Dnes je friday, 29. march

AKTUÁLNÍ ČÍSLO ZRCADLA

reklama

Krátké zprávy

BOSKOVICE: Aktuální opatření v nemocnici

31.8.2022 0:39

S ohledem na epidemiologickou situaci jsou návštěvy v Nemocnici Boskovice povoleny jen ve středu a neděli od 14.30 do 16.30 hodin, s tím, že návštěva je vybavena vlastním respirátorem. Návštěvy nejsou povoleny u covidových pacientů. (hrr)

BOSKOVICE: Boskovičtí turisté oslavili 120 let

31.8.2022 0:38

V neděli 21. srpna 2022 si dali v 15 hodin sraz před pamětní deskou Karla Absolona, zakladatele Klubu českých turistů v Boskovicích, současné členky a členové místního klubu. Úvodního slova se ujal Jaroslav Oldřich, předseda klubu, který vzpomněl ve své řeči na jeho vznik. Karel Absolon tehdy v pátek 21.srpna 1902 předběhl o den Járu Cimrmana a založil pobočku českých turistů v Boskovicích. Činnost přerušila 1. světová válka a také fakt, že předseda spolku se tehdy stal ředitelem Gymnázia a po něm se nikdo neujal funkce předsedy klubu. V roce 1922 obnovili turisté svoji činnost a s přestávkami, které si vynutily události minulého století, zde fungují do dnes. Po něm přivítal přítomné místostarosta Petr Malach a mj. popřál jim, ať se jim daří i do budoucna. Na závěr položila místopředsedkyně Zdena Boháčková kytičku pod pamětní desku Karla Absolona.

Poté vyrazili turisté ke Kontribuční sýpce, kde mají papírenskou a tiskařskou dílnu bratři Ouještí vyrábějící zde různé upomínkové předměty. Zde byli seznámeni s historií sýpky a mohli si prohlédnout vystavené výrobky. Po prohlídce zamířili do sokolovny, aby se zde občerstvili a probrali zážitky z uplynulé vycházky. Monika Šindelková

BLANSKO: Zloděje prozradily stopy bot

24.3.2022 5:53

Trasologie společně s vynikající osobní znalostí blanenských policistů sehrála klíčovou roli v případě sobotního vloupání do tamějšího tabáku. Podezřelý osmadvacetiletý muž se totiž krátce před půlnocí pokusil vykopnout skleněnou výplň zdejší prodejny. Posléze sice celá výloha povolila, ale naštěstí se uvnitř šikovně zapřela o lednici, kdy tak zloděj neměl sebemenší šanci proklouznout dovnitř a raději bleskově zmizel. Nešika ale na místě zanechal hromadu stop. Mezi nimi byly právě i otisky podešví bot neznámého pachatele. Když pak místní policisté nedaleko místa činu zahlédli jim známého recidivistu, pohotově se podívali i na jeho podrážky. To už jim bylo jasné, že se trefili do černého a výtečníka z místa převezli rovnou na služebnu. Tomu pak v případě uznání vinny za trestný čin krádež a poškození cizí věci hrozí několikaletý pobyt za mřížemi. (hrr)

všechny

POCHOD PO R43

reklama

Dnešní akce

Sledujte nás!



Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 3

10.9.2017 13:53 | Původní vydání | Miroslav Buchta

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 3
Propast Macocha s horním můstkem a chatou

Část 3

Pro dokreslení uvádím, že podle statistických údajů doložený největší počet obyvatel byl v roce 1910, kdy v obci bylo hlášeno 659 obyvatel v 97 domech, což je přibližně sedm osob na jeden dům.

Mám za to, že každou menší či střední obec do jisté míry charakterizují, podle mých zkušeností, příjmení. V 50. letech minulého století byla ve Vilémovicích nejfrekventovanější příjmení Buchta, Doležel, Grim, Hrazdíra, Kučera, Nejezchleb, Nezval, Starý, Urbánek, Vašíček. Je to myšleno vždy po jednom příjmení v každém domě. Celkem těch příjmení bylo asi 65.

