Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 6

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Část 6

Také se jezdilo na výlety. Ve 3. třídě jsme byli v Bratislavě vlakem, spali jsme po rodinách a byli jsme lodí po Dunaji na Děvíně.

Ve 4. třídě to byl jednodenní autobusový výlet do Prostějova k hrobu Jiřího Wolkera, na Bouzov a do Javoříčských jeskyní.

V 5. třídě pak rovněž autobusem do Rudky u Kunštátu na Rolínkovy sochy v jeskyni Blanických rytířů a následně na Kníničskou (dnes Brněnskou) přehradu včetně jízdy lodí.

Osmiletá střední škola v Jedovnicích

Po skončení výuky v 5. třídě následoval po prázdninách přechod do Jedovnic. Přišli jsme do nové budovy nad rybníkem Olšovec, která byla dokončena v roce 1950. Ale již v průběhu šk. roku 1952/53 byla v téže budově situována průmyslová škola strojnická, která byla do Jedovnic přeložena z Břeclavi. Důvodem byla potřeba výchovy středoškoláků pro strojírenský průmysl v okrese Blansko. To vedlo k omezení prostoru pro osmiletku, ale vše se podařilo sladit, aniž by utrpěla výuka. Přispělo k tomu i to, že v této době došlo ke zkrácení docházky na 2. stupni ze čtyř na tři roky. Tedy ročník 1939 měl jako první po válce povinnou školní docházku jen v délce osmi tříd.

Do školy v Jedovnicích jsme jezdili nově zavedeným pravidelným autobusovým spojem, cestu zpátky jsme někteří chodili pěšky. Nechtělo se nám totiž zbytečně čekat na autobusový odpolední spoj. Jiní spolužáci chodili ve škole na oběd, takže počkali na autobus, další jezdili od jara do podzimu na kole. Každý podle svého gusta. Do Jedovnic chodili děti z Krasové, ale v našem ročníku nikdo, z Kotvrdovic, z Rudice a pochopitelně místní.

I v tomto věku docházelo k potyčkám mezi spolužáky, jak to dokazuje moje poznámka v žákovské knížce s textem: „Ve rvačce kamarádovi div oko nevyrazil“. Stalo se to o přestávce při odpoledním vyučování a zdaleka to nebylo tak, jak to paní učitelka napsala. Rozmíšky byly i při cestě pěšky zpátky do Vilémovic, kdy jsme občas po sobě házeli kamením, ale nikdy se nic nestalo. A počátkem léta jsme si trhali třešně na aleji mezi Jedovnicemi a Vilémovicemi, dnes dávno vykácené. Vzpomínku na toto období ilustruje přiložená fotografie Jedovnic.

Bohužel za celou dobu školní docházky ve Vilémovicích a v Jedovnicích nemám ani jedinou fotografii. Nikdy nikdo nezorganizoval společné fotografování. Dodnes mne to mrzí.

Rok na vsi

Když se řekne rok, tak se každému vybaví rok kalendářní, který má 365 dnů a jednou za čtyři roky o den víc. Je to rok přestupný.

Rok na vesnici v 50. letech minulého století bylo možno chápat několika způsoby, a to:

•             církevně,

•             politicky či občansky,

•             zemědělsky.

Pokud jde o církevní rok, pak jeho začátek byl dán Adventem a pokračoval významnými svátky takto:

•             sv. Mikuláš,

•             Vánoce (Boží hod, Umučení sv. Štěpána),

•             Nový rok,

•             Tři králové (6. ledna),

•             Hromnice (2. února),

•             Popeleční středa – 45 dnů před velikonocemi,

•             Velikonoce – slaví se první neděli po 1. jarním úplňku,

•             Svatý Duch – slaví se sedm týdnů po velikonocích, přičemž v dětských letech bylo volné i Svatodušní pondělí,

•             Boží Tělo – slaví se ve čtvrtek, jedenáct dnů po Svatém

                Duchu,Všech svatých (1. listopadu), Dušiček (2. listopadu),

Advent začíná 1. adventní nedělí, ke které se dojde, když od 25. prosince jdeme zpátky tak, aby ty neděle byly čtyři.

V měsíci květnu a říjnu se konaly májové a říjnové pobožnosti v kapličce, které spočívaly v modlení růžence, dalších modlitbách a zpěvu. Jako ministrant jsem se jich také zúčastňoval.

Ministrantem jsem byl asi od 3. nebo 4. třídy, kdy nás učil náboženství P. Josef Zouhar ze Senetářova, kaplan v Jedovnicích. Ministroval jsem společně s Láďou Kakáčem. Museli jsme se naučit latinské odpovědi při mši a jednotlivé úkony. Tehdy totiž celá mše byla vedena v latině. Působili jsme téměř výhradně ve vilémovské kapličce, kde byla bohoslužba pravidelně 1x týdně ráno (asi ve středu, neboť ve čtvrtek se do školy nechodilo) a o významných svátcích. Ministroval jsem na levé straně, kde to bylo jednodušší. Párkrát jsme spolu ministrovali ve farním kostele v Jedovnicích.

Vzpomínku však mám i na to, jak jsme ministrovali na pohřbu zemřelé vilémovické občanky, když pohřeb byl v pracovní den dopoledne. Rodiče nás ve škole omluvili pro nemoc. Po návratu do Vilémovic jsme byli na svačině v rodině zemřelé a ještě jsme dostali malou peněžní odměnu.

Z pohledu malého kluka na tomto místě připomínám svátek sv. Mikuláše, kdy v předvečer probíhá Mikulášská nadílka. I já jsem zkusil roli čerta, ale můj kamarád na tom byl lépe, neboť v jeho rodině měli pěkný kožíšek, který se obrátil na ruby a při troše nalíčení vypadal jako pravý čert.

A také pokus chodit koledovat na Tři krále, kdy z téhož kamaráda byl ten černý král vzadu.

Pokračování příští víkend...