Citroënka na zkušené - aneb Co jsme zažili v Anglii

BOSKOVICE - Náš studijní zájezd do Anglie začal vlastně už koncem třetího ročníku. Paní učitelka nám v hodině angličtiny řekla: „Příští školní rok jedeme do Anglie!“ Třída propukla v jásot. Mnoho z nás ještě nikdy ve Velké Británii nebylo a tak byli všichni moc nadšení, že jsme dostali možnost zúčastnit se pobytu v Anglii, který byl spojený s výukou angličtiny. 

Prázdniny uběhly jako voda a začal nový školní rok spojený s přípravou na pobyt. Měnili jsme libry, sháněly se kufry, maminky nám pekly dobroty na cestu a doučovali jsme se slovíčka, abychom si netrhli ostudu. Každý také obstaral nějaké malé překvapení pro rodiny, ve kterých jsme měli být ubytovaní. Všichni byli nedočkaví a očekával se onen den, kdy nasedneme do autobusu a vydáme se na cestu. A pak to přišlo!
V neděli ráno jsme se rozloučili s rodiči a nasedli do autobusu. Cesta vesele utíkala, páni řidiči prokázali svoji profesionalitu a v pondělí ráno jsme vyjížděli z trajektu na anglické silnice. Naší první zastávkou byl Londýn. Únava po dvaadvaceti hodinové cestě byla na všech znát, takže když jsme museli chodit pěšky po Londýně, nebylo nám zrovna do zpěvu. Nakonec jsme však byli rádi, když jsme viděli Shakespearovské divadlo Globe, Tower Bridge, Big Ben,  Houses of Parliament, projeli jsme se lodí po řece Temži, prolezli Tower, viděli korunovační klenoty a nakoupili nějaké suvenýry. Večer pak odjezd do Oxfordu, kde na nás již čekaly hostitelské rodiny.

První dojmy z ubytování se velice lišily. Někteří říkali: „Bydlíme u jedné paní v paneláku a na rovinu vám povíme, že pokud by tam bylo o člověka víc, nevejdeme se tam.“ Jiní zase: „My máme krásný rodinný dům. V přízemí je kuchyně a obývací pokoj a v horním patře ložnice a koupelna.“ I stravování bylo různé. „Porce, co jsme v rodině dostali, byly obrovské! S klukama jsme měli problém to všechno spořádat.“ řekli jedni. Další skupina hovořila úplně jinak. „Přijeli jsme k rodině a šli rovnou večeřet. Paní nám dala jídlo na talíř a odešla do obýváku. My jsme si v klidu pochutnávali, jenže se ukázalo, že porce byla příliš malá.Přidali jsme si tedy z hrnce, který ležel na plotně.Nakonec jsme to snědli všechno. Moc toho tam stejně nebylo a my jsme se domnívali, že je to pro nás. Spokojení, najedení a už zachumlaní v posteli jsme byli překvapení, když k nám paní hostitelka přišla a říkala něco ve stylu: „Kluci, vy jste všechno snědli?“ a kamarád na to radostně: „Jo, my jsme všechno snědli!“ A tak jsme se dozvěděli, že její děti tedy neměly co jíst.
V úterý nás čekala prohlídka Oxfordu. Procházeli jsme město křížem krážem, chodili do obchodů, nakupovali suvenýry. Překvapením pro nás bylo, když jsme si v klidu postávali před obchodem, když najednou přišel mladý muž a zeptal se nás, jestli si s námi může udělat selfie. Souhlasili jsme, vyfotili jsme se a mladík se ptal: „Jak se máte? Co tady děláte?“ My: „No, máme se dobře. Jsme tady na studijním pobytu.“ Muž odvětil: „Aha! A odkud tedy jste?“
Ozvalo se: „Z České republiky.“ Na to mladík odpověděl: „Á! Česko! To je krásná země.“ A poté polohlasně k nám: „Nemám absolutně ponětí kde to je!“ Všichni jsme se zasmáli a muž pokračoval v cestě. My jsme se poté vydali do ulic dále objevovat Oxford.
Další den následovala návštěva Community centre, ve kterém probíhala výuka angličtiny. Napsali jsme vstupní test a byli rozděleni do skupin podle jazykových úrovní.  Moc dobře jsme se bavili, učitelé byli příjemní, učivo jsme ovládali a tak nám ty tři hodiny výuky denně rychle utekly. Odpoledne jsme odjeli na Warwick Castle, kde se nám nejvíce ze všeho líbily voskové figuríny. S těmi jsme si udělali mnoho krásných fotek. Čas nám tak rychle utíkal, že jsme si sotva uvědomovali, že už máme polovinu zájezdu za sebou. Ve čtvrtek jsme se vydali do Stratfordu nad Avonou, rodiště Williama Shakespeara. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí o nejznámějším anglickém spisovateli a také jsme si prohlédli jeho rodný dům. Další den jsme se jeli podívat také na Stonehenge, ale protože moc foukalo, nebylo nám tam moc příjemně. Rozhodně to ale stálo za to, podívat se na jednu z nejvýznamnějších památek světa. Následovala návštěva univerzitního města Bath. Počasí bylo překrásné a my jsme byli krásou města doslova nadšení. Nejvíce nás v Bathu uchvátili římské lázně. A už tu byl večer a my naposledy uléhali do postelí v Anglii. V pátek jsme šli znovu do školy, kde jsme obdrželi diplomy za absolvování kurzu angličtiny. Když jsme se rozloučili s učiteli i s Oxfordem, nic už nebránilo naší cestě domů. V sobotu ráno jsme bezpečně dorazili do Boskovic, naši rodiče byli již u školy a nedočkavě vyhlíželi příjezd autobusu. Studijní pobyt v Anglii byl pro každého z nás obrovskou životní zkušeností a všech 35 studentů střední školy André Citroëna na něj bude celý život vzpomínat. Děkujeme !
Jiří Michlíček, student 4. ročníku