Boskovicko si připomíná 30 let od založení prvního svobodného tisku

BOSKOVICKO - Letos uplynulo již třicet let od obnovení svobodných regionálních novin na Boskovicku. Dne 22. srpna 1990 vyšlo první číslo titulu Regionální noviny – nezávislý list Boskovicka. Zeptali jsme se Františka Šalého a Jaroslava Oldřicha jak noviny vznikaly.

Oba dva jste byli jedni z prvních u zrodu svobodných novin po sametové revoluci. Můžete nám přiblížit dobu kdy noviny vznikaly?

J. Oldřich:

No bylo nás celkem sedm, kteří jsme se sešli na ustavujícím zasedání redakční rady vznikajících novin. Bylo to 28. června 1990 v místnosti boskovické radnice tehdejšího tzv. Agitačního střediska /nyní Informační centrum/. Bylo několik týdnů po prvních celostátních svobodných volbách, kdy jasně zvítězilo všeobjímající Občanské fórum a připravovali se podzimní volby do zastupitelstev.

Ale sešla se partie lidí, kteří sice měli možná odlišné politické názory, ale spojovala je myšlenka informovat pravdivě občany o dění v regionu

F. Šalé:

Je to už třicet let, ale pokud mě paměť neklame, byla to doba bouřlivá a tak trochu i nepředvídatelná. Převládala většina těch, kteří vyčkávali, jak to dopadne, menší část pak tvořili ti, kteří už tenkrát přemýšleli, jak snadno přijít k majetkům a zbytek společnosti zastupovala část nadšenců, kteří si mysleli, že to všechno povede už jen k lepšímu. Do této skupiny patřili i zakladatelé novin, kteří opravdu veškeré úsilí a nadšení investovali do periodika, které v Boskovicích dlouho chybělo.

Jak bylo obtížné založit před 30 lety noviny?

J. Oldřich:

Hodně. Když jsme rozhodovali, zda založíme noviny, tak jsme museli řešit řadu problémů. Podařilo se nám sehnat 20 tisíc korun od Okresního národního výboru na rozjezd novin, a to byl základ. Vše ostatní jsme dělali zadarmo a ve vlastním volném času, protože jsme byli všichni zaměstnaní ve svých civilních povoláních. 

F. Šalé:

Když se chce (spíše chtělo), tak všechno jde! Nějaké zkušenosti s vydáváním knih a tiskovin jsem měl už z předchozího působení v muzeu, pan Oldřich starší mně učil „narychlo“ dělat tzv. „špígl (vlastně grafickou přípravu novin pro tiskárnu), šéf tiskárny v Blansku, pan Straka, nám vyšel velice vstříc (kdo si dnes uvědomuje, za jakých podmínek v tehdejší době vůbec mohly vycházet noviny a kdo nad tím měl dozor?) a zbytek kolektivu vymýšlel obsah, sháněl podklady a dělal vše potřebné, abychom skutečně dostáli našemu heslu: „Nebát se a řezat do všeho!“ Tož jsme řezali…

Po dvou měsících příprav jste 22. srpna 1990 vytiskli Regionální noviny s podtitulkem Nezávislý list Boskovicka. Můžete nám přiblížit základní směřování vašich novin?

J. Oldřich:

Úvodník prvního čísla měl název „Jaký region?“, napsal ho doc. Alois Hynek /další spoluzakladatel novin/. a všimněte si, že je název ukončen otazníkem. Celý článek byl zamyšlením - cituji Hynka: Zda Je Boskovicko regionem, či jen vzpomínkou, která zhasla v roce 1960, nebo novým snem, nadějí, možností?... a budu citovat dál Chceme, aby naše Regionální noviny byly tribunou názorů, návrhů, zkušeností, ale i diskuzí, kritik, jenž pomohou Boskovicku na nohy... Toto hlavní programové krédum se promítalo po celou existenci titulu.

F. Šalé:

Geografové Oldřich s Hynkem vytvořili duet, který zanechal v regionu velkou stopu. Oba vlastně vědecké myšlenky ověřovali v praxi, zda jsou funkční a závěry presentovali občanům v našich novinách. Pamatuji si, že v roce 1991 BRC uspořádalo v boskovickém skleníku setkání starostů tzv „malých okresů“, ale jejich tah ve prospěch regionu a novin byl obrovský /vystoupení v televizi, jednání na všech možných úrovních/.

Můžete nám ještě říci o chodu novin v těch prvních měsících?

F. Šalé:

No, bylo to opravdu takřka obrozenecké, protože jsme netušili, co všechno práce kolem novin obnáší. Kromě přípravy a tisku novin, jsme si zajišťovali i distribuci (např. jsme autem noviny rozváželi po prodejnách Jednoty (s ideou, že chleba si jde koupit každý, koupí si tedy i „nové“ noviny, aby věděl, co se na Boskovicku děje); snažili jsme se uveřejňovat i aktuální příspěvky čtenářů (jeden příklad za všechny – stěžoval si nám jeden řidič autobusu, jak jej při kontrole jízdenky slovně napadl jeden z nových představitelů místního OF slovy: „Víte, kdo já jsem?“ a vyhrožoval mu sankcemi). 

Někdy chybělo pár řádek textu, a tak jsem musel coby Janička Továrková napsat o tom, jak se nám vydařil stužkovací večer. 

Myslím si, že velmi záhy si noviny získaly díky obsahu a aktuálnosti řadu příznivců, a to, že čtenáři na jejich obsah reagovali – ať už kladně, či záporně – svědčilo o tom, že náš původní záměr se podařil. 

J. Oldřich:

Ekonomika a instituce fungovaly postaru. Například jsme se vůbec nemohli domluvit s tehdejší Poštovní novinovou službou o distribuci novin. A tak jsme kontaktovali některé střední školy. Zejména nám pomohl tehdejší ředitel gymnázia Boskovice Jaroslav Dohnálek starší a studenti nám v začátcích pomohli v distribuci ve větších městech. To by teď vůbec nebylo možné. 

Zajímavostí je rovněž, že prvním vydavatelem v tiráži byla Společnost pro Moravu a Slezsko, ale pak jsme založili tzv. Boskovické regionální centrum /BRC/, které se stalo v letech 1990-92 nejen vydavatelem novin, ale i hlavním tahounem regionálního dění Boskovicka.

Regionální noviny Boskovicka již nyní neexistuji, nevadí Vám to?

J. Oldřich:

Trošku ano. Začátky byla nádherná doba, ale společnost se posunovala dál. Noviny nešlo dělat stále na koleni. V roce 1991 se noviny profesionalizovaly a od 9. srpna 1991 je převzala paní Jitka Melkusová a my tzv. „otcové zakladatelé“ se věnovali jiným činnostem. Nicméně noviny jsem sledoval až do jejich konce tuším v roce 2014 a obsahově se mi moc líbili.

Fr. Šalé:

Ale to víš, že vadí. Spíše mně však těší to, že jsme začali něco, co se ujalo a ve své době splnilo – a ještě do nedávné doby – naplňovalo své původní předsevzetí. A navíc – tyto noviny vychovaly za dobu své existence celou řadu opravdových novinářů, co jsme si mohli přát víc? Proč už dnes Regionální noviny nevycházejí, by asi bylo náplní nějakého učeného kolokvia (vznikala další periodika, objevila se nová média a technické vynálezy…). Pokud nám však jednou budou za tento počin stavět pomník, měli by tam být z materiálu bronzu trvalejšího zaznamenáni všichni – od nás „zakladatelů, až po poslední šéfredaktorku paní Melkusovou.

            Jaroslav Parma