Marie Sáňková: Jsem přesvědčená, že se musíme vrátit ke kořenům a pečovat o své blízké v domácím prostředí

BOSKOVICE - Již pojedenácté se letos Městská správa sociálních služeb Boskovice připojila k celostátní akci Týden sociálních služeb. Ředitelka MSSS Boskovice Marie Sáňková v rozhovoru pro Zrcadlo přiblížila poslání služeb a nastínila, jak se mohou vyvíjet do budoucna.

Jakým způsobem jste se letos připojili k Týdnu sociálních služeb?

Podporujeme ho už jedenáctým rokem. Uspořádali jsme den otevřených dveří, protože chceme široké veřejnosti ukázat, jak to u nás vypadá. Každý z nás se totiž může někdy dostat do situace, že bude nějakou sociální službu potřebovat a je dobré vědět, že jsou tady profesionální služby, které se jednotlivými potřebami zabývají. 

U nás už je den otevřených dveří zaběhnutá akce. Přichází se podívat zejména mimo jiné lidé ve vyšším věku, kteří zvažují, co by následovalo, kdyby přišli o svoji soběstačnost a museli vyhledat sociální pomoc, nebo příslušníci jejich rodin. Hodně lidí se chce podívat, jak to u nás vypadá. Musím říci, že řada z nich je překvapena, jak dnes zařízení sociálních služeb vypadají, jak jsou vybavená a že to může být i příjemné prostředí... 

Řada z nich totiž vnímá dobu minulou, kdy všechno bylo zastaralé a mělo nemocniční ráz... Dnes musí být služby dobře vybavené, co se týká polohovacích lůžek nebo různých kompenzačních pomůcek, ale snažíme se, aby prostředí bylo co nejvíce domácí, byť poskytujeme podporu profesionálního týmu a zázemí. 

Jaké služby aktuálně poskytujete?

Poskytujeme pobytové i terénní služby. Převis poptávky nad nabídkou je ale velmi velký. Aktuálně máme evidováno více než 150 žádostí do domova pro seniory a stejný počet žádostí do domova se zvláštním režimem, který je určený pro lidi s demencí – tam je kapacita jen 32 lůžek, takže tam je převis poptávky opravdu velký. 

Kromě toho také veřejnosti půjčujete kompenzační pomůcky...

Ano, veřejnosti je k dispozici půjčovna kompenzačních pomůcek. O tuto službu je už několik let poměrně velký zájem. 

Každý rok evidujeme kolem 180 uzavřených smluv o zápůjčce. Je do dáno i tím, že zdravotní pojišťovny ne na každou diagnózu napíší zdravotní pomůcku, například pokud se jedná o přechodné poúrazové stavy... 

Máme výběr několika typů podpůrných pomůcek, lidé si je mohou půjčit na pár dní nebo i na měsíce či roky. Pečovat dnes doma o imobilního člověka například bez polohovacího lůžka už není takřka možné. Pokud nejsou dobré podmínky, tak tím trpí jak klient, tak pečující.

V nedávné minulosti došlo k navýšení příspěvku u lidí ve vysokém stupni ztráty soběstačnosti, kteří zůstávají v domácí péči. Odrazilo se to nějak v zájmu u vámi poskytované služby?

Zatím jsme to v počtu žádostí nepocítili, ani se nám nestalo, že by se nějaká rodina díky navýšenému příspěvku rozhodla, že si vezme člověka do domácí péče. Myslím si, že je dobře, že stát podporuje rodiny, které chtějí pečovat o své blízké v domácím prostředí. Asi všichni bychom si přáli zůstat doma co nejdéle a pokud možno doma i dožít. I díky institucionální péči, která zde byla daná z předchozích let, jsme zapomněli pečovat o rodinné příslušníky. Byla období, kdy se téměř všechno řešilo pomocí domovů důchodců nebo jiných ústavů. Jsem přesvědčená, že se zase musíme vrátit ke kořenům, což bude v dnešní době velmi těžké. Ale tam, kde to situaci dovolí, tak by se měl pobyt v domácím prostředí podpořit terénními službami, půjčovnami pomůcek nebo nějakou profesionální podporou... Lidé ani nemusí se svými blízkými zůstávat takzvaně „na plný úvazek“ doma. Příspěvek není vázaný na péči jedné osoby, takže rodina se o to dokáže někdy podělit, což je vůbec to nejlepší.

V jakých případech je vhodné se o seniory starat v domácích podmínkách, a kdy už je na čase ho svěřit do pobytové služby?

Je to velmi individuální. Záleží například na zázemí, nebo na tom, jak je rodina spjata a dokáže spolu vycházet, jaké má životní podmínky. Také je to o možnostech, někdy mají děti náročné zaměstnání nebo žijí daleko, takže to možné není. Ale z terénních služeb víme, že když je rodina funkční a má zájem a možnosti, tak dokáže o člověka pečovat v domácím prostředí až do úplného konce, i když je to velmi náročné. S odbornou podporou to zvládne. Nerozhodovala bych se podle diagnózy, ale spíše podle aktuální situace, je to totiž velice individuální.

