První sestup na dno byl uskutečněn v roce 1723.

Pokračování příští víkend...

Vytvořil Český server s.r.o.

© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509

reklama