Seriál Zrcadla: 750 let Vilémovic, vzpomínky na život v obci 2

VILÉMOVICE - Vilémovice si letos připomínají 750 let od první písemné zmínky. K tomuto výročí zpracoval vilémovický rodák doc. Ing. Miroslav Buchta, CSc. seriál věnovaný vzpomínkám na život v obci.

část 2

V roce 1862 byla zřízena v obci jednotřídní škola, později rozšířená na dvojtřídní a v roce 1876 byla postavena jednopatrová školní budova. V období let 1911 až 1937 byly provozovány i tři třídy. V druhé polovině minulého století byla škola různě opravována. S ohledem na nízký počet dětí, a tehdejší tendence, byla výuka na místní škole ukončena ve školním roce 1977/1978 a děti začaly dojíždět do Jedovnic. Školní budova po následující rekonstrukci slouží v současné době víceúčelově jako obecní úřad, knihovna, hospoda, kulturní a společenské zařízení, tělocvična a hasičská zbrojnice.

V parku na návsi pod rybníkem byl postaven v roce 1928 pomník padlým v 1. světové válce, na kterém jsou uvedena jména 14 padlých vojáků. Po 2. světové válce přibylo ještě jedno jméno občana, který byl vězněn v koncentračním táboře, ale zemřel na jeho následky dva dny po skončení 2. světové války.

Vilémovice jsou protáhlou obcí s návsí s rybníkem. Obec se dělila na horní a dolní konec. Zemědělské usedlosti byly soustředěny především kolem místního rybníka. Menší domky byly stavěny nejprve na horním konci, později pod rybníkem a před druhou světovou válkou na dolním konci. Dlouhá léta byl počet domů v době mého dětství v podstatě neměnný. Nárůst přestaveb a nová výstavba začala koncem minulého století a pokračovala po roce 2000.

Vesnice leží v severní části Moravského krasu, která je nejnavštěvovanější, na území Chráněné krajinné oblasti Moravský kras nad levým okrajem Suchého žlebu, 10 km východně od Blanska a 3 km severně od Jedovnic, ve žlíbku náhorní planiny ve výšce 497 m nad mořem. Je orientována od jihovýchodu k severozápadu klesajícím spádem. Asi 100 metrů pod rybníkem je tzv. Vilémovské propadání, odkud odtékají vody systémem jeskyní k Malému výtoku v Pustém žlebu. V okolí je řada klasických krasových přírodních úkazů: závrtů, škrapových polí a především jeskyní, např. Smrtní, Srnčí, Verunčina, Kravská, Husí a mnoho jiných. Nejznámější z nich je zmíněná propast Macocha.

Později byla z rybníku vybudována požární nádrž, která však neobstála, takže dnes je na návsi opět pěkně upravený rybník.

Na několika následujících fotografiích je vyobrazena část Suchého žlebu pod Vilémovicemi, zachycující proměnu tohoto typického krasového útvaru. Tato část je nejčastěji v pozornosti přírodovědců a fotografů.

Obyvatelé obce po 2. světové válce pracovali v menším počtu v zemědělství, což se týkalo především obyvatel zemědělských usedlostí (chalup). Těch bylo kolem dvaceti.

Převážná část mužské populace však byli kováci (zámečníci, soustružníci, slevači, modeláři atd.), kteří dojížděli za prací do továren v Blansku [ČKD, Keramostroj (pozdější Adast), Metra], Adamova či Brna (hlavně do Zbrojovky). Několik mužů pracovalo v podniku TOS Kuřim.

Počátkem 50. let chodilo do zaměstnání minimum vdaných žen a matek. Pokud šlo o svobodné dívky, tak většina z nich nastupovala po ukončení povinné školní docházky bez vyučení přímo do pracovního poměru především do Blanska a Adamova. Teprve později se situace zlepšovala a děvčata nastupovala i do učilišť.

Když jsem vyrůstal, byly v místě dva obchody – koloniál pana Ladislava Hřebíčka nad kapličkou a družstevní obchod Vzájemnosti – Včely u rybníka, dvě hospody – pana Jaroslava Sedláka u rybníka a paní Aloisie Grimové na křižovatce k  Lažánkám, tzv. Zahumenská. Dále pak dvě řeznictví – pan Otto Dymáček, naproti rybníku, a pan Jaroslav Sedlák (současně s hostincem), pekařství pan Štrajt naproti Hřebíčkovu obchodu a kovářství pan Josef Tesař při silnici na Lažánky. Když pekařství ukončilo činnost, byla v jeho prostorách prodejna mléka. Ostatní řemesla se nacházela v blízkých Jedovnicích nebo v Ostrově. Nelze zapomenout na to, že pan Sedlák byl na podzim roku 1952 nebo na jaře 1953 nuceně vystěhován mimo obec, avšak po „oteplení“ politických poměrů se mohl již v roce 1955 vrátit zpět. To vystěhování jsem viděl na vlastní oči, když jsem spolu s ostatními školáky čekal v Zahumenské hospodě na autobus do školy do Jedovnic. V hospodě proto, že bylo škaredé počasí.

A nyní několik zajímavých zápisů z obecní kroniky. Ta sice mapuje události od r. 1914, ale je dopisována zpětně v r. 1932!!. Uvádím chronologicky významnější informace :

1923 - do obce zaveden elektrický proud,

1927 - 16.12. vyhořela do základů útulna na Macoše,

1928 - odhalení pomníku obětem 1. světové války,

1931 - zahájení stavby obecního vodovodu,

1933 - obec má 117 domů a 608 obyvatel; 78 nezaměstnaných; narozeno 13 dětí,

1934 - 26. června velká povodeň,

1936 - v  obci 16 koncesovaných (přihlášených) radiopřijímačů; narozeno 21 dětí,

1937 - 131 domů,

1941 - narozeno 14 dětí. Když jsem chodil do národní školy byli jsme v ročníku jen čtyři kluci a žádné děvče, pátý byl o ročník zpět a ostatní se zřejmě po válce odstěhovali,

1944 - 18 narozených dětí,

1945 -10. května vytvořen místní národní výbor (MNV). Z ústního podání mám informaci, že na konci války měla obec skoro 700 obyvatel, včetně dočasně ubytovaných občanů z okolních obcí, kteří byli vysídleni z prostoru vojenské střelnice v blízkosti Vyškova,

1946 - do obce zaveden telefon,

1950 - byla vyasfaltována silnice Vilémovice - Jedovnice,

1953 - 1. 6. měnová reforma, která se významným způsobem dotkla všech obyvatel,

1954 - volby do MNV, ONV, KNV. Něco málo přes 400 voličů,

1956 - 17. září založeno JZD III. typu, 37 členů, převážně kovozemědělců,

1960 - 12. 6. volby do MNV, ONV, KNV a já jsem byl poprvé volit,

1976 - ztráta vlastního samosprávného orgánu. Volby do společného MNV pro obce Jedovnice, Vilémovice, Krasová,

1991 - obnova vlastní samosprávy,

2006 - obec má 276 obyvatel, což je historické minimum,

2016 – obec má 328 obyvatel.

Pokračování příští víkend...