Časy se mění a historie se opakuje

Omlouvám se případným čtenářům této úvahy, pokud Vám neřekne nic nového. Dovolte mi přidat můj pohled k válce na Ukrajině. Možná se mnou někteří nebudete souhlasit, ale i to je v pořádku, protože žijeme ve svobodné zemi. Připomínám to záměrně, teď, kdy probíhá skutečná válka a trápí mě neštěstí lidí, jen kousek za „našimi humny“. 

Na druhou stranu se nic neděje jen tak a za každou válkou stojí lidstvo samo. Zajímám se o geopolitickou situaci světa a konflikty ideologií řadu let. Přivedl mě k tomu táta, ale také jedna z mých oblíbených knih „Střet civilizací“ od politologa Samuela Huntingtona, kterou jsem si poprvé přečetl před 20 lety.

V posledních několika týdnech (od ruského zastrašování až po skutečnou válku na Ukrajině) s překvapením zjišťuji, jak moc jsou rozdílné názory lidí z mého okolí na tento konflikt. To mě přimělo k tomu, že si dovolím vyjádřit pár myšlenek a hlavně naději. Všechno ale má svůj začátek stejně tak, jako když člověk vzal poprvé do ruky kámen. Bylo to k obraně, bylo to k přežití, anebo to bylo k zabíjení?

Před 33 léty mě silně zasáhl rok 1989 a následné události. Skončila studená válka mezi Východem a Západem a opravdu se mi ulevilo od strachu z války skutečné. Pak naštěstí odjela sovětská (ruská) vojska a zvolili jsme si cestu s vlivem Západu (po 40 letech pod vlivem Sovětského svazu). Ta nová prozápadní cesta měla a má chyby, tak jako má chyby demokracie, tak jako má chyby celé lidstvo. Promiňte, ale rozhlédněte se po celém světě. Objevíte různé politické systémy rozdělené do několika civilizací světa. Rychle vyhodnotíte, kde se lidem daří nejlépe. Jsem zklamaný, že se ten náš dobrý čas mění a historie se opakuje. Avšak patří-li Česká republika geopoliticky k Západu, Ukrajina právě teď tuto příslušnost řeší.

Ukrajina se nachází přesně na hranici mezi tzv. Ortodoxní (Východní) a Euroatlantickou (Západní) civilizací. Střet civilizací a válku jsem v tomto pokročilém stádiu vývoje světa očekával v jiném prostoru. Současnost ukazuje, že je tomu jinak. Přetahovaná o ukrajinské území je věc kulturní, strategická, politická a trvá stovky let. Obava Východu z exportu dnešní demokracie Západu nemusí být podstatná u autokratického systému řízení Ruska. Jeho zájmy jsou ještě složitější. Rusko válku vede také z důvodu přirozené obavy o své obrovské území. Také pro skutečnou nebo předstíranou obavu z obranné aliance NATO. Pokud do ní chce vstoupit Ukrajina, Gruzie a Moldávie, bude to svět bolet. Vládce ruské federace Vladimir Putin ukazuje, že ho má Západ brát vážně. Je šílené, jak to udělal a jaké utrpení způsobil. Odpovědí je, že nejde dělit svět jen na základě mocenské síly, ale vidíme, že ano. Cituji Huntingtona: „Ukrajina je rozštěpená země se dvěma odlišnými kulturami a konflikt s Ruskem není pravděpodobný“. A druhá jeho myšlenka: „Část Ukrajiny je nepostradatelným jádrem jednoty pravoslavného světa“. Co s tím tedy chceme udělat?

Zde musím připomenout Václava Havla, který kdysi prohlásil na adresu Západu: Jestli nám chcete pomoct, pomozte Rusku. Bylo to ve smyslu písma Bible: „Když má tvůj nepřítel hlad, dej mu najíst … a přemáhej zlo dobrem …“. Americký diplomat Henry Kissinger navrhoval, že má být Ukrajina neutrálním státem za podmínky vytvoření smlouvy mezi Východem a Západem a zárukou na územní celistvost. Naznačuji jen to, že Goliáš se cítí osamocen, neuznán, zatlačen do kouta a kdo ví, jak je to nerozumné. Způsobil si to sám, ale také mu k tomu dílem pomohl Západ. Můžeš mít v ruce kámen, co jsem o něm psal na začátku, ale taky kompromis, který je podle mne chůze stále (i když pomalu) vpřed, na hraně propasti, do které nespadneš.

Jsem jen obyčejný člověk, co věří v dohodu a rozum, i když jsem se mockrát zklamal včetně těchto dnů. Také věřím v právo boje za svobodu. Ovšem politika je také o tom chtít maximum a pak dostat alespoň něco a mám za to, že o to se hraje. 

Kdybych nebyl jen to malé zrníčko na Zemi, šel bych válku zastavit. I kdyby jen kvůli těm trpícím dětem, ale svět je krutý.

Ukrajina dostala šachovnici s figurkami bez dámy. Nemohla si vybrat, ale hraje dobře! Tím a svými obětmi musí něco získat. Už i proto, že i zlo se občas promění v dobro a to jsme už v minulosti zažili. 

Zakončil bych svoji úvahu úryvkem z Haškova Švejka: „Vona celá politika je pro malý děti. - No jó, nebo pro takový pitomce, jako je Franc Josef!“ 

Ing. Radek Klon, projektant, ekonom, revizor