Jana Hejlová: Citový vztah chovám ke všem obrazům

Na řečkovické radnici v Brně se 15. listopadu konala vernisáž obrazů Jany Hejlové s názvem „Umění dívat se“. Rodačka z Letovic využívá velice zvláštní kombinovanou techniku, na kterou sama přišla a pyšní se jí jako jediná v České republice. Díky spojení pastelu a uhlu docílí neobvyklé struktury, která dodává dílu plastičnost a živost. Při této příležitosti jsem se jí zeptala na pár otázek.

Kdy jste se začala věnovat malování?
Malovala jsem vždy ráda, jako dítě ve vyučování, spolužákům jsem kreslila obrázky a nedá se říci, kdy jsem začala malovat, já jsem vlastně zatím nepřestala. Když učím výtvarný obor a malujeme se žáky, je to jiné, než vlastní tvorba. S nimi jde o radost učit se novým věcem, sdílet se v hledání tvůrčích postupů a společně objevovat krásu třeba jen v dobře vedené lince. Vlastní tvorba je o předávání svého vnitřního světa, myšlenek, idejí na plátno, papír, nebo jiný materiál. Když dlouho nemaluji, chybí mi to.

Kde berete inspiraci?
Mohla bych říci, že inspiraci beru v přírodě, v kráse květiny, lesa, vodní hladiny, v letu ptáka. Také v knihách, moudrých citátech, myšlenkách, nebo při setkání se zajímavými lidmi. Když o tom však nyní přemýšlím, myslím si, že inspiraci má asi každý umělec ukrytou v sobě ve svém srdci. Někdo se potřebuje vymalovat ze svého smutku, ze své rozervanosti, bolesti, někdo zrcadlí na plátno odlesk dnešní doby. Já velice ráda vytvářím krásu.

Máte nějaké vzory v oblasti malířské tvorby?
Mým velkým vzorem mezi současnými malíři je paní Bedřiška Znojemská z Prahy. Patří mezi světové malířské špičky. Známe se od mého mládí a byla i mou učitelkou. Nedávno jsem s přáteli navštívila opět její ateliér a u každého jejího obrazu by se dalo strávit celý den. Všechny mají v sobě spoustu myšlenek, symbolů, tajemství. Přestože je paní Bedřiška již starší dáma, je plná vitality, vnitřní síly a má úžasné laskavé srdce.

Všimla jsem si, že často pracujete se sytými barvami. Znamenají pro vás něco?
Syté barvy v mých obrazech jsou již dány podkladem, což je rozcupovaná látka nastříkaná na papír, která působí jako semiš. Vycházím z barevného podkladu a jemu přizpůsobuji námět. Při vernisáži si také povídáme o psychologii barev a jejich působení na člověka. Každá barva má své kouzlo.
Červená je například barva lásky, energie, síly, krve a ohně. V Číně značí štěstí. Stalo se mi, že jedna dáma požadovala obraz laděný do červena, protože je lvice a tato barva je jí velice blízká. Za nějaký čas přišla znovu, že potřebuje i zelený obraz, aby v sobě vyrovnala sílu červené. Proto si se zájemci o obraz často povídáme i o barvách, nejen o námětu.

Jak dlouho vám trvá tvorba jednoho díla?
Jak dlouho trvá namalování obrazu se opravdu říci nedá. U každého je to trochu jiné. Některý je hned, protože jako by vše „šlo samo“ a na některý dlouho myslím, představuji si ho, rozkresluji, prostě si ho hýčkám v srdci, než spatří světlo světa.

Máte nějaký konkrétní obraz ke kterému chováte citový vztah?
Citový vztah chovám ke všem svým obrazům. Dávám do nich své srdce, kousek svého já, svůj vnitřní svět. V knize Malý princ Antoine de Saint - Exupéry slovy lišky říká: „Správně vidíme srdcem, co je důležité, je očím neviditelné“. Proto bych ráda, abychom se na vše kolem sebe naučili více dívat srdcem, než rozumem.“

Denisa Šikulová, I. C, Gymnázium Boskovice