Nová kniha Petra Zajíčka představuje Moravský kras

MORAVSKÝ KRAS - Petr Zajíček pracuje u Správy jeskyní ČR bezmála třicet let. Zabývá se nejen výzkumem mikroklimatu v podzemí, novými objevy, ale i dějinami spojenými s objevováním světa krápníků. Na stáncích knihkupectví je nově k dostání jeho nová kniha Moravský kras v ponorné řece času, kterou vydává Nakladatelství Academia.

Kniha provádí čtenáře krasem od počátků jeho vzniku až do současnosti. Přibližuje základní milníky postupného vývoje, historická fakta i neúnavnou práci několika generací badatelů. Představuje také řadu dosud nepublikovaných či málo publikovaných materiálů. Její autor strávil s napsáním a celkovou přípravou této poměrně obšírné publikace zhruba tři roky.

Podařilo se mu do ní dostat i mnoho velmi zajímavých informací, o nichž nevědí ani milovníci Moravského krasu, a dokonce ani znalci. Právě to dělá z jeho knihy zatím neucelenější publikaci věnovanou podzemním krásám této nejstarší moravské chráněné krajinné oblasti (CHKO). Více o ní prozradil v rozhovoru pro Zrcadlo.

Jak vlastně vznikl nápad napsat tuto knihu?
U Nakladatelství Academia jsem v minulosti vydal již dvě knihy. První byla v roce 2010 Jeskyně České republiky. Šlo o průvodce podzemím. Druhou knihou byly loni Jeskyně České republiky na historických mapách. Před třemi lety vyšla krásná kniha autorů Václava Cílka, Karla Žáka a Martina Majera nazvaná Český kras - klíč k české krajině. Již tehdy jsem si řekl, že by stálo za to udělat něco obdobného i o Moravském krasu. Když mi Václav Cílek řekl, že bych ji mohl vytvořit a nakladatelství se záměr líbil, pustil jsem se do práce.

Co je cílem knihy?
Mojí snahou bylo přiblížit kras čtenáři, a to z pohledu všech vědních disciplín. Chtěl jsem, aby byla poutavá, a aby byla i ta nejodbornější témata podána co nejsrozumitelnější formou. Kniha má nejen doplňovat informace, tedy vzdělávat, ale i bavit. Nejtěžší byla práce na geologické části. Přiblížit geologický vývoj krasu tak, aby to bylo pro čtenáře srozumitelné a netrápil se s vědeckými termíny, bylo opravdu náročné. Publikace začíná geologickým vývojem, postupně přechází k příchodu člověka do krasu, k seznamování se s krasovými jevy, prvními písemnými zmínkami o této lokalitě a významná část je věnována také těm, kteří se podíleli na jeho objevování. Byly to desítky lidí. V knize neschází ani jejich seznam.

Lze vůbec v krasu ještě něco objevovat?
V žádném případě nejsme s objevy ještě na konci. V krasu bylo dosud popsáno 1132 jeskyní, jenže při procházce jeho přírodou narážíme na desítky takzvaných závrtů. Jsou to díry do podzemí, přičemž pod každou z nich je nějaký podzemní prostor, možná jen komín, jeskyňka, nebo i větší systém chodeb. Podle hrubých odhadů bude poznávání podzemí krasu pokračovat ještě nejméně sto až dvě stě let a stejně ani pak nebudeme zřejmě na konci.

Navíc je důležité pochopit, že dostat se do nových prostor je poměrně náročné, a to jak technicky, tak i pro jeskyňáře fyzicky. Na mnoha místech je nutné odstranit balvany a suť, což může trvat dlouhé týdny. Ne vždy je štěstí objevitelům nakloněno tak, jak tomu bylo v roce 1926, když horníci objevili na Harbešské plošině závrt Společňák a jen pár metrů pod ním Harbešskou jeskyni. Takovéto náhody se stávají jen velmi ojediněle. Díky za ně.

Celý rozhovor přineseme v úterním tištěném Zrcadle.