Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Už nechci žít ve zlaté kleci

BLANSKO - Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM) je doslova matadorem českého parlamentu. Po svém více než dvacetiletém působení v dolní komoře Parlamentu ČR se rozhodla pro odchod do politického důchodu. Při podzimních volbách na kandidátce jihomoravské KSČM tedy již nebude.

V šestašedesáti letech se Zuzka Bebarová-Rujbrová rozhodla, že své místo přenechá mladším. V posledních dvou sněmovních volbách ale měla v kraji za KSČM nejvyšší počet preferenčních hlasů. Přízeň veřejnosti si bezesporu získala i jako zkušený právník, který si od politických přestřelek zákonodárců udržoval odstup. V rozhovoru pro Zrcadlo prozradila, co ji ke změně přimělo, jak bude na Sněmovnu vzpomínat a také to, na co se těší do budoucna.

Co Vás přivedlo k rozhodnutí po tak dlouhé době ukončit svoji politickou kariéru a s jakými pocity odcházíte z letech práce z Poslanecké sněmovny?

Zjednodušeně řečeno: podívala jsem se do občanky. Jsem v politice opravdu dlouho, v Poslanecké sněmovně od roku 1996 a dříve i v komunální politice. Uteklo to ale rychle. Neustále se děje něco důležitého, čemu musíte dát přednost před osobním životem - volby, hlasování o důvěře vládě, mimořádné schůze, krize…  Žijete ve zlaté kleci. Máte velký plat, jezdíte do zahraničí, stýkáte se zajímavými osobnostmi, ale na druhé straně se vám rozpadá manželství, děti vychováváte po telefonu, nemáte čas na přátele a koníčky. Pak vás místo na svatby začnou zvát na pohřby a vy si uvědomíte, že pokud chcete ještě pár let normálně žít, je nejvyšší čas začít.

Jak vzpomínáte na své začátky ve Sněmovně? Jaká byla tehdy atmosféra a jaká je dnes?

Devadesátá léta byla velmi hektická. Projednávalo se mnoho tzv. transformačních zákonů, často jsme zasedali do noci a pak často do rána diskutovali o tom, co je třeba změnit. Ale scházeli jsme se i jen tak, abychom si popovídali nebo zazpívali, a to i s poslanci jiných stran. V té době ještě plně neplatily politické škatulky, ve Sněmovně byla řada osobností, které prosazovaly svůj názor i proti svým kolegům, skvělé rétorické souboje byla radost poslouchat. To bohužel vymizelo. Dnes poslanecké kluby hlasují jednotně podle svých garantů, projevy se převážně čtou a zajímají jen zasvěcené.

Co se Vám povedlo? Na prosazení kterých zákonů a změn jste pyšná?

Šla jsem do Sněmovny jako zkušený právník, který ví, které zákony chce změnit. Velmi brzy jsem zjistila, že důležitější než znalost legislativního prostředí, je politická příslušnost předkladatele. Již prvé léto jsem se zavřela na chalupě s přítelkyní z brněnské právnické fakulty a připravovaly jsme návrhy zákonů. V prvém volebním období byly přijaty dva: pyšná jsem zejména na velkou novelu zákona o rodině, která mimo jiné zavedla možnost střídavé péče o děti.

Co se Vám naopak nepodařilo prosadit? Je politika skutečně umění kompromisu a prosazuje se takový kompromis těžko? Nebyla byste úspěšnější se svými zákonodárnými návrhy v jiných barvách, než v barvách KSČM?

Za dobu mého působení ve Sněmovně bylo přijato 19 návrhů zákonů, na kterých jsem se     podílela. Těch odmítnutých bylo výrazně více. Velmi často se tak stalo pro moji stranickou příslušnost. Naštěstí se pak stávalo, že téma převzala vláda nebo vládní poslanci a pod jejich hlavičkou zákon prošel.

Ale Sněmovna není jen o zákonech. Po tři volební období jsem vedla její petiční výbor. Lidé se naučili vyvíjet formou petic tlak na politickou reprezentaci a dnes je petice běžným nástrojem užitečného lobbingu. Věnovala jsem se i vězeňství a jsem ráda, že konečně si i ministerstvo spravedlnosti začíná uvědomovat, že izolace nestačí a odsouzené je třeba zaměstnávat a převychovávat. Aktivně jsem působila v podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství a zahrádkářství. Vedla jsem léta parlamentní skupinu přátel Běloruska a Mongolska, dokonce jsem zde obdržela vysoké státní vyznamenání. Jsem členkou české delegace v OBSE, kde razíme trochu odlišný pohled na migraci, než Brusel. A mohla bych pokračovat.

