Nečasová vyhrála u soudu 13 výroků z 15ti ve sborníku o restitucích

BLANSKO - Ve víru zpráv kamenného tisku a kamenné televize o dvou výrocích, za které se musí omluvit žalobkyním členka ČSBS Mgr. Eva Nečasová, zapadlo její vítězství v 13 podstatných výrocích o rájeckém knížeti, majiteli panství za I. ČSR a protektorátu.

Zatímco nález Ústavního soudu potvrdil omluvu za dva výroky, usnesení Ústavního soudu odmítlo stížnost žalobkyň na 13 výroků o pozici pana knížete v protektorátu, o členství v německých organizacích říše a dalších faktech. Proto se naplnilo konstatování soudce I. instance pana JUDr. Michala Ryšky, který po skončení soudu kladl na vědomí přítomným novinářům toto: „Opovažte se napsat, že Nečasová prohrála soud! Byla mnohem úspěšnější!“

Náš ČSBS Boskovice se k soudu vyjádřil memorandem a poděkováním za minoritní votum ústavního soudce prof. JUDr. Jana Musila, který poukázal na to, že Nečasová měla být osvobozena i za zbylé dva výroky, a tím vyjádřil odlišný právní názor na vynesený nález.

Náš svaz toto rozhodnutí soudu respektuje, nicméně vyhrazuje si právo na poukaz na historické reálie, které jsou pro rájeckého knížete kontraproduktivní a svědčí o tom, proč ministerstvo vnitra správně nikdy neudělilo knížeti československé občanství.

Řada historických reálií týkajících se skutků knížete - kromě osvíceného Vrchního soudu v Olomouci - byla dle nás opomenuta nebo nezdůrazněna v řízení obecných soudů. Jako odbojáři máme zato, že toto se opět projeví v řízení o restituci, kdy o všem je dobře zpraveno ministerstvo vnitra, které za žádného ministra nedoznalo posmrtné udělení čs. občanství panu knížeti, což by znamenalo obrovskou restituci jedenáctimiliardového majetku okresu Blanenska a Boskovicka.

Podle nás odbojářů ministerstvo vnitra doposud postupovalo správně v souladu s nálezy let 1945-1947 o panu knížeti a jeho rodině.

Poukazujeme i na novou skutečnost, kdy dokumenty vyšetřování ministerstva vnitra z let 1946-1948 prokazují, že podle vyšetřovatelů podniku šamotové továrny a elektrárny panství Rájec se majitel sice nedopustil skutků proti ČSR, avšak nezůstal věren ČSR a dokonce nadržoval germanizaci v podnicích a germanizátory neodstranil. Toto je nepominutelný fakt, který nedokázala zbořit žádná dosavadní žaloba, stejně jako fakt, že I. protokolní kniha města Rájce dokládá stanovisko při šetření knížete a rodiny: „Nikomu za okupace nepomohli a proto všichni patří ven!“ Toto bylo zaznamenáno při vyšetřování v Rájci, a jen humanitární ohled na nemoc knížete tomuto aktu odsunu knížete a rodiny zabránil.

ČSBS Boskovice trvá na prohlášení zástupců svazu dr. Skoupého a Mgr. Klemsy z roku 2005 o tom, že kníže se za okupace choval jako Němec, byl Němec, a pod vedením jeho úředníka se Rájec stal oporou okupační moci.

Dále trvá na vyjádření pamětníků, kteří znali případ knížecí rodiny a věděli, že tzv. prozatímní osvědčení občanství dostal kníže posmrtně od ONV Boskovice jen a jen z důvodu, aby rodina obdržela potravinové lístky a nestrádala, nikoli z důvodů češství.

ČSBS Boskovice věří v postup Ministerstva vnitra, které jediné má pravomoc udělit či neudělit zesnulému knížeti zpětně čs. občanství, že uchová dosavadní rozhodnutí a čs. občanství knížeti neudělí. Ministerstvo vnitra doposud postupovalo podle doložených vyšetřování, dokumentů a svědectví o knížeti a jeho rodině, a v souladu s ústavním dekretem ČSR č. 33/1946 Sb. o státním občanství vyšetřovaných osob, a s dekrety 12, 100 a 108 o konfiskaci německých majetků.

ČSBS Boskovice tedy má podložený důvod domnívat se, že postup Ministerstva vnitra k restituci v Rájci bude nadále zachován, a že po čtvrtstoletí bude konečně za celou kauzou napsána restituční tečka.

Oblastní výbor a Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice