V Letovicích se na konci války odehrál masakr na civilistech

Letovice - Jedním z úkolů Českého svazu bojovníků za svobodu je prezentace hrůzných zločinů hitlerovské mašinerie u nás. Zejména mladší generace, postižená zúženou výukou dějin, o těchto věcech neví téměř nic. I v našem kraji došlo k takovým masakrům Jeden z nejhorších toho druhu se udál v Letovicích v dubnu a květnu 1945.

Naše Historicko-dokumentační komise ČSBS Boskovice vlastní fond originálních fotografií, které dokládají exhumace obětí tohoto masakru. Jak  k němu došlo? Hromadné vraždy Čechů v Letovicích zorganizovaly orgány brněnského gestapa v čele s Maxem Rauschem. Esesák Rausch, kterého si dobře pamatovali i vězni Kounicových kolejí, byl brněnským vládním radou, určeným jako velitel bezpečnostní policie SIPO pro boj s partyzány. Samozřejmě se na něm podílela i NSDAP. Masakr provedlo tzv. 28. Sonderkomando (Zvláštní komando) pro boj proti partyzánům. Komando vedl důstojník SS Herbert Kuka, sudetský Němec pocházející z obce u Krnova. Kukovo komando se usídlilo v letovické továrně Artura Fabera v Jindřichově. Pro své vězení zabralo část nádvorního traktu továrny. Ve Faberově továrně bylo současně i vedení místní organizace NSDAP, kterou vedl Němec Ing.Karl Hanke. Obersturmführer SS Kuka by neměl takové možnosti řádění, kdyby mu zprávy z terénu nedonášeli němečtí udavači -  Winkler z Brna, Prazan z Kunštátu, Helena Vágo, Rittichová, Ricker a Tobisch z Letovic, zahradník hraběte Kálnokyho Waldeck, a další.

Kukovi zástupci byli poddůstojníci, původem Rakušané, Karl Bussat a Karl Neumann. Komando přišlo do Letovic poměrně pozdě - počátkem ledna 1945. Přesto stačilo za krátkou dobu napáchat spoustu zločinů a zvěrstev. 

Komando přišlo do Letovic údajně z (východní) fronty. Jeho první větší akcí bylo zničení partyzánského bunkru u Nýrova 11. ledna 1945, a již od 17. ledna mělo řadu zatčených. Komando posílilo doposud neúspěšný přepadový protipartyzánský oddíl v Letovicích. A tak od 17. ledna až do 23. dubna 1945 již komando nasbíralo do svého žaláře celkem 191 vězněného českého  vlastence. Podle profesora Žampacha z Masarykovy univerzity v Brně, který tuto událost podrobně rozkryl v publikaci „Se smrtí v týlu, byly „vyšetřovací praktiky“ komanda naprosto bestiální. Kukovy gorily - zejména Bussat, Neumann a tlumočník Weissenberg - zatčené mlátily až do bezvědomí, přičemž fackování, kopání a vyrážení zubů bylo zcela běžné. Používali též zvláštních obušků ze čtyřhranných železných prutů. Je znám případ vězenkyně Smíškové. Ta po výslechu nemohla chodit a ze zoufalství si v cele podřezala žíly. Kukovci převáželi vězně i do Brna do Kounicových kolejí a někteří skončili v koncetrácích, například v Mauthausenu.