Jak vnímáte současnou politickou situaci?

V naší zemi se ztrácí politická kultura a bohužel k tomu přispívají i nejvyšší političtí představitelé. Je před volbami a v souboji o mediální prostor se užívají i rány pod pás. To, co je teď prezentováno jako krize, je ve skutečnosti počátek předvolebního boje, který bude letos mimořádně tvrdý. Ale stát a jeho instituce fungují, po letech ekonomické krize se nám začíná dařit lépe, a bylo by tomu tak i bez Andreje Babiše nebo Bohuslava Sobotky.

Co byste vzkázala lidem, kteří mají při sledování dění na současné politické scény určitý pocit deziluze, jakési marnosti, protože jsou unaveni z kliček a nekonstruktivní formy komunikace mezi vrcholnými politiky?

Nenechte se znechutit! Jste to skutečně vy, občané, kdo v této zemi rozhoduje. A nenechte se ani koupit, ať již růžemi nebo koblihami. Porovnejte, co kdo sliboval, a jak se následně choval. Porovnávejte programy stran a ptejte se těch, kteří je již měli možnost realizovat, proč se tak dosud nestalo.

Jak se změnila KSČM za dobu Vašeho působení ve Sněmovně a jaké má podle Vašeho názoru šance v budoucnu? Blíží se čas, kdy padne Bohumínské usnesení a ČSSD začne i na vládní úrovni spolupracovat s KSČM?

V 90. letech byla KSČM „viníkem“ všech společenských problémů, její členové byli ostrakizováni, strana se opírala především o svoji stárnoucí členskou základnu a obecně se očekávalo, že vymře. Dnes je trvalou součástí politického spektra, nejsilnější opoziční stranou, její návrhy jsou brány vážně, na komunální úrovni se podílí na moci, a když jde o dohody o vzájemné podpoře návrhů, žádné Bohumínské usnesení neplatí. Ostatně už v době svého přijetí šlo spíše o strašák na členy ČSSD. Členská základna KSČM se zmenšila, ale stále je největší z politických stran. Výsledky voleb ukazují, že máme asi 10 x větší podporu, než odpovídá počtu členů. Většina lidí, kteří se seznámí s našim programem (a my jej dodržujeme!), tak se s ním dokáže ztotožnit.

Působila jste i v komunální politice. Není teď čas se do ní vrátit? Jak vlastně hodnotíte vývoj Blanska za uplynulá léta?

Jestliže zavírám dveře za politikou, týká se to i politiky komunální. Dlouhá doba pobytu v Praze se projevila i v tom, že potřeby regionu vnímám sice s nadhledem, ale ne do podrobností. Je čas, aby židle v Parlamentu i zastupitelstvech obsadili mladší. O jejich potřebách se bude v příštích letech rozhodovat.

Jste advokátka a chtěla byste se nyní opět vrátit k právu. Jakou formou?

Nevím, proč mi vnucujete, že bych měla ještě pracovat. Mám důchodový věk a i advokacii jsem pověsila na hřebík. Ale ano, právo by mi asi chybělo, léta jsem soudila, pak se věnovala advokacii a nakonec legislativě. Budu nadále činná v odborném legislativním zázemí KSČM. Těším se, že se vrátím i k soudcovské práci jako přísedící Okresního soudu Blansko.

Čemu se budete věnovat po odchodu do politického důchodu? Lze vůbec odejít do politického důchodu a odřezat se od světa politiky, prostě ji přestat sledovat a jen se věnovat rodině, psovi, dětem, vnoučatům?

Vnoučata, pes, zahrádka, myslivost, na to se těším. Křížovky neluštím a štrikovat neumím, raději si něco přečtu. Možná i na politickou debatu se v televizi podívám. Ale budu se snažit do toho nezasahovat jinak než hlasováním ve volbách.

Čtenáři si Vás ztotožňují s Blanskem a Blanenskem. Teď trošku z jiného soudku - Vaše oblíbená místa na Blanensku. Která Vám přirostla k srdci? Váš tip na výlet:-)))

Blanensko a Boskovicko má spoustu krásných míst a těch, která jsem nenavštívila, nebude mnoho. Těším se, že si to znovu objedu a obejdu. Třeba s houbařským košíkem.

Vaše motto, vzkaz čtenářům - voličům.

„Není to věk, co způsobuje stárnutí, ale ztráta ideálů“ - Karolina Světlá

Děkujeme za rozhovor