Studenti z Rájce-Jestřebí se vydali do Skotska

RÁJEC-JESTŘEBÍ - Nejen za poznáním krajiny a kultury dalekého Skotska, ale i za jazykovou výukou se vydalo více než padesát studentů z Gymnázia v Rájci-Jestřebí. Bohatý cestovní program, ubytování v místních rodinách s plnou penzí, výuka angličtiny rodilými mluvčími, to vše bylo pro studenty k mání za velmi přijatelnou cenu.

Rájecké gymnázium totiž uspělo se žádostí o grant v rámci ministerské Výzvy č. 56 a získalo na cestu podstatnou dotaci. Program zajistila hodonínská Cestovní kancelář Zuzany Smoradové, která svou nabídkou vyhrála výběrové řízení. Během cesty se postupně, ale bez výjimek ukázalo, že to byla výhra nejen pro CK, ale hlavně pro nás. Tak příjemná a profesionálně odvedená práce se jen tak nevidí a nezakouší.

Studenti sice přišli o část prázdnin, ale k lítosti neměli žádný důvod. Již 20. srpna se díky velmi dobře naplánované i svižně a bezpečně projeté trase ocitli v rámci čekání na trajekt na pár hodin v hlavním městě Nizozemí, v Amsterdamu. Na chvíli tak přičichli k atmosféře tradičního, ale přitom multikulturního města protkaného malebnými vodními kanály a četnými cyklostezkami, ale i působivými památníky, jako je např. dům Anne Frankové. Do domu, kolem kterého jsme tiše prošli, se každodenně vine několikahodinová fronta zájemců o tragický příběh židovské rodiny z doby 2. světové války.

Po procházce přišla první chvíle napětí, kdy každého zvlášť kontrolovali před vstupem na trajekt plavící se pod dánskou vlajkou z Nizozemí do severoanglického Newcastlu upon Tyne. Pro některé to byla i vůbec první příležitost uplatnit angličtinu v praxi. Yes, konečně na lodi! Každý dostal papírový klíč ke čtyřlůžkové kajutě se sprchou a záchodem. Vůbec nám nevadilo, že jde o palubu číslo 2 z možných 12, tedy o palubu pod úrovní hladiny mořské. Plavba Severním mořem byla totiž celonoční a na horní paluby bylo možné vyjet výtahem. O první opravdu nevšední zážitek tak bylo dobře postaráno. Moře bylo klidné, mořská nemoc nehrozila. Vítr fičel, trajekt dýmal, slunce zvolna zapadalo nad hladinou osázenou větrnými mlýny a blikajícími ropnými plošinami, komerční a zábavní podněty byly všudypřítomné. Kurz koruny k euru a libře jsme však naštěstí měli stále v živé paměti J

V Newcastlu nás přivítalo oblačné ráno, slunce střídaly přepršky, vítr příjemně chladil. Ve srovnání se suchem a horky, které sužovaly naši zem, to však bylo úžasné osvěžení. První zastávka po vylodění a nezbytné kontrole byla u Anděla severu, což je opravdu velká železná socha postavy s křídly, která se podobají křídlům letadel. Symbol hornického potu, ale i naděje v lepší budoucnost je dílem sochaře Antonyho Gormleye. A vzhůru na sever, k hranicím mezi Anglií a Skotskem, do kraje zvaného Borders. Zastávka u hraničního kamene s výhledem do vábně zádumčivé, svěže a sytě zelené, místy vřesovištně nafialovělé až černé krajiny kopců a jezer, do země vody a zeleně srovnatelné co do velikosti s tou naší. Jen tu žije o pět milionů obyvatel méně. Jedete dlouho, aniž potkáte dům nebo vesničku. Jedete po dobře značených cestách, které nejsou obklopeny billboardy a nesmyslnými značkami. Jedete vlevo, protože tak velí tradice. Proč taky měnit něco, co léta dobře funguje?

Naše první setkání s historií se odehrálo v Jedburghu, kde jsme prošli uctivě opečované pozůstatky augustiniánského opatství i jeho keltský základ. Další zastávkou byl Edinburgh, hlavní město Skotska rozkročené mezi třemi sopečnými kopci. Prošli jsme Holyrood Palace, oficiální sídlo britské královské rodiny, sídlo staré i živoucí zároveň. Krátce jsme nakoukli na hlavní tepnu města, na slavnou Royal Mile. Hrady a opatství, která jsme toho dne navštívili, ale i ta, která nás ještě čekala, si návštěvník může procházet a prohlížet sám, téměř na vše si lze sáhnout, nikdo vám nedýchá na záda, aby vás kontroloval, nikdo vás zbytečně nekomanduje. Když se chcete někoho na něco zeptat, klidně můžete, dostanete detailní a často vtipnou odpověď. Komu to vyhovuje, půjčí si audioprůvodce do ouška a … piluje angličtinu, protože výklad v češtině zde nemají.

