Milan Klusák. Foto Radim Hruška
Jaké jsou vlastně důvody k provádění zmiňovaných opatření?
Důvodem k provedení změn v zabezpečení zdravotnické záchranné služby na území Jihomoravského kraje byly legislativní změny a provozní důvody, které na ně navazují. Základním podkladem byl zákon o zdravotnické záchranné službě, který byl z části účinný od dubna loňského roku, a v celém svém kontextu od dubna letošního roku. Znamenal pro nás nutnost provést celou řadu organizačních změn. Byly tu i další legislativní normy, především vyhláška 55/2011 sb., která ukládá nelékařským zdravotnickým pracovníkům provádět některé výkony, které do té doby příslušely pouze lékařům. K tomu musí mít příslušné vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání. S tím souvisí i systém vzdělávání, který jsme zavedli v průběhu minulého roku. Je tady i zákoník práce účinný od ledna letošního roku a s tím související ukončení výjimky EU v oblasti přesčasové práce. Zatímco v minulosti mohlo být čerpáno až 1 040 přesčasových hodin na jednoho zdravotníka, tak nově to je jen 416 hodin. V konečném důsledku to pro nás znamená ztrátu téměř šestnácti a půl lékaře v rámci celého kraje, a to je počet, který už nejsme schopni zajistit jiným způsobem.
V rámci organizace máme celkem 23 výjezdových základen včetně letecké záchranné služby. Působí v nich posádky - RLP obsazené lékařem a bez lékaře - RZP obsazené nelékařskými zdravotnickými pracovníky. Dosud byly rozmístěné nerovnoměrně v rámci kraje, a to byl další z důvodů, který nás vedl k tomu, abychom ke změně přistoupili. V souvislosti s tím jsme od dubna loňského roku samozřejmě prováděli celou řadu analýz. Z nejzásadnějších byla četnost výjezdů v závislosti na stupni postižení zdraví pacientů. Více než rok jsme se zabývali tím, jak situaci řešit.
V čem konkrétně změna spočívá?
Jde o větší uplatnění tzv. setkávacího systému, všude tam, kde to podmínky umožňují, Jedná se o systém práce od úrovně operátorek krajského operačního střediska až po práci lidí ve výjezdových složkách. Jde o to, že jsou na jednu výjezdovou skupinu s lékařem navázány dvě či více výjezdových skupin bez lékaře. Na místo události vyjíždí odpovídající skupina, kterou stanoví operátorka podle indikačních kritérií k výjezdům ZZS. Abych to vysvětlil podrobně, když vyjíždí posádka s lékařem a zjistí, že stav pacienta je možné zaléčit na místě, učiní tak a pacienta ponechá v domácím ošetření a uvolňuje se k další činnosti. Pokud je zdravotní stav pacienta závažnější, může si přivolat posádku bez lékaře, která ho za stálého sledování životních funkcí transportuje do nemocnice. Lékař je znovu volný a znovu může vyjíždět k dalšímu případu, což se v minulosti nestávalo. Pokud se jedná o primárně vyslanou nelékařskou posádku, která na místě zjistí, že zdravotní stav pacienta je horší než se předpokládalo, tak si přivolá lékaře. Smysl tohoto způsobu práce je v tom, že lékař je vázaný na pacienta pouze po dobu nezbytně nutnou a jeho využití pro další možný případ, po včasném uvolnění, se tím výrazně zvyšuje. Může tedy za stejnou časovou jednotku ošetřit více pacientů, než tomu bylo v minulosti, kdy byl pro dalšího pacienta nedosažitelný a je tedy flexibilnější a efektivnější.
Je nutné zmínit, že jsou nově platná indikační kritéria k výjezdům zdravotnické záchranné služby. Pouze indikační kritérium číslo jedna, odpovídající stavu, kdy jde o bezprostřední ohrožení života nebo kdy selhávají základní životní funkce, je takové, kdy operátorka musí vyslat posádku s lékařem. Tady bych chtěl říci, že ve chvíli, kdy jde o první indikační kritérium, vyjíždí vždy nejbližší posádka, která je k dispozici – tedy i RZP, ale souběžně s ní vyjíždí i posádka s lékařem nejbližší výjezdové základny, která péči doplní. Lidé tak nemusí mít strach, že by docházelo k nějakému prodlení. Nelékařské posádky jsou školeny k tomu, že jsou schopny poskytnout adekvátní péči, jako by to byla posádka s lékařem. U ostatních stavů, které nejsou zařazeny pod indikační kritérium číslo jedna, vyjíždí primárně nelékařská posádka.
Jak bude tedy vypadat situace v blanenském okrese?
Změna, kterou jsme připravili, má vést k tomu, aby lékař byl k dispozici v případech, kdy ho je potřeba, což je přibližně deset procent výjezdů. Změny neznamenaly jen transformaci některých RLP posádek na RZP, ale také to, že se v některých lokalitách o tento typ posádky systém rozšířil. Mám-li být konkrétní, tak na blanenském okrese v Blansku působí nově vedle sebe posádky RLP a RZP ve čtyřiadvacetihodinovém režimu. V Boskovické části přechází posádka RLP do setkávacího systému a má na sebe navázány dvě RZP posádky v Boskovicích a ve Velkých Opatovicích. Velká část boskovické části okresu je navíc dostupná i z Blanska (oblast po Rozseč nad Kunštátem, za Letovice a za Šebetov). Ve Velkých Opatovicích se posádka s lékařem transformovala na RZP. Opatovická část je dostupná plně z Boskovic a nemusí být tedy žádná obava, že by péče nebyla zachována. Kromě toho je možné, aby na místo dojela posádka z Brna nebo z okolních krajů, se kterými máme uzavřené mezikrajské smlouvy o spolupráci.
Podle čeho jste volili lokality a rozmístění posádek s lékařem a bez lékaře?
Lokality, kde se transformovaly posádky RLP na RZP, jsme volili s ohledem na četnost výjezdů a postižení pacientů. Konkrétně v případě velkoopatovické výjezdové základny se ročně vyjede o něco málo více než sedmsetkrát. Přitom z toho pouze asi dvě stě padesát výjezdů je na území blanenského okresu, potažmo Jihomoravského kraje. Všechny zbylé jsou na území obcí Pardubického kraje v oblastech Jevíčska a Chornicka. Podobně je to i v jiných lokalitách. Například Slavkov je dostupný z výjezdových základen ve Vyškově a Bučovicích a z brněnské černovické i bohunické základny v daleko kratším časovém limitu, než který stanovuje zákon. Podobně je tomu na Břeclavsku, tam jsme transformovali posádku RLP na RZP v Mikulově s tím, že jsme zároveň posílili o jednu nelékařskou posádku výjezdovou základnu v Břeclavi. Takže tam vedle sebe ve čtyřiadvacetihodinovém režimu působí dvě RZP posádky, k tomu jsme lékařskou posádku v Břeclavi převedli do setkávacího systému. Poslední lokalitou je Hodonínsko, tam je to trošku netypické. V oblasti jsou základny v Kyjově, Veselí nad Moravou, Velké nad Veličkou a Hodoníně. S ohledem na počet obyvatel, konkrétně v lokalitě Hodonína jsme navrhli změnu pouze v nočních hodinách, kdy v předchozích letech bylo z této výjezdové základny zasahováno v necelých sedmi stech případech, avšak pro lékaře jich bylo do sedmdesáti.
V praxi se tedy zvýší dostupnost lékaře v případě potřeby...
Změny byly koncipovány tak, aby byl lékař dostupný tehdy, kdy ho je potřeba. Dosud vyjížděl často k banalitám a nebyl k dispozici u těžších případů. Rozšíření setkávacího systému vytváří větší časový prostor pro jeho využití. Lékař bude k dispozici právě ve chvíli, kdy potřeba je. To potvrzují výsledky uvedených změn, které jsme provedli od prvního ledna v Brně. Zde jsme jednu RLP posádku zrušili a další jsme transformovali do setkávacího systému, takže v rámci brněnských výjezdových základen pracují na této bázi tři RLP posádky. K tomu jsme v denní době rozšířili stav o dvě RZP, v noční době o tři RZP. Od nového roku, tedy dnes již za sedm měsíců, nenastala ani jedna situace, že by v případě potřeby nebyl dostupný lékař, což se v minulosti běžně stávalo. A to se bavíme o aglomeraci, která má půl milionu lidí – není to jen vlastní Brno, ale i obce v jeho okolí. Obyvatelstvo tedy nemusí mít obavu, že by došlo ke zhoršení, naopak, mělo by to vést k tomu, aby byl lékař k dispozici tehdy, když je potřeba.
Jsou tyto změny konečné?
Změny schválilo zastupitelstvo Jihomoravského kraje. Při projednávání s vedením kraje, jsme se domluvili, že situaci budeme bedlivě sledovat a vyhodnocovat. V případě, že by se vyskytly problémy, jistě na ně budeme patřičně reagovat. Není to statický systém. Změny, které nás potkávají, ať legislativní nebo provozní, se nutně promítají do naší práce a my na ně zkrátka reagovat musíme.
Vraťme se k nelékařských pracovníkům, jaké mají vzdělání?
