Češi na Mallorce nejsou moc oblíbení, píše studentka z své cesty

Boskovice - Odjela jsem na dva měsíce na Mallorcu, do města jménem Artà. Artà je malé historické městečko se spoustou výtvarných galerií, uměleckých obchůdků i uliček s inspirativními zákoutími přímo nebádajícími k umělecké činnosti, při procházce zde potkáte i spoustu pouličních hudebníků. 

V měsíci srpnu se zde koná tzv. Fiesta de pueblo de Sant Salvador. Každý den se stovky lidí sejdou na náměstí, aby podpořily nově začínající hudební kapelu, mohou ochutnat místní specialitu turrón nebo churros a posedět u sklenky mallorského likéru hierbas. Během těchto dní se konají i sportovní akce nebo průvody.

Práci jsem dostala v baru, který má vysokou úroveň a specializuje se na gin. Majitel hovořil plynule šesti jazyky včetně arabštiny, španělsky jsem se tedy nejvíce naučila od něj. Práce ve dvou směnách byla velmi náročná, plat samozřejmě nízký, ale je třeba brát v úvahu, že pracující studenti jsou i ve Španělsku levná pracovní síla.

O Španělích je obecně známo, že velmi rádi slaví a užívají si nočního života. Zprvu jsem tomuto faktu nevěnovala pozornost, ale jakmile se dostanete mezi místní, zjistíte, že právě užívání si života Španěly dokonale vystihuje. Nemají ale také problém s tím dopřát zábavu i ostatním, takže bar jsme zavírali většinou v pozdních hodinách. Ale i ostatní majitelé neměli problém jen kvůli nám svůj bar otevřít a nabídnout cokoli. Ovšem takoví jsou Španělé ve všem. Nejenže vás na ulici pozdraví úplně cizí lidé, vždy se zeptají, jak se máte a co vaše rodina. Samozřejmostí je při setkání jeden polibek na každou tvář. Ale hlavně! Všichni se od srdce usmívají.

Mallorca rozhodně není ostrovem Španělů. Majiteli restaurací a obchodů jsou většinou Italové nebo Portugalci a stálými turisty Němci. Je tedy lépe hledat práci v malých městech, kde si sice moc neužijete proslulých fiest, ale jste nuceni mluvit pouze španělsky s místními. Dalším zádrhelem největšího ostrova Baleár je katalánské nářečí mallorgui, kterému i s perfektní španělštinou prostě rozumět nebudete.

Když jsem se zamyslela nad tím, co mi můj pobyt na Mallorce dal a vzal, zjistila jsem, že jsem si nedovezla pouze vydělané peníze nebo mnohem lepší schopnost dohovořit se španělsky, ale hlavně jsem se otevřela lidem. Nyní můžu říct, že v Česku je velmi zakořeněný strach i jakási sobeckost vůči čemukoli novému nebo neznámému. Popravdě řečeno, čeští turisté nepatří k těm nejoblíbenějším, právě pro svou usedlost a chamtivost. Dle mého názoru si náš celkový obraz ve světě kazíme právě tímto.

Pokud toužíte naučit se nejen španělštinu, ale jakýkoli vašemu srdci blízký jazyk, vyjeďte do světa, otevřete se lidem i zážitkům a užívejte si cestování i strach z nového prostředí. Zkušenosti jsou to nenahraditelné a budete na ně vzpomínat celý život.

Tereza Ocetková, Gymnázium Boskovice