Pro rozlišení jednotlivých domácností či rodin, se musela proto používat tzv. „přízviska“. Tak např. Hrazdírovi měli: Kubuj, Vavruj, Kobanečkuj aj., Nejezchlebovi: Vondróškuj, Čechuj aj., Grimovi: horní Pavluj, dolní Pavluj, Fojtíkuj aj., Kučerovi: Plotečtí, Milčin, Bochtáčkuj, Ježuj aj.

V národní škole jsem zažil i toto nutné rozlišení: Josef Hrazdíra (ročník 1941), Josef Hrazdíra starší (později zvaný Vocílka), Josef Hrazdíra mladší, (oba ročník 1942) a Josef Hrazdíra nejmladší (ročník 1943).

Orientace podle přízvisek dělala problémy zejména lidem z jiných obcí, např. když se bavili Vilémovští mezi sebou za přítomnosti svých manželek či manželů z jiných okolních vesnic.

Jeden z mých strýců žil v Praze. Když jsem jej jednou v 60. letech minulého století navštívil, a vyprávěli si o rodné obci nás obou, vzbudila u dětí jeho manželky, které vyženil, úsměv, zejména příjmení Hrazdíra a Nejezchleb.

 Z dnešního pohledu je však situace jiná. Některá jména zmizela, jiná přibyla, v některých domech žijí rodiny, které se přistěhovaly k trvalému bydlení, ale také chalupáři.

Propast Macocha

Propast Macocha, hluboká podle dnešních údajů 138,7 m, patří spolu s Punkevními jeskyněmi k největším lákadlům Moravského krasu. Ví se o ní nejen v ČR, ale vědí o ní i  další tisíce lidí z velkého počtu zemí světa.

Jako kluci a mladí muži jsme v létě téměř každou neděli chodili na Macochu, tj. na horní můstek a Chatu na Macoše. Původní Útulnu postavil Klub českých turistů již koncem 19. století, ale pochopitelně za mne již nebyla dřevěná, ale zděná. V době mého dětství a mládí byl nájemcem a později vedoucím Ing. Šrůtek, jinak bytem v Praze, který celou sezónu, která trvala od Velikonoc až do konce prázdnin, později do konce strojírenského veletrhu v Brně, vedl toto zařízení. Za jeho „šéfování“ vládl na chatě přísný režim, charakteristický brzkou večerní uzavírací dobou nejen v restauraci, ale i na dřevěné verandě, která byla ke zděné části přistavěna pro teplé letní dny.

Tehdy tam však byla i další restaurace, méně navštěvovaná, avšak s kuželnou. Na ní hrával kuželky můj starší bratr Jirka se svými vrstevníky. Tato restaurace byla později zlikvidována, na jejím místě byly postaveny veřejné WC a kousek blíže k Vilémovicím, po vykácení kusu lesa, velké asfaltované parkoviště.

Na dolním, později na horním můstku za mých dětských let prováděl výklad p. Nezval z Vilémovic, kterému se říkalo „malé Nezválek“. Jeho řeč jsme jako kluci obdivovali. Na můstku byla vždy k dispozici i tlustá pamětní kniha, do které se mohl zapsat a své pocity sdělit každý návštěvník. Těsně u horního můstku stály dva stánky s dárkovými předměty, dnes bychom řekli se suvenýry.

Horní můstek byl vybudován již v roce 1882, dolní (též zvaný spodní) můstek pak v roce 1899.

Největším lákadlem pro místní vilémovické děti na Macoše byla zmrzlina. Ta se prodávala na dvou místech, a to jednak v restauraci, nejčastěji hostům restaurace do skla, jednak vilémovským občanem panem Aloisem Malachem na pravé straně silnice, který vařečkou servíroval svoji „zmrzlou vodu“ do papírových nebo oplatkových kornoutků či mističek.

Z dolního můstku je lépe vidět druhý rozměr propasti, totiž šířku a je z něj interesantní pohled na horní můstek. Největší atrakcí pak bylo, když brněnští horolezci překonávali těch 138 m ze dna Macochy. Jednou jsem je sledoval z protilehlé strany horního můstku. První sestup na dno byl uskutečněn v roce 1723.

Pokračování příští víkend...

Vytvořil Český server s.r.o.

© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509