Nelékařští zdravotní pracovníci musí zajištovat péči a provádět výkony, které náleželi v minulosti jen lékařům. Z těch nejpodstatnějších výkonů je to především zahájení a vedení resuscitace, zajištění dýchacích cest a umělá plicní ventilace nebo podávání léků, a to i nitrožilně. Sami mohou podávat některé skupiny léků – jiné po konzultaci s lékařem – mezi ně patří například opiáty, tedy silná analgetika apod. Mohou tak využít všechna dostupná léčiva, které ve vozech máme. Naše sanitní vozidla jsou přitom vybavena naprosto shodně, ať se jedná o posádku RLP nebo RZP. Nelékařští zdravotničtí pracovníci mají buď vyšší odbornou školu nebo jsou to vysokoškoláci. Opravdu jde o vzdělané lidi, kteří navíc mají dlouholetou praxi v záchranné službě. Navíc jsou zapojeni do systému vzdělávání, ve kterém jsou připravováni na ty nejsložitější situace při poskytování péče v terénu.
Čím si vysvětlujete nedostatek lékařů ve zdravotnické záchranné službě?
Je třeba vidět, že práce lékařů zdravotnické záchranné služby je velmi náročná. V podstatě je v terénu sám, nemá příliš mnoho diagnostických možností. Musíme si uvědomit, že pracuje za deště, mrazu, sněžení nebo horkého počasí, což jsou nesrovnatelné podmínky s lékaři v ambulantní sféře nebo v nemocnicích. Další záležitostí, se kterou se v poslední době setkáváme, je kriminalizace lékařů. Je to i po této stránce psychicky náročné. A co je podstatné, nejsme schopni sami si vychovávat lékaře. U nás mohou působit pouze lékaři se specializovanou způsobilostí. Jsme odkázání na získávání lékařů z jiných zdravotnických zařízení, především nemocnic.
Představte si situaci mladého lékaře, který přijde do nemocnice, tam pracuje šest let na oddělení ARO, získá specializovanou způsobilost ve svém oboru a už se mu příliš nechce odejít. V rámci Asociace zdravotnických záchranných služeb, kde jsou organizovány všechny tuzemské ZZS s výjimkou pražské, jsme vyvinuli snahu směrem k ministerstvu zdravotnictví, aby obor urgentní medicína a medicína katastrof byl zařazen v rámci postgraduálního vzdělávání mezi základní lékařské obory. Bohužel se nám to za minulého vedení rezortu nepodařilo, v tuto chvíli to tedy zkoušíme znovu a uvidíme.
Otázka pro Rudolfa Zvolánka – náměstka ředitele pro zdravotní péči ZZS JmK
Kdy volat zdravotnickou záchrannou službu?
Zdravotnická záchranná služba je k dispozici 24 hodin denně pro náhle vzniklé stavy, kdy je ohroženo zdraví nebo život pacienta. Z toho v podstatě vyplývá i odpověď na to, kdy volat zdravotnickou záchrannou službu a kdy navštívit praktického lékaře nebo lékařskou službu první pomoci. Tísňovou linku 155 bych doporučoval volat vždy, když dojde k vážné, akutní a náhlé změně zdravotního stavu. To znamená: dosud jste se cítil v pořádku a náhle dojde k dramatické změně, kterou jste zatím nepoznal.. Například výrazné bolesti na hrudi, náhlý pocit slabosti, náhle vzniklé dechové obtíže, porucha řeči, poruchy vědomí, vážné úrazy – spadnete ze stromu, dopravní nehoda... Jestliže se jedná o chronický zdravotní stav, který trvá dny až týdny, tak pak je vhodnější a žádoucí navštívit svého praktického lékaře nebo lékařskou službu první pomoci, která bývá minimálně v každém okresním městě. Je potřeba si uvědomit, že pracovníci záchranné služby nemají detailní informace o Vašem zdravotním stavu a řeší akutně vzniklou komplikaci. Nelze tedy očekávat, že zdravotník bude např. měnit zavedenou chronickou léčbu, řešit zavedené léčebné postupy u chronických stavů. Cílem zásahu ZZS je co v nejkratším čase vyřešit život ohrožující komplikaci a uvolnit se k dalšímu potencionálnímu zásahu. Chci proto upozornit na fakt, že když občan zavolá na linku 155, tak to automaticky neznamená, že pro něho přijede sanitka s majáky. Kvalifikované dispečerky vyhodnotí riziko a zvolí nejoptimálnější pomoc ve vztahu k vašemu aktuálnímu zdravotnímu stavu. Mohou vám tedy po telefonu pomoci např. „pouze“ radou i doporučením dalšího postupu.