Gymnázium vyjelo na výlet za krásami hlavního města

BLANSKO - Dříve, když jsem kdekoli zaslechla slovo exkurze, či poznávací zájezd, nemohla jsem se zbavit pocitu, že tato událost nikdy v mém životě nemůže být zábavná. Na exkurze se přece vždy žáci těšili jen proto, aby se onen vyvolený den, popřípadě více takových skvělých dní, nemuseli účastnit povinné školní docházky. A podívat se do Prahy?

Tam to každý zná, nebo ne? Vždyť tři dny jsou příliš dlouhá doba! Proto pro mě bylo velkým překvapením, když jsem z výletu odjížděla, ač unavená, s úsměvem na tváři a se spoustou skvělých zážitků, na které určitě nezapomenu.

Naše gymnázium cesty do hlavního města pořádá každoročně, a to pro žáky maturitních ročníků. Většinou také bývají považovány za jedny z nejlepších. Jistě k tomu přispívá atmosféra počátku čtvrtého ročníku, kdy si ještě většina žáků v září neuvědomuje, co je na jaře čeká, atmosféra je odlehčená a všichni si užívají svůj poslední výlet na střední škole. To ale zdaleka není jediný důvod. Bez našich učitelů, pana Hrnčíře a pana Kopala, by vše tak zajímavé a zábavné jistě nebylo.

Cílem literárně - historické exkurze se nestalo jen obcházení památek. Každý si přišel na své. Nejen milovníci historie, filmu, literatury, ale i třeba jen obyčejní nadšenci dlouhých procházek nočním městem. Musím podotknout, že počasí nám vyšlo opravdu na jedničku, všechny tři dny krásně svítilo slunce. I když teplota mohla přesáhnout třicet stupňů Celsia, všichni byli rádi, že nad sebou právě nemusí držet deštník, nebo se halit do dlouhých pláštěnek. Do karet nám také hrála poloha našeho hostelu, byli jsme ubytovaní na Arbesově náměstí, které je asi 5 minut od zastávky metra Anděl.

To, že můj orientační smysl je opravdu mizerný, jsem zjistila už na samém počátku. Sama bych na Staroměstské náměstí netrefila, ani kdyby mi bylo zaplaceno. U většiny památek byl dán poutavý výklad se spoustou historek, faktů nebo legend. To vše nám poskytl pan učitel Hrnčíř. Legenda o useklé ruce zloděje, jenž vykradl baziliku sv. Jakuba, zaujala i kolemjdoucí. Dodnes jeho ruka visí, a to hned za jejím vchodem.

Následovala prohlídka již zmíněného Staroměstského náměstí a rozchod na oběd. Načerpání sil bylo nutné, poté totiž následoval židovský hřbitov a nespočet synagog. Ač si většina z nás myslela, že všechny budou téměř stejné, byli jsme vyvedeni z omylu. Každá vypadala úplně jinak, avšak na jednom se většina z nás shodla. Nejkrásnější synagogou byla zvolena ta Španělská. I když byl den velmi náročný, nabrali jsme druhý dech. Naše třída se rozdělila na dvě skupiny. Ta první, absolutně šílená, se rozhodla navštívit v kině hororový film, ta druhá, více rozumná, zhlédla akční trhák ve 4D. Cesta na ubytovnu tak získala zcela nový rozměr. Náplní zbývajících dvou dní bylo například Národní divadlo, Vyšehrad nebo Pražský hrad.

Teď už vím, že pobýt v Praze tři dny rozhodně není dlouhá doba. I kdyby se náš pobyt prodloužil o týden, stále bychom měli spoustu míst k navštívení. Díky svým spolužákům a skvělým učitelům jsem pochopila, že exkurze nemusí být vždy nudná.

Eva Zatloukalová, 4. A