Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 11

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

Část 11

Dalším krokem pak bylo utkání dospělých s mužstvem Těchova na hřišti na Obůrce. Šlo se tam pěšky po trase: horní můstek Macochy, zkratkou dolů k Punkevním jeskyním po „Stezce smrti“, nahoru do Suchdola a další zkratkou na Obůrku. Bylo to v neděli 10. července 1955. Byl jsem přímým účastníkem této akce.

Protože původní hřiště po obnovení činnosti nevyhovovalo, bylo zřízeno hřiště nové posunutím na sousední parcelu, kde bylo původně pole. Bylo to umožněno tím, že již fungovalo místní JZD. Byly zvětšeny rozměry a hřiště bylo rovnější. Bez velké slávy bylo otevřeno mistrovským utkáním se Sokolem Šošůvka, na začátku nové sezóny 1959/1960, a to 23. 8. 1959.

V té době nebyly k dispozici žádné kabiny, takže my jsme se jako domácí převlékali doma a hosté zpravidla v autobuse. A v řadě případů tomu bylo stejně, když jsme hráli venku.

V období mládí, jak je patrno z přiložené fotografie, s námi hrával kopanou Franta Ševčík, jinak hokejista Rudé hvězdy Brno, ve fotbale však hráč Sokola Vilémovice. Byl jen o rok mladší, takže jsme byli dlouholetí spolužáci od národní školy až po jedenáctiletku. Nakonec jsme oba absolventy VUT Brno.

Bohužel dne 22. 7. 2017 ve věku 75 let po dlouhé těžké nemoci zemřel. Čest jeho památce.

Hokej

V oblasti sportu se obec Vilémovice v poválečných letech proslavila nejvíce hokejem, protože se její hokejové družstvo probojovalo a hrálo dlouhá léta v krajských soutěžích bývalého kraje Brno, později Jihomoravského.

Začátek vzniku hokejového oddílu SK Macocha Vilémovice spadá do zimy 1948/49, kdy se také sehrála první přátelská, a o rok později již mistrovská utkání.

Hrálo se tenkrát na místním rybníku, pochopitelně zamrzlém, což obstarala sama příroda. Ale bylo potřeba vyrobit branky, které zřejmě udělal místní kovář pan Tesař, a také vyrobit mantinely. Ty byly po podélných stranách hřiště nízké, pouze za oběma brankami vysoké. Údajně byly vytvořeny z desek, které zbyly po šatnách z fotbalového hřiště. A protože se po válce již fotbal nehrál, bylo možné materiál použít pro nové účely.

Pro založení hokejového oddílu bylo potřeba předložit seznam s určitým počtem hráčů, určité věkové hranice. Viděl jsem ten dokument, na kterém byla i jména osob, které ani neuměly bruslit. Ale účel světí prostředky a pro dobrou věc je možné i lehce klamat.

Bruslení ve Vilémovicích bylo možné jednak na rybníku na návsi, jednak v tzv. „Zmole“ na dolním konci vesnice. Zmola = roklina (na Moravě). To byla taková větší „louže“ v nepravidelném kruhu, spíše elipse. Nacházela se mezi zahradou Trněných a domem č.p. 13, ze kterého pocházela moje maminka.

Byl to přírodní výtvor, ovšem na výtoku omezený betonovou deskou. Do Zmole přitékala voda z rybníka místním potokem, který tehdy ještě nebyl veden betonovým potrubím. A cca 15 m od Zmole voda ústila do Vilémovského propadání a vyvěrala až v Pustém žlebu.

Při poznámce o tom, že potok byl sveden do betonových rour chci vzpomenout na to, že v této souvislosti došlo i ke srovnání terénu a úpravě místní páteřní cesty, při které byly skáceny dvě krásné lípy před č.p. 16. Škoda, přeškoda.

Na ledě ve Zmole, který býval i vlivem močůvky ve vodě, barevný, získávali zkušenosti děti zejména z dolního konce vesnice. I já jsem tam bruslíval na bruslích, které se přišroubovaly přechodně na zimní boty. Říkalo se jim „šlajfky“ nebo též „kolumbusky“. Teprve později mně byly koupeny brusle „kanady“ které byly přidělány pevně na speciální hokejové boty.

Ještě se vrátím k hraní závodního hokeje na rybníku. K lajnování sloužily jednoduché prostředky: špagát a barvy koupené v koloniálu Hřebíček a dřevěná desková šablona. Bylo ale nutné osvětlit rybník. Proto na obou stranách rybníka bylo umístěno několik stožárů, mezi nimi byla natažena ocelová nosná lana a na nich pak uchyceny velké plechové lustry, uvnitř nich svítily žárovky, kterým se říkalo „goliáš“. Proud byl veden ze sloupu elektrického vedení kabely potřebného průřezu.

Ale toto hřiště nevyhovovalo, protože v průběhu zimy docházelo k tomu, že led praskal, neboť z rybníka odtékala voda, dále proto, že místní cukrář p. Malach tzv. „ledoval“, aby měl ve svém sklepě ve stráni u svého domu kusy ledu pro chlazení zmrzliny, kterou prodával v létě na Macoše.

Pokračování příští víkend...