Amerika díl čtvrtý: Niagarské vodopády - Vždyť je to jen větší splav!

Krátký spánek po nočním návratu z New Yorku a ve čtvrtek 8. května vyrážíme v 8.00 hodin z hotelu v New Jersey na první přejezd dlouhý 620 km do města Niagara Falls. Vyjíždíme za prudkého lijáku, který nás provází celé dopoledne.

Po poledni se počasí umoudřuje a do města Niagara Falls, které stále ještě leží ve státu New York, přijíždíme kolem čtvrté odpoledne již za teplého slunečného počasí s modrou oblohou.  Dostáváme 10 minut na ubytování a hned nedočkavě vyrážíme podívat se na ten přírodní zázrak – Niagárské vodopády.

Než budete číst dále, zkuste si sami uvědomit, jak si představujete Niagárské vodopády. Mně osobně se před tím, než jsem je viděl naživo, vždy vybavila trampská píseň s nápěvem „Temně hučí Niagára, temně hučí do noci“ a to vše zasazeno do nedotčené přírody s pohledem na obrovský vodopád. Máte svou představu?

Tak pojďme do reálu. Z hotelu vycházíme přímo do městského parku s cestičkami, lavičkami, podél kterého teče řeka, přes ni je most na ostrov. Zajímavé je snad jen to, že kousek po proudu řeka mizí z dohledu. Jdeme tedy parkem k tomuto místu, kde se již u zábradlí tísní desítky turistů. Jak přicházíme k řece, citelně se ochlazuje. A pak přichází ten první pohled – vidíme, jak řeka padá dolů. Tak to jsou ty Niagárské vodopády! A teď můj první pocit – toto že jsou ty Niagárské vodopády? Nedívali jsme se totiž do nedozírné hlubiny, kam by padala vířící se voda. Z prvního pohledu se zdály vodopády opravdu jen jako větší splav. Část vodopádu navíc zakrýval velký ledovec, který zde zůstal ještě od zimy. Na mou poznámku, že to zas není tak velké, jak jsem si představoval, dostávám vysvětlení od průvodce. Niagarské vodopády je souhrnné označení pro dva sousedící vodopády na řece Niagara. Vyšší vodopád, ten hezčí a známější z filmů a pohlednic, je na kanadské straně, nazývá se Horseshoe (Podkova), má výšku 55 m a je 900 m široký. Vodopád na americké straně, na který se právě díváme, se jmenuje American Falls, je široký jen 50 m a výšku má 51 m. Niagaru rozděluje na obě ramena Kozí ostrov, jehož levý břeh tvoří státní hranici. Protože z amerického břehu není kanadská Podkova dobře vidět, postavili si Američané Prospect Point – vypadá to jako začátek mostu – pilíř s výtahem, kterým se dá sjet do přístaviště lodí, a vyhlídková plošina, ze které je již na Podkovu dobře vidět. Právě sem se vydáváme, ale ouha. Ještě dříve, než obchody na boskovickém náměstí, zavírá Prospect Point. Je 16.30 a otevřeno bylo jen do 16.00. Co teď? Naštěstí naši rómští spoluobčané již houfně neemigrují do Kanady za lepšími zítřky a kanadská vláda již nepožaduje po obyvatelích ČR víza. Tak se vydáváme na příjemnou procházku z USA do Kanady. Řeku přecházíme po mostě, v jehož středu je státní hranice a na druhém břehu se nám již představují Niagárské vodopády v plné kráse a mohutnosti. Pravda, je k tomu zapotřebí i trocha představivosti, protože zejména Podkova je stále v mlžném oparu vodní tříště. Ale právě ta vytváří při pohledech z mnoha úhlů nádherné duhy. Všichni fotíme, filmujeme a roztroušeni po skupinkách docházíme až k informačnímu centru u Podkovy a zde se „kocháme“. Na zpáteční cestě musíme za vstup na most zaplatit americký „čtvrťák“ (25 centů) a na druhém konci mostu, protože opět vstupujeme na území USA, musíme projít pohovorem s imigračním úředníkem, stejně jako na letišti. Ovšem zde je to úplně něco jiného. Vzhledem k roztroušenosti skupiny jsem již několikátý, u kterého podle pasu zjišťuje, že jsem Čech a tak dochází i na vtipkování a popřání si hodně štěstí.

Velkým zážitkem pro mě byl i noční pohled na Niagárské vodopády. Už když jsem přecházel po mostě na Kozí ostrov a viděl osvětlenou valící se řeku, bylo to úžasné. Ale nic proti tomu, když jsem potom z břehu ostrova pozoroval nasvícené kanadské, ale zejména americké Niagárské vodopády. Barvy se měnily a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Proti mně bylo nasvícené město Niagara Falls na kanadském území (další zajímavost - po obou stranách vodopádů existují dvě města pojmenovaná stejně po Niagarských vodopádech) s hotely, kasíny, vyhlídkovými věžemi Skylon Tower a Minolta Tower. A do toho všeho temně hučela Niagára. Večer před usnutím jsem si říkal – tak kdyby už nepřišlo nic lepšího, kvůli tomu ta celá cesta stála za to. A to se nám další den ještě podařilo navštívit i Prospect Point na americké straně a viděli jsme Niagárské vodopády opět z nových úhlů.

Jedinou kaňkou snad bylo to, že jsme v ceně zájezdu měli i cestu na loďkách Maid of the Mist až pod vodopády, ale vzhledem k tomu, že jsme u vodopádů byly ve čtvrtek a sezóna se zahajovala až v sobotu, viděli jsme na řece pod vodopádem jen zkušebně plavat prázdné lodě bez nás. Byl to následek toho, že v roce 2014 Niagárské vodopády zamrzly a 9. května se v řece ještě objevovaly kusy ledu, které by pro plavbu lodí mohly být nebezpečné. Ale ani nám to moc nevadilo, protože při této plavbě jste oblečeni v pláštěnkách, zkrápí vás ledová voda a fotit ani natáčet se stejně nedá.

I když jsem si tedy musel při setkání na živo poopravit své představy o Niagárských vodopádech, musím na závěr přiznat, že to bylo úžasné, nádherné a nezapomenutelné.

Jen toho tuláka, sedícího na břehu Niagáry, jsem nikde nezahlédl.

Amerika křížem krážem 3

Amerika křížem krážem 2

Amerika křížem krážem 1