Amerika křížem krážem: Los Angeles – Město hvězd

Je čtvrtek 15. května a my pokračujeme v naší cestě Křížem krážem po USA přeletem z Miami na Floridě do Los Angeles na západním pobřeží. Budík nastavený na 3:45, takže opět bez snídaně, protože ani v tomto hotelu nedokázali dát do sáčku malou petku vody s jablkem a sušenkami a rozdat nám to na recepci při odhlašování. 

Odjezd z hotelu v 5:00, a o půl šesté jsme již na letišti. Následuje odbavení u Virgin America, tentokrát již platíme avizovaných 25 USD za zavazadlo, odlet je naplánován na 7:05, přistání na 13:45. To ale floridského času, přelétáme celou Ameriku, takže se opět posunujeme hlouběji za náš středoevropský čas a podle místního času v L.A. budeme přistávat v 9:45. Zatímco během hodinového letu z Washingtonu D.C. do Orlanda jsme se stejnou společností dostali nápoj a crackery, během tohoto šestihodinového letu se pouze jednou rozváželi nápoje a jinak nic, ani ty crackery. Jídlo dostali pouze ti, kdo si ho předem objednali na internetu. Jaký rozdíl od Evropy, kde během 2-3 hodinové cesty na dovolenou dostanete kromě pití, občerstvení i hlavní jídlo.

Během letu jsem také zažil něco, co jsem ještě neviděl. Seděl jsem u okénka a jak jsme se blížili k L.A., najednou proletělo proti nám letadlo. Relativně hodně blízko, takže mě to nejdříve vyděsilo, ale pak jsem zjistil, že to je asi normální. Uviděl jsem totiž daleko od nás ve stejné výšce další letadlo letící stejným směrem, další letadlo proti nám, tentokrát již ve větší vzdálenosti a mám dojem, že nás dokonce i jedno letadlo předlétlo. Ale blinkry určitě nedávalo.

I samotné přistání byl zážitek. Začal jsem si na svůj mobil natáčet klesání a město, které se pod námi objevilo. Jak jsem již zmínil, dnes se už tak na vypnutí elektronických zařízení v letadlech netlačí, tak jsem si to troufl. Nakonec jsem natáčel až do samotného přistání a záznam má osm minut. Kdybych bral průměrnou rychlost 300 km/hod, tak jsme za minutu uletěli 5 km, za osm minut tedy asi 40 km, pořád nad městem. Je to dáno tím, že celou metropolitní oblast L.A.  tvoří přes 80 samostatných měst, městeček a čtvrtí, která spolu splývají a kde žije 17 mil. obyvatel (např. Long Beach, Pasadena, Beverly Hills, Santa Monica atd.). Jen jedno z nich je právě „City of Los Angeles“, ve kterém žijí asi 4 mil. obyvatel. L.A. leží na západě USA u jižní hranice s Mexikem ve státu Kalifornie na pobřeží Tichého oceánu a je po New Yorku druhé nejlidnatější město USA.

Po přistání čekáme u východu z letiště na auta z půjčovny a seznamujeme se s novou druhou průvodkyní – tentokrát je to velice sympatická Češka, která emigrovala ještě za totality a žije v Kanadě. Opět bez ubytování odjíždíme nejdříve na kopec nad městem, na kterém se nachází Griffith observatory. Cesta k ní je mně známá z mnoha filmů – úzká, prašná, klikatá - jako stvořená pro automobilové honičky. Z tohoto strategického místa je přehledný pohled nejen na velkou část aglomerace L.A., ale hlavně na symbol tohoto města filmového průmyslu nápis Hollywood na jižních svazích Hollywood Hills. Až zde jsem se dozvěděl, že nápis sem byl umístěn v roce 1923 jako reklamní nabídka pozemků na novou výstavbu a původní slogan zněl Hollywoodland. Po roce a půl měl být odstraněn. Nakonec zde ale zůstal natrvalo a stal se neodmyslitelnou součástí L.A. V roce 1978 byl nápis restaurován a původní nápis byl při tom úmyslně zkrácen na Hollywood. Nápis je 14 m vysoký a 110 m dlouhý.

