Amerika křížem krážem 3: New York – zakousněte se do Velkého Jablka

Je středa a my vyrážíme z New Jersey do New Yorku, tak jako spoustu dalších lidí, kteří si mohou dovolit v New Yorku pracovat, ale ne žít. A jak se tito lidé dostávají do práce? Možností je několik. Ta první, kterou využíváme i my, je autem až na Manhattan.

Jelikož Manhattan je ostrov, musíte překonat vodní překážku. Ze strany New Jersey je to řeka Hudson, z druhé strany (například Brooklyn) je to řeka East River. V minulém díle jsem zmiňoval, že jsme využili tunel, dá se ale využít i most, například Brooklyn Bridge, Manhattan Bridge a další. Pokud použijete tunel, zaplatíte pokaždé 6 USD poplatek za vjezd na ostrov. Zpět se již neplatí.

Pokud nechcete jet na Manhattan autem, můžete ho zaparkovat na obrovském záchytném parkovišti u břehu řeky Hudson a k přepravě na ostrov využít kyvadlovou lodní dopravu. Po výstupu z lodi projdete terminál a na ulici stojí za sebou autobusy s označením, na kterou ulici (street) jedou. Takže si vyberete požadované číslo ulice, nasednete do autobusu a jedete do práce.

Nechci vás poučovat, co to je New York, ale abychom si dále rozuměli, je potřeba si ujasnit, že pojem New York je používán k označení státu New York (kde leží i Niagárské vodopády, ale o tom až příště) a k označení nejlidnatějšího města Spojených států New York (něco přes 8 mil. obyvatel). Město New York je tvořeno pěti městskými částmi: Manhattan, Brooklyn, Queens, The Bronx a Staten Island. Pokud vám budu popisovat New York já, půjde v podstatě pouze o Manhattan, protože zde najdete většinu z toho, co lidé v New Yorku hledají. Samozřejmě kromě Sochy Svobody, ta leží na samostatném Liberty Island.

New Yorku se díky celodennímu ruchu někdy přezdívá "Město, které nikdy nespí". Spodní části Manhattanu – finanční – se také říká Velké jablko (Big Apple) – podle tvaru, který připomíná při pohledu ze vzduchu. New York se nedá popsat, musí se prožít. Využiji toho, že jsem v New Yorku byl týden v roce 2009 a nyní jeden den v roce 2014, a pokusím se o určitá srovnání. Samozřejmě na prvním místě je prostor dřívějšího Obchodního centra, kterému v minulosti dominovala „Dvojčata“. V roce 2009 již samozřejmě ne, tehdy to bylo pouhé staveniště s vykopanými ohromnými základy a smělými plány, co zde hrdá Amerika na památku všech obětí vybuduje. V roce 2014 již však byla realita trochu jiná. Z původně plánovaných čtyř nových věží stojí pouze dvě – číslo 1 a 4. Další dvě se z ekonomických důvodů stavět nebudou. Dominantou celého Manhattanu a tím i New Yorku a přeneseně i celé Ameriky se stala Tower 1 – Freedom Tower (Věž svobody). Měří 1776 stop. Hádejte proč právě tolik? Protože je to rok založení USA. Po našem je to něco přes 540 metrů, což již nic nevyjadřuje. Dnes je zde vybudován vzpomínkový park. Lístky pro vstup si musíte zdarma vyzvednout v informačním centru (maximálně 5 kusů) a pak projdete asi třemi kontrolami, srovnatelnými s těmi na letišti, než se staveništěm dostanete do vlastního parku. Zajímavostí je, že na místech původních dvojčat jsou vybudované dva obrovské černé bazény, do kterých teče stále voda. Po okrajích obou bazénů jsou napsána jména všech obětí a kdo by měl ten den narozeniny, má u svého jména bílou růži. Při slavnostních příležitostech jsou pak ze středů obou bazénů vztyčovány světelné kužely, které při pohledu z dálky působí jako duchové dvojčat.

Velice jsem ocenil plavbu kolem Manhattanu a k Soše Svobody, kterou jsem před pěti lety neabsolvoval a při jednodenní návštěvě NY je to asi jediný způsob, jak získat alespoň přibližnou představu o rozlehlosti a členění jednotlivých městských částí New Yorku.

Po plavbě lodí jsme se nechali autobusem zavézt na úplný cíp Manhattanu, odkud se odjíždí lodí k Soše Svobody, startuje se na let vrtulníkem, začíná zde nejdelší ulice Broadway a je zde také třeba muzeum indiánů. A také přímo na ulici velká atrakce –bronzová socha býka Charging Bull, symbol finančního okrsku, kterému se pro štěstí leští rohy a zejména dámy se potom ještě věnují jedné partii v zadní části těla. Ale to už jsme na Wall Street téměř u New York Stock Exchange - známé  newyorské burzy. Pokračujeme dále až k parku u budovy radnice a vstupu na Brooklynský most a odsud do čínské čtvrti. Vše je načasováno tak, abychom již za tmy vyjeli na Empire State Building a pro mě opět možnost srovnání – zatímco v roce 2009 pohled na NY ve dne, tentokrát v noci. Oba pohledy jsou fascinující a dá se říci nezapomenutelné.

Trochu mně mrzí, že na mé nejmilovanější Times Square se dostáváme až kolem půl jedenácté a dostáváme pouze půlhodinový rozchod. To je strašně málo, na Times Square si totiž můžete sednout na připravené podium třeba na celý den a stále je se na co dívat a co pozorovat. Ještě, že jsem zde v roce 2009 strávil každou volnou chvilku, tak mně alespoň tato bleskovka tolik nemrzí. Ale lituji všechny z naší výpravy, kteří zde byli dnes poprvé. Na druhou stranu ale zase ne všem se Times Square libí tak, jako mně.

To je ostatně problém celého města New York. Neustále lidé řeší, jaké to je město. Snaží se ho charakterizovat, popisovat. Pro mě asi nejvýstižnější je slogan – „New York můžete milovat nebo nenávidět“. Ale než to zjistíte, musíte se do Velkého jablka zakousnout. I jablko může být pro někoho sladké, kyselé, nezralé, nahnilé, žluté, červené, zelené, malé, velké, … A přesně takový může být pro vás i New York.

Ať už ale máte na New York jakýkoli názor, je to úplně jedno. On si dál žije svým životem.

A je to dobře.

Amerika křížem krážem 2

Amerika křížem krážem 1