Z krátké návštěvy Edinburghu, jímž právě pulsoval proslulý festival pouličních divadel a herců nazvaný Fringe, jsme ujížděli vstříc hostitelským rodinám. Čas, zde o hodinu nazpět posunutý, bohužel ubíhal stejně rychle jako ten náš, středoevropský. Ubytování jsme měli domluveno u rodin z Alloa a Tullibody, z městeček nedaleko historického sídelního města Stirlingu. Co nás čeká? Jaká bude hostitelská rodina? Co dostaneme k večeři? Domluvíme se?

Když jsme se na druhý den ráno sešli u autobusu, abychom vyrazili za dalšími dobrodružstvími, překotně jsme si vyměňovali dojmy i fakta z našich hostitelských rodin. Drtivá většina účastníků projevovala spokojenost; většina rodin se nám věnovala, jídlo bylo buď velmi dobré, nebo přinejmenším přijatelné, ubytování pěkné. Náš „pán domu“ se ukázal jako veselá kopa a neustále s vážnou tváří vtipkoval, což bylo občas překvapivé, ale vždycky vlastně milé.

Toho dne jsme si prošli fascinující a pro dějiny Skotska zcela zásadní hrad Stirling natřený zčásti meruňkově (historicky prokázaná barevnost) a nádherně situovaný do krajiny zvané Lowlands. Zavítali jsme též na nepřehlédnutelný Wallace Monument, rozhlednu z 19. století věnovanou památce „Statečného srdce“. Později odpoledne jsme přejeli z minulosti takřka do vysněné budoucnosti a vyzkoušeli si důmyslný, na energii kupodivu nenáročný systém vodního výtahu Falkirk Wheels. Ten propojuje vodní kanály o nestejné nadmořské výšce a rozšiřuje tak nejen možnosti plavby, ale i výdělku.

Dalšího dne jsme se vydali na nejdelší výlet ze všech. Zamířili jsme do oblasti Highlands a v naprosto netradičním počasí – bylo totiž bez deště a poměrně teplo – postupně obdivovali proměnu krajiny. Nejdříve z autobusu – ano, tudy jezdil filmový Harry Potter Bradavickým expresem do školy čar a kouzel – pak i pěšky, třeba během krátké vycházky na stezku vedoucí na nejvyšší horu Skotska Ben Nevis. Vrcholem dne pak bezesporu bylo koupání v ledové vodě jezera Loch Ness. Nebojte se, koupání nebylo povinné ;-) Loch Ness jsme obdivovali nejen svými kotníky, ale i z nádherné hradní zříceniny a několika dalších fotogenických míst.

Jen jednou jsme se vyspali a hned jsme si střihli túru na nefalšovaný skotský kopec s tak pradávným gaelským jménem, že nejsem s to je sem napsat. Odměnou za výstup ovčími pastvinami, dubovým lesíkem (z dubů jsou mimo jiné třeba sudy na whisky) a obřími křovisky z kapradin byl nádherný výhled na jezero Loch Tay a pocit radosti, že jsme nepromarnili příležitost alespoň trošku poznat jednu ze silných stránek Skotska – kopce a hory (Ben), stezky dolinami (Glen), výhledy na jezera (Loch) a zdejší krajinu vůbec (Highlands).

A v dalších dnech začala rájeckým gymnazistům škola. Byli rozděleni do skupin a dopoledne trávili s rodilými mluvčími procvičováním a pilováním angličtiny. Odpoledne byla zasvěcena výletům, tu do Edinburghu, tu do Stirlingu nebo jinam, třeba do městečka zasvěceného univerzitnímu životu a skotskému národnímu sportu, tedy golfu. Ano, navštívili jsme světoznámé St. Andrews, kde se kdysi dali dohromady William a Kate, dnes královský pár číslo jedna. Opět jsme měli štěstí na počasí, od moře foukalo a byl to vítr příjemný, nám vnitrozemcům vzácný, dálkami provoněný. Pomyslnou tečkou za skotskými zážitky, školními i mimoškolními, byl skotský večírek. Studenti tak směli v doprovodu pedagogů navštívit i nefalšovanou skotskou hospodu, kde vyslechli jak tradiční dudáckou hudbu, tak moderní popové songy, které jsou v těchto končinách hudbou vlastně lidovou. A mohli si zazpívat a naučit se i několik skotských národních tanečků.

Čekalo nás ve Skotsku ještě mnoho jiných zážitků, například procházka podél Loch Lomond, největšího skotského jezera. A při zpáteční cestě na trajekt jsme – již v Anglii – zavítali i na slavný Hadriánův val, zeď oddělující svět dávných Římanů od zbytku nepoddajného světa, kam bylo řazeno i starověké Skotsko. Během pobytu nám mimořádně přálo počasí, ale ani tak se nám nevyhnuly drobné problémy – třeba zdravotníkovo vykloubené rameno. Vše se však nejenže dalo řešit, ale velmi rychle bylo řešeno všemi, kdo za zájezd Gymnázia Rájec-Jestřebí odpovídali. A všem těmto lidem – a v neposlední řadě i studentům – patří velké poděkování.

Petr Jančík, Gymnázium Rájec-Jestřebí, o. p. s.