Z kopce sjíždíme do samého centra L.A. a také centra světového filmového průmyslu - na Hollywood Boulevard. Asi nejznámější z tohoto místa je Chodník slávy – Hollywood Walk of Fame. Když se procházíte po této ulici, tak na obou stranách nacházíte na chodnících roztroušeny hvězdy se jmény známých osobností filmového světa. A nejsou to vždy jen živí herci, své hvězdy tam mají i Kačer Donald a Mickey Mouse. Celkem jich jsou asi dva tisíce. Zajímavé je, že některé hvězdy ještě nemají svá jména – možná čekají právě na vás! Najdete zde také mnoho premiérových kin, ale nejvyšší prioritu má Mann´s Chinese Theater – Mannovo čínské divadlo, postavené ve stylu čínských pagod a chrámů s výjevy draků a lvíčků. A samozřejmě obchod je vždy na prvním místě, takže v roce 2001 byl otevřen nákupní a zábavní moderní komplex Hollywood and Highland. Celý Hollywood Boulevard je blázinec, kde si každý může dělat co chce a vypadat jak chce a nikdo se nad tím nepozastavuje. Zejména starším účastníkům našeho zájezdu se zde nelíbí a i hodinu, kterou jsme měli na rozchod, považují za ztrátu času.

Z centra projíždíme přes celkem známou čtvrť Beverly Hills na neméně známou ulici Rode Drive, kde parkujeme. Kdo alespoň jednou viděl film Pretty Woman, tak určitě ví, o čem je řeč. To je ta ulice s obchůdky, kde nejdříve Julii Roberts nechtějí obsloužit, ale nakonec si zde po zásahu Richarda Gerea přece jen na sebe něco nakoupila. My bohužel nemáme kreditní kartu hlavního hrdiny tohoto filmu, tak si alespoň prohlížíme ulici s nejluxusnějšími značkovými obchody na světě. Na konci ulice se majestátně tyčí hotel BW – Beverly Wilshire známý ze stejného filmu, zejména scéna, kde se Richard bojí vejít na balkon. Také je pravda, že zde neparkuje žádná škodovka, ale k vidění je Ferrari a Bugatti Veyron.

Jsme již celkem rozpáleni z procházení města, v L.A. je kolem třiceti stupňů, a tak vítáme přejezd na pobřeží do Santa Monicy. Opět dostáváme rozchod a já jak vidím vodu, tak se k ní hned vydávám. Většina ostatních se vydává do zástavby vyhledat první hospůdku s točeným pivem.

Z nábřeží, kde jsme byli vysazeni, přecházím nejdříve přes most nad širokou dálnicí a scházím na obrovskou veřejnou písčitou pláž. Po ní přicházím k Tichému oceánu. Na základě seriálů jako Beverly Hills 90210, Pobřežní hlídka a podobných, kde se stále někdo koupe, topí, zachraňuje, předpokládám, že voda bude stejně příjemná, jako na Floridě Atlantický oceán. Opět jsem průvodkyní vyveden z omylu. Teplota vody je 15 – 17 stupňů a pokud by se chtěl někdo příjemně vykoupat v Tichém oceánu, tak až někde u San Diega u hranic s Mexikem. Ale u San Francisca nebo L.A.  rozhodně ne.

Musím jí dát za pravdu, vodu jsem samozřejmě vyzkoušel, ale jen po kolena a v tom parnu byla ta studená voda celkem příjemným osvěžením. Ale na koupání určitě moc ne. Přesto jsem viděl ve vodě několik plavců. Z pláže jsem se vracel zpět k místu srazu na nábřeží již ne po pláži, ale po dřevěném molu, kde byly obchody, restaurace, kolotoče, obrovské přeplněné parkoviště, na které se ze zacpaného mola valily další a další automobily. Byl jsem rád, že jsem se odsud dostal zase na klidnou promenádu na nábřeží. Bohužel až doma mně došlo, že jsem šel po tom slavném molu v Santa Monice, na kterém končí svou pouť z Chicaga matka všech silnic Route 66. Kdybych si to byl býval vzpomněl, tak bych si to více nafotil …

Na hotel přijíždíme až v 19:30 a stejně jako na Floridě i zde se ocitáme ve španělsky mluvící oblasti. Po ubytování totiž jdeme nakupovat do El Super, což je obchod řetězce El Supermarkets, obdobě našich Kauflandů. Mám schované noviny z tohoto obchodu, kde je zboží popsáno ve španělštině a drobným písmem v angličtině. Pro nás je to ale doslova ráj – jak cenový, tak sortimentní. Například pití, které jsem si doposud kupoval na benzinkách za 1,7 USD zde stojí 90 centů. Nakupuji džusy, vodu v 5l kanystrech (uvidíte později, jak se bude hodit), pivo, nějaké ovoce.  U regálů s ovocem a zeleninou se zastavuji – je zde totiž obrovský výběr jak toho, co znám, tak i toho, o čem nemám tušení, co to je. Ale to stejné bych mohl říct u pultu s masem, sýry, atd. Necelých 18 USD platím bez problémů kartou, abych šetřil hotovost, a odcházím spokojeně na hotel.

A pak že je v L.A. draho!