František Ševčík: s hokejem od rybníka až do síně slávy

Vilémovice - Ve čtvrtek 19. prosince byl slavnostně uveden do Síně slávy českého hokeje Ing. František Ševčík. Tím byl konečně splacen dluh, který vůči jmenovanému měli ti, kteří výběr osobností prováděli či provádějí. 

Jako spolurodák, vrstevník a o rok starší spolužák bych chtěl sdělit zejména mladším či méně informovaným významné informace o jeho začátcích i kariéře, která ho dovedla až na vrchol poct.

Narodil se 11. ledna 1942 ve Vilémovicích. Jeho rodný dům se nachází na návsi, jíž kraloval v té době rybník, dnes zregulovaný. Z oken jejich domu se díval v létě na hladinu, v zimě na ledovou plochu, na které se od sezony 1948/49 začal provozovat soutěžní hokej. Tam se naučil bruslit a potkával se svými prvními vzory. Jeho talent a schopnosti byly záhy odhaleny a již ve 12 letech nastoupil v přátelském utkání za muže Sokola Vilémovice v Baldovci, proti tamnímu mužstvu. Hrálo se na rybníce bez mantinelů a mladý Franta soupeřům snadno ujížděl a dával i góly. V té době jsme chodili na osmiletku do Jedovnic, a tam pan ředitel Fr. Musil přihlásil školu na turnaj Rovnosti, který jedovnická osmiletka vyhrála a to zejména díky jeho gólům. Mužstvo se ovšem formovalo tak dva roky předem, kdy se utkávalo se školními soupeři z blízkého okolí, kde bylo kluziště. Vzpomínám si, že se hrálo ve Sloupu, ve Křtinách a jinde. V Jedovnicích nebylo v té době hřiště k dispozici

Právě výsledky těchto přátelských zápasů vedly ředitele Musila k přihlášce na zmíněný turnaj. V Brně došlo k rozhodujícímu okamžiku. Jedním ze soupeřů byla brněnská škola na Elgartově ulici v Husovicích, kde působil RNDr. Martin Strnad, fanda a trenér hokeje, který neváhal a Františka nechal zaregistrovat v Rudé hvězdě Brno. M. Strnad předtím působil na gymnáziích v Boskovicích a Blansku. Po ukončení povinné školní docházky přešel Franta na jedenáctiletku do Blanska a nastalo jedno z nejnáročnějších období jeho života. Nejen chodit do školy, ale v sezoně jezdit do Brna na tréningy a zápasy. Věrným pomocníkem a téměř andělem byl jeho tatínek Alois, který ho doprovázel při nočních návratech domů, do rodné vesnice. Dodnes si o otcově obětavosti vyprávíme na srazech spolužáků mé třídy.

I když přechod vesnického kluka mezi Brňáky nemohl být snadný, přesto se neztratil ani mezi nimi a jak sám napsal, byl v dorostu se svými spoluhráči dvakrát vicemistrem ČSSR v ledním hokeji dorostu. Ještě než přijde další historie, chci doplnit, že od roku 1954 se mohl prohánět ve Vilémovicích na nově zbudovaném kluzišti, které se nacházelo hned vedle jejich zahrady. Dnes neexistuje ani kluziště, ani vilémovský hokej.

Když skončila působnost v dorostenecké kategorii, nebylo nějakou dobu o Frantovi slyšet. Vždyť dodnes je to stejné. Hráč vyjde z dorostu a co s ním. Štěstí přeje připraveným. To byl Frantův případ. Na podzim roku 1961 se zranil Vlastimil Bubník, pravé křídlo prvního útoku RH Brno a narychlo byl povolán na jeho místo Franta. Měl jsem skutečně štěstí, že jsem tenkrát jako vysokoškolský student šel s několika kamarády na hokejovou ligu na zimní stadion v Brně Za Lužánkami. Když se hlásily sestavy, nevěřil jsem svým uším. První útok ve složení Ševčík, Pantůček, Danda. Bylo to, podle mého kalendáříčku, 1. listopadu 1961 a byla to středa. Premiéra se mu vydařila. Jak uvádějí prameny, dal dva góly a utkání skončilo podle mě 4:3, když soupeřem bylo mužstvo SONP Kladno.

A nyní několik čísel a faktů.  V 1. lize sehrál za RH Brno, od roku 1962 pak již civilní klub ZKL Brno, 485 ligových zápasů a vstřelil 172 gólů. Byl pětkrát mistrem republiky. 27. 11. 1964 nastoupil poprvé za národní mužstvo. Bylo to v Moskvě proti SSSR, což byl křest v jámě lvové. Když skončil v reprezentaci, měl za sebou 95 startů a 26 gólů. Hrál na pěti mistrovstvích světa, kde získal tři stříbrné a dvě bronzové medaile, a jedné olympiádě v roce 1968 ve francouzském Grenoblu, kde ČSSR získalo stříbrnou medaili. Tam z hlediska sportovního získal největší ocenění. Byl zařazen do All Stars týmu jako jediný Čechoslovák. Jen pro ilustraci uvádím, že tehdy hrál v prvním útoku spolu s dalšími legendami Golonkou a Jiříkem .Pro  pořádek uvádím, že každé mistrovství světa bylo současně mistrovstvím Evropy, takže celkový počet medailí je větší, avšak vždy se mistrem stal Sovětský svaz. V roce 1968 se pak na jednom turnaji hrálo o tři tituly: mistra světa, mistra Evropy a olympijského vítěze.

Po 12 sezonách v Brně hrál dále v Baníku Karviná, Železárnách Prostějov, Spartaku Metra Blansko a svou aktivní činnost ukončil v Sokolu Vilémovice, kde byl poprvé zřejmě zaregistrován až v roce 1983, čili v 41 letech. A podle neoficiálních zpráv tam hrál i po své padesátce... V roce 1997 byl těžce nemocen, ale vyléčil se, a jak sám napsal, díky své fyzické kondici a péči lékařů, i když ti mu nedávali příliš šancí.

Mohu-li zrekapitulovat, pak bych chtěl na závěr uvést několik jmen, která přispěla Františku Ševčíkovi v jeho kariéře. Bohumil Urbánek, duše vilémovského hokeje od r. 1948 až do jeho smrti v  r. 2000.  Soused a starší kamarád Jiří Grim, který s ním sdílel první krůčky na ledě, o kterém se říkalo, že i on má velké nadání, ale vzestup znemožnila vážná nemoc v dorosteneckém věku. Zmínění otec Alois Ševčík, ředitel jedovnické osmiletky František Musil a pochopitelně trenéři: Martin Strnad, Vladimír Bouzek a v reprezentaci Vladimír Kostka a Jaroslav Pitner.

Franto, blahopřeji nejen za sebe, ale i za všechny spolužáky a známé. Dlouhá léta ve zdraví a pohodě.

Doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc.