Roman Jančiar: Čím víc lidí přijde, tím víc snů jsme schopni splnit

BLANSKO - V Blansku se v pátek a v sobotu 10. a 11. června uskuteční čtvrtý ročník charitativní akce You Dream We Run. Účastníci čtyřiadvacetihodinového štafetového běhu letos budou plnit sny dvanácti lidem. Zapojit se ale mohou i neběžci. Více o akci uvedl v rozhovoru jeden z pořadatelů ze spolku Prosen Roman Jančiar. 

J

Akce se jmenuje You Dream We Run, neboli ty sníš, my běžíme. Je to anglický název, kde má tato akce vlastně kořeny?

Akce má kořeny v Belgii, kde jsem tři roky pracoval na velitelství NATO, a kde jsem se stal členem organizačního týmu akce Make a Wish. Je to podobná akce, při které se plní přání postiženému dítěti a kde štafetové týmy tvořily národnosti, které byly ve velitelství NATO zastoupeny. Myšlenka pospolitosti se mi líbila natolik, že když jsem se vrátil domů a nastoupil jsem na krajském vojenském velitelství, tak jsem vyprovokoval mého nadřízeného plukovníka Lacinu, abychom podobnou akci udělali i v Brně. Akce proběhla pod záštitou náčelníka Generálního štábu v roce 2013 v Brně. Jelikož trénuji fotbalovou přípravku v Blansku, tak mne napadalo, že bych tu akci mohl přenést do civilní roviny. Oslovil jsem tehdejšího starostu Blanska Lubomíra Toufara, jestli bychom mohli udělat stejnou akci i v Blansku, což nakonec vyšlo. A proč ten anglický název? Ten účelem brněnské akce bylo oslovit studenty brněnské Univerzity obrany, aby tuto akce svými týmu podpořili. Angličtina je světový jazyk. Aby studenti nosili tričko se světovým nápisem, je pro ně lepší než v češtině. Samozřejmě dnes už to vidím jinak, ale my ještě dáváme k akci dovětek, běžíme pro tvůj sen tak, aby se v tom našel i ten, kdo angličtinou nevládne. Název jsme vymysleli s přítelkyní, líbila se nám ta jednoduchost a zapamatovatelnost.

Jaký je vlastně princip akce, jakým způsobem mohou lidé pomoct a komu?

Vždycky to byla nějaká vytipovaná skupina, třeba autisti v Brně. Napřed jsme spolupracovali se školou na Štolcově ulici nebo pak s Modrými beruškami, což je jeden z největších spolků, které se starají o autisty. V Blansku jsme pak hledali výzvou každý rok lidi, kterým splněný sen usnadní a obohatí život. Nechceme ale nahrazovat žádné instituce, proto nedáváme žádné peníze, ale z vybraného výtěžku obstaráváme vybraný sen, který hned na konci akce předáme postiženému člověku. Aby lidi, kteří přijdou, viděli, na co přispěli. Ony ty pomyslné šeky, kterými se třeba mává v televizi na konci s několika nulami, mne vždycky vedou k úsměvu, protože si myslím, že je to velice netransparentní a člověk, který pošle třeba pětistovku, tak vůbec neví, kam peníze jdou.

Jak tedy může tedy člověk nebo tým konkrétně pomoci a přispět při vaší akci?

Pokud člověk nebo tým se chce podílet na naší akci nebo pomoct ke splnění snu, měl by se do 31. května přihlásit a zaregistrovat na našich webových stránkách a objednat si účastnické triko. Ať už je to celý tým nebo jednotlivec, který může být zařazen do open štafety města. Pokud si tým objedná trika, zaplatí na náš transparentní účet a my mu trika v den akce vydáme a on tou částkou asi sto korun na triko pomůže ke splnění snu. Další formou pomoci je zakoupení ekologického kelímku přímo na akci, reflexního náramku, nebo si mohou návštěvníci koupit i to triko.

Jaká bude letos barva trička?

Letos bude oranžová barva. Snažíme se každý rok barvu měnit. Aby ten, kdo je nám od začátku věrný, mohl po deseti letech ukázat, že má sérii triček a pomohl splnit sen těmito tričky a může vzpomínat, který rok jaká byla. Navíc náš hlavní partner akce je holandská firma Synthon, takže jsme letos i v jejích barvách.

