Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 4

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Část 4

Pověstí o Macoše je v literatuře a propagačních materiálech celá řada. Sám vlastním několik publikací. Nejstarší verze pověsti, kterou znám, je uvedena v knize Jindřicha Wankela Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, vydané v němčině v roce 1882, česky v roce 1984. Pověst o Macoše se zakládá na pravdivé události a do literatury byla uvedena v roce 1793.

Logicky však uvádím text vilémovického rodáka a kamaráda PaedDr. Jana Grice v Regionální učebnici a čítance pro základní školy s názvem „Ostrov u Macochy. Příroda a lidé,“ vydané posmrtně v r. 2001.

Zlá macecha

Mezi Suchým a Pustým žlebem je od pradávných dob hrozivá propast. Vyprávěly se o ní často strašidelné pověsti, a tak není divu, že se jí mnozí lidé zdaleka vyhýbali.

Za starých časů žil v nedalekých Vilémovicích chalupník Kudrna se svou ženou a malým synkem Jeníkem. Měli se navzájem rádi a dobře se jim žilo. Jednou však začala Kudrnova žena postonávat. Bylo jí stále hůř, až po čase zemřela. Nejvíce z toho byl smutný malý Jeník. Chodíval na hřbitov k matčinu hrobu a tam dlouho plakával. Jak čas plynul, chlapec na své hoře přece jen pomalu zapomínal. Po roce Kudrna poznal, že sám s malým chlapcem práci doma nezastane, a proto si hledal novou ženu.

Dlouho rozvažoval, až si vybral ženu ani mladou, ani starou. Byla to také vdova a měla malého synka Jakoubka. Po svatbě se přestěhovala k hospodáři a Jeníkovi, oba ji měli rádi. Když viděla, že jí Kudrna ve všem důvěřuje, začala být na nevlastního synka zlá. Jeníkovi ukládala ty nejtěžší práce a při každé příležitosti ho okřikovala a trestala. Chlapec to nejdříve trpělivě snášel, ale později si přece jen postěžoval otci. Kudrna však dal za pravdu maceše. Tenkrát se Jeník cítil opuštěný a bylo mu velice smutno. Bylo však ještě hůř, když se macecha dověděla, že hospodářovu chalupu dostane Jeník. Nemohla se smířit s myšlenkou, že na Jakoubka zbude snad jen kousek políčka.

V její hlavě se pomalu rodil zlý a krutý plán, jak se nevlastního synka zbavit. Kudrna již dlouho sliboval oběma hochům, že je vezme s sebou do města na trh. Macecha se o tom dověděla a poznala, že toho může využít. Uložila Jeníkovi nějaký nesmyslný úkol, a když jí odmluvil, zle se na něj obořila a cestu do města mu zakázala. Druhého dne šel tedy do města Kudrna pouze s Jakoubkem.

Na tuto příležitost macecha čekala. Milým a laskavým hlasem vyzvala Jeníka, aby s ní šel do lesa na houby. Chlapec byl potěšen macešiným milým chováním a rád poslechl.

Vydali se na cestu. V okolních lesích rostlo právě mnoho hub, a tak jich měli brzo plné košíky. Macecha však chlapce zavedla až k hrozivé propasti. Na samém jejím okraji mu ukázala velký a krásný hřib. Řekla chlapci, že ještě tenhle utrhnou a půjdou domů. Jeník dostal strach. Macecha ho ale přemluvila, aby se nebál, že ho pevně podrží za ruku a dá na něho pozor. Když se však naklonil nad propast, aby hřib utrhnul, nejenže ho macecha pustila, ale ještě ho postrčila. Potom jen zaslechla, jak chlapec hrůzou zakřičel. Ostatní neviděla. Běžela rychle lesem a stráněmi. Zastavila se celá udýchaná až ve světnici u jejich chalupy.

K večeru se vrátil Kudrna s Jakoubkem z města domů. Macecha již ležela v posteli a předstírala, že je nemocná. Na hospodářovu otázku, kde je Jeník, odpověděla, že asi někde běhá po venku, že nemá čas, aby ho stále hlídala. Kudrna byl po dlouhé cestě unaven, a tak si myslil, že Jeníka pokárá až ráno. Vždyť nemohl Jeníka ani slyšet, kdyby přišel domů. Od té doby, co se k nim přistěhovala macecha, musil spávat na půdě. Kudrna však svého chlapce ráno hledal marně. Zjistil, že nebyl celou noc doma, jeho lůžko zůstalo netknuté. Dostal strach a začal ženu podezírat. Rozezlen přišel do světnice a obořil se na macechu, aby pověděla, co se opravdu stalo. Ta se celá roztřásla a začala lhát. Řekla, že byla s chlapcem na houbách, a když byli u propasti, že tam uklouzl a spadl do hlubiny. Kudrna jí však nevěřil. Rychle svolal sousedy a vydal se s nimi k propasti. Když k ní potom došli a pohlédli dolů, zaslechli slabý pláč. Zanedlouho uviděli i chlapce, jak zde visí na skalním útesu nad závratnou hlubinou. Nemeškali, hned sehnali provazy a dlouhé větve a chlapce osvobodili. Když jim pak ubohý Jeník řekl, jak se všechno stalo, rozzlobili se vesničané a vydali se ke Kudrnovu stavení.

Marně se snažila zlá macecha uprchnout před jejich hněvem. Nic nepomohly její prosby za odpuštění. Lidé se chopili ukrutné ženy, dovlekli ji až k propasti a tam ji bez milosti svrhli dolů.

Od těch dob má propast jméno „Macocha“. Domek, ve kterém zlá macecha podle místní pověsti bydlela, je vyobrazen na perokresbě J. Grice a dále na přiložené fotografii téhož objektu. Domek stál blízko Zmole, měl č.p. 12 a v době mého mládí v něm bydlela stará matka se svým synem, starým mládencem. Říkalo se tam u „Bátlů“, ale vůbec nevím, co to znamenalo. Již koncem minulého století byl domek zbořen.

A jsme-li u Macochy, nemůžeme zapomenout i na letmo zmíněné Punkevní jeskyně.  V dnešní době, ale pochopitelně i za dětských let lákaly návštěvníky plavbou na lodičkách po ponorné říčce Punkvě. Jejich vchod neleží již na katastru obce Vilémovice, ale obce Vavřinec, dnes tvořené třemi, původně samostatnými obcemi Vavřinec, Veselice a Suchdol. Přesto, alespoň v některých dobách, měli Vilémovští 1x ročně v neděli na podzim na závěr sezóny vstup do jeskyní zdarma. Po řadu let pracovalo v těchto jeskyních několik vilémovských občanů jako jezdci na lodičkách.

Mezi horním můstkem a jeskyněmi bylo jediné přímé a krátké spojení úzkou kamenitou cestou (serpentinami). Jako kluci jsme s úžasem věřili vyprávění, že jedna z nejznámějších osob Moravského krasu, a to Brňan T. K. Divíšek, tuto cestu nahoru absolvoval s autem Jeep, při tom v ostrých zatáčkách prý mu spolujezdci museli nadhodit „zadek auta“, aby je mohl projet.

A ještě technická poznámka. Když řekne vilémovský občan, že jde na Macochu, pak se myslí vždy na chatu na Macoše a okolí včetně horního můstku a parkoviště. Když to řekne blanenský občan, tak myslí většinou Punkevní jeskyně a dno Macochy.

Pokračování příští víkend...