„Je to asi zatímní vrchol toho, co jsem v kariéře dosáhla,“ říká sportovkyně, která se v pátek vrátila domů z argentinské mise.
Rybářová v prvním závodě poprvé vystoupila na nejvyšší stupínek v závodě Grand Prix. O své výhře rozhodla ve finiši, soupeřku Fabianu Lamberti porazila o čtyři sekundy. Loni byla v sérii dvakrát druhá, letos hned v úvodním podniku nenašla přemožitelku.
„Neměla jsem žádnou velkou krizi. Ani jednou jsem nemusela kvůli žádnému problému zastavit, i když to bylo těžké, hlavně poslední tři hodiny, kdy jsme již jely bez chlapů. Ale fyzicky jsem to zvládla,“ uvedla na webu. Úplně jednoduché to ale neměla.
„Těžké to bylo několikrát, po pěti hodinách, když jsme plavaly již bez chlapů, tak jsme se navzájem hlídaly. Obtížný byl i úsek, kdy jsme vplavaly zpátky do řeky Paraná, a poslední část, kdy jsem měla malý náskok, ale holky mě sjížděly a musela jsem si je hlídat až do finiše. Nepříjemné byly i první tři hodiny, kdy úřadovala Ruska, která plavala šíleně, rozdávala rány, všichni na ni nadávaly. Plavala bezohledně, ale přitom na ní bylo vidět, že je úplně červená a že jede na maximum, takže po třech hodinách naštěstí odpadla. Před startem jsem měla trochu obavy i z těch žravých ryb – takových malých piraní, kvůli kterým zrušili závod v Rosariu, ale je vyprovokovala extrémní vedra, až 45 °C, která zde panovaly,“ dodala.
Podruhé v průběhu týdne se postavila na start nejdelšího závodu na světě na 88 km v řece Paraná, která byla na trati místy až tři kilometry široká. Mezi starty zvolila Silva metodu volnějšího tréninku, nenechala se strhnout soupeřkami, které se snažily o plnou přípravu. dvěma tak extrémními maratony.
„Ještě v úterý jsem byla oslabená kvůli střevním potížím, které tam standardně postihnou všechny plavce do jednoho, pak to bylo v pohodě,“ poznamenala s tím, že se hlavně snažila nabrat energii.
Start byl s malým zpožděním krátce před půl devátou tamního času, do vody se vydalo šestnáct mužů a devět žen. Až do mety dvaceti kilometrů se plavalo za vytrvalého a velmi silného deště, který dělal problémy hlavně doprovodným lodím, přemýšlelo se dokonce o ukončení závodu. Někteří plavci postupně začali vzdávat. Po sedmi hodinách v řece byla Silva čtvrtá, pak se posunula na druhou příčku, kde zůstala až do konce. Vítězná Argentinka Pilar Geijo byla v cíli o zhruba dvacet minut dříve.
Silvie Rybářová se vrátila domů maximálně spokojená. „Druhý závod jsem chtěla jen doplavat, umístění na bedně je příjemným překvapením. Do Argentiny bych se ještě chtěla určitě někdy vrátit. I když po vylezení z vody jsem si říkala nikdy víc, pocity euforie pak překonaly moje vyčerpání,“ přiznala úspěšná plavkyně, která má v plánu letos absolvovat celý seriál Grand Prix.
„Strašně děkuji všem, co mi fandí. Když jsem doplavala, byla jsem tak hotová, že jsem si ani neuvědomila, co jsem dokázala, ale díky všem těm esemeskám, facebooku, e-mailům mi to postupně došlo. Nestíhla jsem ani všem odpovídat, mám velikou radost,“ zveřejnila na webových stránkách.
Silvie Rybářová se vrátila z Argentiny do Blanska
Blansko - Po návratu z argentinské mise jsme si s úspěšnou plavkyní Silvií Rybářovou popovídali.
Jak je zpátky v Česku?
Mám jen pozitivní dojmy, jsem maximálně spokojená. Věděla jsem, že to bude těžké, byla jsem s tím smířená. Teď, myslím že zaslouženě, trochu odpočívám. Pak naskočím zpátky ke školním povinnostem, které jsem na fakultě mírně zanedbala.
Popiš nám svoje pocity během závodů, které si normální smrtelník dokáže těžko představit…
V prvním závodě jsem se nešetřila, bojovala jsem do posledních metrů. Voda měla šestadvacet stupňů, ve druhém ještě o dva více. Zima mi nebyla v žádném případě, ta potkala jen doprovod v úvodu, kdy opravdu hodně pršelo a foukalo. O čem člověk ve vodě přemýšlí? O tempu, o soupeřkách. Už mi bylo i jedno, jak dopadnu. Proudy trasu prodlužovaly, určitě jsem naplavala víc než těch osmaosmdesát kilometrů. Za těch necelých deset hodin jsem snědla jen jeden a půl banánu, pozřela jsem ale kvanta energetických nápojů a gelů. Byl to obrovský výdej energie, děkuji výživovým poradcům, kteří mi opravdu pomohli.
Jak bude seriál GP pokračovat?
Na přelomu března a dubna v Mexiku na 15 kilometrů. To je momentálně pro mne už krátké. Pak dva závody v Kanadě v podstatně studenější vodě. No a další dva v Makedonii a na Capri u Neapole. Tam jsem již byla, vím, do čeho jdu. Mezitím bych ráda stihla v Berlíně kvalifikaci na mistrovství Evropy během července. Bazénové plavání beru už jen jako doplněk. V rámci možností se ale budu samozřejmě v soutěžích holkám z Komety snažit pomoci.
A co olympiáda za dva roky v Rio de Janeiro?
To je otázka. Tam budou pro mne už tratě kratší, specializuju se čím dál víc na ty extrémní délky. Ale výzva to samozřejmě je, pro každého sportovce je to vrchol. Musím se tam ale nejdřív kvalifikovat, první možnost budu mít na mistrovství světa v Kazani. Cíl to pro mne je, ale neberu ho jako zásadní.