Podtitul zní, že se jedná o čtyřiadvacetihodinový štafetový běh. Akce začne v pátek, skončí v sobotu a týmy budou čtyřiadvacet hodin kroužit po atletickém oválu, to musí být docela fyzicky náročné...

Čtyřiadvacetihodinový štafetový běh... já ten běh dávám do uvozovek. Je to spíš takový Fun Run, je to symbolika toho, že jsme schopni pro postižené něco obětovat, nejenom tu stokorunu, ale si třeba i hrábnout do svých fyzických sil. Je to vlastně taková demonstrace podpory jednotlivci. Start nebo závěr čtyřiadvacetihodinového Fun Runu je úplně super, když se na startu sejde pětistovka šestistovka startujících v jedné barvě. A ti postižení opravdu vidí, že tady tito běží pro mne, tito mi chtějí pomoci. Čtenáři se běhu nemusejí bát, nemusí se běžet. Může se jít, nejsou tam žádná pravidla, která by někdo přísně hlídal. Je to na těch štafetách, že by měly čtyřiadvacet hodin udržet štafetový kolík na dráze. Samozřejmě s tím, že ta akce získává větší věhlas, tak se na běh hlásí i běžci, kteří si chtějí svůj výkon změřit. Dřív jsme to dělali takovým čárkovacím systémem a nechávali jsme to na odpovědnosti štafetových týmů, že si každý napsal číslo, kolik kol uběhl. Letos ale máme novinku. Našli jsme podporu u jedné německé firmy, která nám zapůjčí zařízení, které bude měřit počet kol pomocí čipu, který bude ve štafetových kolících.

Jak vypadá takový atletický ovál při You Dream We Run ve tři hodiny ráno v sobotu?

To je právě to krásné, člověk by si myslel, že budou týmy podvádět, ale ve tři hodiny ráno vidíte, loni například čtyřiadvacet týmů, které třeba neběží, ale jdou. Ta noční atmosféra běhu, osvětlený areál je prostě suprová. Nám se líbí, že se na to lidi nevykašlou. Opravdu těch čtyřiadvacet hodin i v noci štafetový kolík po dráze nesou nebo běží. Málokdy se stalo, že by si někdo šel odpočinout. Ale my to nijak přísně nehlídáme. Máme tam sice rozhodčího, který průběžně sleduje týmy na dráze, ale o to tady nejde. Jde o to, aby si lidi řekli, já chci pomoct, já chci akci podpořit a já těch čtyřiadvacet hodin dám.

Říkal jste, že jste našel inspiraci pro You Dream We Run v Belgii. Předpokládám, že tam už podobné charitativní akce mají svou oblibu a jsou zavedené. Jak je to u nás, jak akci přijímá veřejnost?

Na tu první část dotazu bych odpověděl, že ten rozdíl je obrovský. Jenom ten, kdo v charitě pracuje, tak zná, jaký je rozdíl v charitě u nás a v Belgii nebo v Holandsku, kde si lidé třeba berou postižené dítě do kina. Podobné akce jsou tam velmi podporované místními úřady a sponzory. V Blansku byl a je přístup města dobrý a kvalitní. Po prvním ročníku jsme se ale setkali s politickými tlaky na naši akci. Bylo nám vyhrožováno, že pokud akci nesvěříme jistému politikovi k propagaci jeho strany v komunálních volbách, tak na nás bude podáno trestní oznámení, což se nakonec stalo. Tím jsme ztratili důvěru místních, protože to bylo propíráno v médiích. Blansko je malé město a každý si řekne, na každém šprochu pravdy trochu. Máme tým lidí, kteří všechno dělají po práci, zdarma a ve svém volném čase. Pak vás o to víc naštve, když si přečtete v novinách, že za peníze, které jste měl dát na sen, si jezdíte po dovolených.

Jak to trestní oznámení dopadlo?