Širší rámec řádění Kukova komanda vyhlíží následovně. Do roku 1943 na Boskovicku, Letovicku a na Drahanské vysočině sílil odpor proti okupantům. Přibylo uprchlíků z nucených prací v říši, vzrůstal počet sabotáží v podnicích a na  rozestavěné Hitlerově dálnici z Breslau (Vratislavi) do Brna, kde bylo nahnáno mnoho pracovníků. Dále vzrostl počet výsadků partyzánů podporovaných shozy zbraní a výstroje. To vše vyvolalo odezvu protipartyzánských oddílů a komand. Nacisty trápil zvláště trojúhelník terénu Nové Město - Letovice - Bystřice nad Pernštejnem,který byl územím partyzánů. Proto přišlo Kukovo komando o třech důstojnících a třiceti pěti mužích do Letovic z předchozího stanoviště v Blansku. Předchozí akce protipartyzánských oddílu totiž byly vcelku neúspěšné. Kukovo komando počalo systematicky řádit od 23. února 1945 akcí v Újezdě u Černé Hory. Následovaly zásahy ve Skaličce, ve Vísce u Zbraslavce, ve Velenově u Boskovic, v Tasovicích, v Šerkovicích, ve Ždárné a jinde. Kromě zabíjení partyzánů akce komanda končily zatýkáním a mučením celých rodin. Tak to třeba bylo u Porčů, Škrabalů, Tesařů a dalších, které skončily na popravištích a v koncentrácích. Mrtvé partyzány komando odváželo do Brna, kde je zpopelnilo krematorium. Popel gestapo ukládalo na zabrané právnické fakultě v Brně (naproti níž dnes stojí odbojáři zaplacený pomník Edvarda Beneše). Pak přišel 16. duben 1945, kdy komando zabralo hotel Lamplota na koupališti v Letovicích. Předtím hotel sloužil brněnské Hitlerjugend, na kterou byl i spáchán nezdařený atentát. Poté vrcholily frontové boje o jižní Moravu. Gestapo zrušilo 18. dubna 1945 věznici v Kounicových kolejích. Vězně z Letovic již nebylo možné převážet do Brna a o jejich osudu rozhodoval esesák Rausch po dohodě s Kukou.

Masakr na českých vlastencích spáchalo Kukovo komando v lesíku naproti hotelu. Přesné datum bestiálních poprav se dodnes nezdařilo určit. Odhady pamětníků se pohybovaly od 25. dubna až do 4. května 1945. Masové hroby byly objeveny až po osvobození, někdy kolem 16. května a později. Devatenáct vězňů si muselo vlastnoručně vykopat hroby a pak padlo zastřeleno ranami do týlu, za řevu motorů náklaďáků, aby nebylo slyšet výkřiky. Poté byli narychlo zahrabáni a hroby byly pokryty chvojím. Podle jednoho pamětníka exhumace prý se pak některé povrchy jam počaly nadouvat, a tak prý byly hroby objeveny (Pamětník dodnes žije v Brně). Když do Letovic kolem 7. května nastupovaly partyzánské oddíly a revoluční gardy, Kuka ještě držel zbylé vězně ve vězení. Na zásah Miloše Červinky, který z pověření revolučního MNV zašel za Kukou, a uvedl mu, že oddíly jsou připraveny k zásahu, Kuka se uvolil propustit zbylé vězně. Poté si vymohl veřejný projev na náměstí v Letovicích, tam údajně opilý lhal, že „za něho prý v Letovicích nebyla prolita ani kapka české krve“. Tím ovšem tragédie na koupališti u Hotelu neskončila. Ještě tam bylo zaparkováno nákladní auto komanda a číšník hotelu Zvěřina byl pověřen, aby prohlédl vůz. Jakmile otevřel kabinu, nastražená nálož ho zabila.  Detonace zničila koupaliště a následný požár i hotel Lamplota. To byla poslední msta Kukových fašistických bestií. Stalo se to 9. května 1945.

Herbert Kuka utekl z Letovic se svými společníky 8. května. Spolu s ním z Letovic utekla řada jeho kolaborantů udavačů. Všichni směrem na západ do Bavorska Nacističtí zločinci nikdy nebyli dopadeni a souzeni. S nimi z Letovic utekli příslušníci NSDAP Hanke, Morkes, Ikráth, Waldeck, Tobisch, Ricker a další. Stát projevil hrubou nedbalost, když nežádal na Německu a Rakousku jejich vydání a patrání po nich.

Souzeno bylo jen několik zadržených kolaborantů. Například Winkler, Rittichová a Pražan měli v Brně mimořádné lidové soudy. Při nich odhalili řadu zločinů Kukova komanda.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV ČSBS Boskovice