Přemýšlel jsem, jestli mám přebukovat letenky, říká Jiří Paděra

BOSKOVICE - V Kyjevě na Ukrajině se od 12. do 18. srpna 2018 konalo 9. Mistrovství Evropy v malém fotbalu, mezi 20 zúčastněnými týmy byla i Česká republika, která nakonec vybojovala premiérový titul. Všechna utkání naší reprezentace přenášela Česká televize. Jedním z fanoušků, které jsme na tribuně mohli v celém průběhu šampionátu vidět, byl také Jiří Paděra, otec nejlepšího střelce Ondřeje Paděry.

Rozhodnutí jet do Kyjeva asi nebylo úplně jednoduché, že?

Ukrajinu mám přece jen v hlavě spojenou s ozbrojeným konfliktem, a tak jsem tuto cestu dlouho zvažoval. Ale nakonec jsme s Ondrovou přítelkyní a mojí neteří vyrazili. A rozhodně nelituji.

Pojďme si tedy celé mistrovství krátce zrekapitulovat. Začněme prvním zápasem s Tureckem, které jsme vyhráli 7:3.

První utkání je takové rozehrávací, o moc v něm nejde, takže i na tribuně byl v podstatě klid. Konečná vysoká výhra byla dobrým vstupem.

Ve druhém utkání jsme Ázerbajdžán porazili 2:1 brankou v nastaveném čase.

Z mého pohledu to nebylo vůbec jednoduché utkání, soupeř prokazoval svoji kvalitu a kluci měli plné ruce a nohy práce, aby zápas dovedli k vítězství.

Ve třetím utkání přišla remíza 1:1 se Srbskem.

Na naši rychlou branku ze druhé minuty dokázal soupeř z protiútoku odpovědět a poté šlo spíše o šachovou partii, která skončila nerozhodně.

Čtvrté utkání ve skupině a znovu remíza, tentokrát s Maďarskem 2:2.

Šlo asi o nejtěžší utkání na turnaji, ve kterém jsme ještě v poslední minutě prohrávali, a mně se hlavou honily myšlenky na to, jestli mám přebukovat zpáteční letenky nebo zůstat až do konce turnaje. Naštěstí se v poslední minutě trefil Robin Demeter a naši uhráli tolik potřebnou remízu a postoupili do závěrečných bojů.

Krátká odbočka - jak se ti líbilo v Kyjevě?

Kyjev je krásné město se spoustou památek, které jsme ve volných chvílích viděli, ale v podstatě tam nenajdete jediného turistu. Je to určitě škoda, vždyť tamní ceny například potravin jsou srovnatelné s našimi. Nádherné je koupání v Dněpru, moc se nám líbila i plavba lodí. Snad jen v metru jsme se při pohledu na jezdící soupravy vrátili o několik desetiletí zpět, ale na druhou stranu, všude bylo čisto a bezpečno. Prostě nečekaně hezké město se spoustou lákavých nabídek.

Vraťme se zpět na tribunu. Ve čtvrtfinále čekal českou reprezentaci tým Bosny a Hercegoviny.

To je tradičně velice nepříjemný soupeř, ze kterého jsme měli velké obavy nejen my na tribuně, ale také hráči, se kterými jsme měli možnost se denně vidět. Naštěstí jsme vyhráli první poločas 3:1 a ve druhém jsme výsledek o postup udrželi. Měli jsme trošku strach z výkonu rozhodčích, ale musím říct, že ve všech zápasech, které jsem měl možnost vidět, podávali velice dobré výkony.

Semifinálové měření sil bylo zdánlivě jednoduchou záležitostí.

Ve čtvrtfinále celkem nečekaně porazila Anglie Ukrajinu na pokutové kopy a tak byla našim dalším soupeřem. A myslím si, že podstatně přijatelnějším, než by byl domácí celek, který hnalo v každém zápase do útoku zaplněné hlediště. Navíc se Anglii vykartovali dva hráči, a tak konečná výhra našeho týmu 5:0, byla naprosto zasloužená.

Ve stejný den se hrála i závěrečná utkání o medaile.

Ano, to byla pro všechny velká změna, vlastně poprvé se semifinále a finále hrálo v rozpětí několika hodin. Čekal nás mimořádně silný tým Rumunska, který jsem měl možnost na turnaji už dvakrát vidět. Velký strach šel především z úžasné rychlosti jednotlivých hráčů, a tím pádem bleskurychlého přechodu do útoku. Snad naštěstí pro nás se první poločas hrál za velkého deště a na mokrém terénu byli rumunští hráči kouzla zbaveni. Navíc jsme už v sedmé minutě vedli 2:0 a to se pak hraje úplně jinak. Ve druhé půli jsme přidali další dvě branky a po výsledku 4:1 mohly vypuknout oslavy titulu.

Tvůj syn Ondřej se stal se šesti brankami nejlepším střelcem šampionátu a po loňském titulu mistra světa je i čerstvým mistrem Evropy. Asi z něj máš radost, že?

Samozřejmě. Já jsem mu ještě před sedmi lety malý fotbal zakazoval, protože jsem chtěl, aby se soustředil výhradně na velkou kopanou, ale to mě nemohlo ani napadnout, že jednou bude takhle úspěšný (s úsměvem).

V posledních čtyřech letech chyběls jako divák jen na ME v Černé Hoře a na MS v Tunisku. Můžeš tedy srovnávat. Kam bys zařadil šampionát v Kyjevě?

Z fotbalového hlediska vyrůstá stále víc kvalitních mužstev a je čím dál těžší se prosadit. Z organizačního hlediska kraluje jednoznačně Brno (ME v roce 2017 - pozn. redakce), tam byla také nejlepší atmosféra. Ostatní šampionáty jsou z mého pohledu zhruba na stejné úrovni.

Příští rok se hraje mistrovství světa v Austrálii (Perth). Chystáš se tam?

Určitě ne. Teda asi ne (s úsměvem). Je to ještě moc daleko.

Děkuji za rozhovor.