Já jsem profesionální voják, takže já jsem s tím měl velké opletačky. Vlastním bezpečnostní prověrky a musel jsem vysvětlovat veškeré okolnosti trestního oznámení na Národním bezpečnostním úřadě, na Vojenské policii. Obvinění se samozřejmě neprokázala. Nakonec se mi někteří omluvili. Dostalo se mi i veřejné omluvy. Byl to ale obrovský tlak na mne, jak mediální, tak pracovní, v rodině, když si o mě četl syn takové věci a chodil ze školy s tím, že tátu zavřou. Nejhorší ale bylo to, že to všechno ublížilo akci. Na druhém ročníku, kdy jsme plnili sen Marku Kovářovi, tak se vydělalo v uvozovkách jen čtyřicet tisíc a návštěvnost druhého ročníku byla oproti tomu prvnímu menší. My jsme se odrazili až při loňském třetím ročníku. Lidi v Blansku pochopili, kde je pravda. Jak já říkám boží mlýny melou pomalu. Zmíněná politická strana tady dostala na frak a my jsme se mohli odrazit. Vyčistili jsme realizační tým. Ukázalo se, jak nám lidé věří. Bylo tady přes devět set běžců, čtyřiadvacet štafetových týmů, vybralo se sto čtyřicet tisíc, měli jsme Michala Hrůzu a Michala Davida. Lidi nám řekli, ano, my vám věříme. Bylo to takové zadostiučinění.

Čtvrtý ročník You Dream We Run se uskuteční 10. a 11. června na stadionu ASK Blansko. Běh už jsme popsali, způsob, jakým lidé mohou přispět taky, ale kulturní program jsme ještě nezmínili, takže co čeká návštěvníky letos?

Pilířem je čtyřiadvacetihodinový štafetový běh. Ale abychom uspokojili i ty návštěvníky, kteří se přijdou podívat, a nepoběží, tak bude probíhat doprovodný kulturní program. Páteční program obstarají namátkou Marek Ztracený, Pavel Callta a Jirka Holubec Y Amigos a také skupina Akcent. Nesmím ani zapomenout na vystoupení Základní školy speciální Blansko a Domova Olga. V sobotnímu programu vystoupí skupina O5 a Radeček a řada dalších.

Kolik letos máte potenciálních příjemců peněz, které se podaří nashromáždit?

Letos jich máme dvanáct, šest dětí a šest dospělých. Letos jsme začali spolupracovat s Domovem Olga Blansko, protože se nám zdá, že tato skupina, postižení dospěláci, je veřejností opomíjená. Proto jsme rádi, že na prvním místě v plnění snu je šestačtyřicetiletá Radka, která má sen, který je pro nás ten nejlepší splnitelný. Abych to vysvětlil. Pokud se jedná o postižené děti, tak sen je vždycky vyjádření přání rodičů. Samozřejmě rodiče vědí, co je nejlepší pro jejich děti a co potřebují. Mně se ale líbí na snu Radky, že ona nikdy nebyla v zahraničí a přála by si vidět noční Paříž a to je ten typický sen. Pokud jí nepomůžeme, tak by se asi nikdy do zahraničí nedostala. Takže to je pro nás typický sen a to je ta věc, proč to děláme.

Kolik předpokládáte, že se letos podaří snů splnit?

Všechno záleží na lidech. Čím víc jich přijde, čím více se prodá triček a doplňkových předmětů, tím víc snů jsme schopni splnit. Nechceme stavět tuto akci na sponzorech. Sponzory využíváme k pokrytí nákladů na akci. Nechceme, aby se o sen postaral sponzor a odepsal si to z daní. Chceme, aby to bylo v rukou lidí, aby se naučili charitu vnímat. Mrzí nás proto malý zájem základních škol z Blanska. Nejsem zastánce organizovaných akcí, že musíš přijít, ale myslím si, že v současné době se hodně hraje na patriotismus. Když se naučím být patriot ke škole, bude vedený k tomu, že za tu školu poběžím, tak že budu i patriot k vlastní zemi, k městu a budu vědět, že už odmalička jsem na tuto akci přispíval a budu na to hrdý. Proto mě mrzí malý zájem škol. Chtěl bych vyzvednout třeba úžasnou práci paní Nesnídalové v Lysicích, která postavila loni 164 člennou štafetu školáků, nebo pana Borka ze sloupské školy. Ti k nám jezdí, ale místní školy nejsou schopné postavit ani jeden štafetový tým.