Snažíte se tímto směrem profilovat také pečovatelskou službu?

Ano. Snažíme se, aby pečovatelská služba nesměřovala jen k rozvážení obědů, ale hlavně k podpoře péče o seniory v základních činnostech a stejně tak k podpoře dalších věkových skupin, i děti nebo mladí lidé se zdravotním handicapem mohou využívat naše služby. 

Aby naše pečovatelky byly dobře vyškolené a mohly rodinně poradit například, jak zacházet s inkontinenčními pomůckami, jak polohovat člověka, jak mu udělat osobní hygienu... Nejlepší model je takzvaně spolusdílená péče, když starost o seniora zvládne rodina s naší dopomocí. Samozřejmě se může objevit strach, jestli lidé o své blízké pečují dobře nebo jestli mu nemohou ublížit.  

A právě v tom také vidím úlohu terénních služeb, které mohou provázet rodinu těžkým obdobím, než získá jistotu. Rodiny by se také neměly bát požádat o odbornou pomoc, protože někdy je to jen o tom vědět, jak s člověkem zacházet.

Ze zákona máme v povinnostech také poradenské služby. Snažíme se, pokud se někdo přijde zeptat, mu poradit, dát kontakty na ostatní služby nebo lékaře. Pokud je to v našich silách tak tuto podporu samozřejmě poskytujeme.

Změnilo se během uplynulých let složení vašich klientů?

Kdyby se do domova pro seniory přišel někdo podívat před nějakými deseti lety, tak jsme měli imobilních tak čtvrtinu klientů. Dnes je tlak na to, abychom přijímali lidi, kteří to opravdu potřebují a nemohou zůstat doma, proto až v devadesáti procentech přijímáme lidi ve vysokém stupni ztráty soběstačnosti, kdy potřebují nepřetržitou péči, většina jich je značně imobilních. U domova pro seniory už dnes spíše nahrazujeme chybějící článek péče – jsou zde léčebny dlouhodobě nemocných, kde pacienti zůstávají zhruba tři měsíce, maximálně půl roku, ale dlouhodobá následná péče tady není. Většinu klientů dnes přijímáme z těchto zdravotnických zařízení, kde vlastně čekají až se u nás uvolní místo. Posunuje se i věková hranice. V současné době pečujeme o více než osmdesát klientů ve věku přes devadesát let. Tak vysoký věk už je mnohdy sám o sobě spojený s nějakou ztrátou soběstačnosti, takže i na našich službách je vidět, že se lidé dožívají vyššího věku, ale neobejde se to bez nějaké podpory nebo pomoci lidí kolem nich.

Většinu podobných zařízení trápí nedostatek personálu. Jak je tomu u vás?

S nedostatkem personálu bojujeme jako všichni ostatní. Při stávajícím počtu klientů se opravdu dostáváme na hranici možného. Myslím si, že do budoucna, pokud bychom se měli starat jen o lidi ve zvýšeném stupni ztráty soběstačnosti, tak to bude muset znamenat i nějaké navýšení počtu pracovníků nebo snížení počtu lůžek v rámci trendu zvyšování materiálních standardů kvality péče. Zatím stále ještě máme tří i čtyřlůžkové pokoje. Takže uvidíme, kam se v tomto směru posunou legislativní podmínky do budoucna. To jsou otazníky, se kterými se budeme muset zabývat. Jedna z cest je jít trendem snižování počtu klientů, vytváření „ménělůžkových“ pokojů a k tomu mít odpovídající personální zabezpečení.

A co se týče investic a dalšího rozvoje?

V nedávné minulosti jsme museli investovat například do systému ohřevu teplé vody, v letošním roce pak proběhla rekonstrukce kotelny. V domově s pečovatelkou službou v Mánesově ulici jsme prováděli výměnu střešních oken. Řešíme opravy rozvodů elektroinstalace, obnovují se nějaké podlahy...

Všechny naše tři služby jsou zařazeny do základní sítě služeb Jihomoravského kraje. Je to vlastně vstupenka k tomu, abychom se dostali ke zdrojů ze státního rozpočtu potažmo rozpočtu kraje. To je pro nás základní předpoklad podmínka k tomu, abychom vůbec mohli kvalitně fungovat. Jedná se zejména o finanční podporu provozních nákladů služeb, pokud se jedná o investice, tam jde většinou podpora ze strany Města Boskovice, jako zřizovatele. Pokud bude nějaká podpora rozvoje, tak bude určitě směřovat k podpoře terénní péče. Myslím si, že Boskovice základní kapacitu pobytových služeb mají pro své občany vytvořenou. Podpora bude směřovat spíše k rozvoji terénních služeb.